Poté, co na vesnici 5. března zaútočili Rusové a obsadili ji, vzali údajně muže, ženy i děti z jejich domovů a zahnali je do školního sklepení. Podle vojáků je tam drželi pro jejich bezpečí. Společně s Klymčukem bylo v celém podzemí přibližně 300 lidí. V místnosti o pětašedesáti metrech čtverečních, do které reportéry zavedl, jich bylo kolem 130. Muž před novináři vzpomínal, jak se bál jen pohnout, aby na někoho nestoupl. 

Na Ukrajině zůstali ležet na ulicích i na polích mrtví vojáci. Ilustrační foto.
Šokující video: Vojáci v ukrajinských uniformách u Kyjeva stříleli zajaté Rusy

Klymčuk pak reportéry zavedl až na druhý konec vlhkého sklepa. „Tohle je mého půl metru. Často jsem spal ve stoje,“ ukázal na místo u žebřin a do očí se mu vkradly slzy. „Přivázal jsem se k nim svou šálou, abych nepřepadl. Strávil jsem takhle pětadvacet dní. Nohy mi z toho začaly otékat, ale jediné, na co jsem myslel, bylo, že musím přežít. Že to musím zvládnout pro dceru a vnučky,“ svěřil se.

Společně s dospělými byly v místnosti uvězněny také děti, bylo jich prý okolo padesáti. Nejmladšímu z nich byly pouhé dva měsíce. „Nebylo tu téměř žádné místo. Žili jsme v sedě. Spali jsme v sedě. Ne, že bychom dokázali usnout. S tolika granáty nad hlavou to nešlo,“ dodala patnáctiletá Anastásie, která byla v místnosti společně s otcem a babičkou.

Místnost neměla žádnou ventilaci, jediná dvě okna byla zabedněná. Lidé se mohli sotva pohnout, natož si odskočit na záchod. Posílali si proto mezi sebou kbelíky, které dostali od vojáků. Podmínky byly nehumánní a pro některé byl pohled na místnost plnou zoufalých lidí to poslední, co spatřili. Podle Klymčuka po dobu jejich věznění ve sklepě zemřelo dvanáct lidí, není však jasné, proč. Muž věří tomu, že se někteří mohli udusit. „Za normálních okolností by stále žili. Putin je válečný zločinec,“ prohlásil.

Dny ve sklepě s mrtvými

Většina obětí byli starší vesničané. Když zemřeli, ruští vojáci údajně často nedovolili lidem, aby těla z místnosti hned vynesli. V důsledku toho museli obyvatelé žít po boku mrtvol celé hodiny, někdy dokonce i dny.

Kruté zážitky se nevyhnuly ani dětem. „Bylo to děsivé. Znala jsem je. Chovali se k nám moc hezky, byla jsem tak smutná, když bezdůvodně zemřeli,“ vzpomínala Anastásie na již nežijící známé.

Žena vaří jídlo v Buči.
Přeživší popsali zvěrstva v Buče: Měl se svléknout a kleknout. Pak ho zastřelili

Aby později lidé nezapomněli jména zesnulých, zaznamenávali je na stěny, sdělila agentura Reuters. „Nalevo od dveří je napsaných sedm lidí, které zabili ruští vojáci a napravo deset dalších, kteří nepřežili zdejší hrozné podmínky,“ okomentovala seznam v jedné z místností Halyna Toločinavová z místní městské rady.

Vesnice měla naštěstí dostatek jídla a vody a uvěznění lidé proto netrpěli hlady. Vojáci je dokonce údajně nechali dvakrát denně vařit na otevřeném ohni. Dál už jim ale štěstí nepřálo. „Někdy místní brali ven jako lidské štíty,“ tvrdí Klymčuk. Dodal, že mu jeden Rus řekl o plánu být na Ukrajině pouhé čtyři dny. Více prý na dobytí Kyjeva nebude potřeba.

Oblast ale ruské síly opustily až téměř o měsíc později, 3. dubna. Vesničané se konečně mohli nadýchat čerstvého vzduchu a udělat pár kroků. Důsledky hrůz, které zažili, si ale ponesou do konce života. „Každou noc se pořád budím. Mám pocit, jako kdybych stále slyšela střelbu. Utíkám pak za rodiči, protože se bojím,“ svěřila se vystresovaná Anastásie.