V sobotu 24. dubna uběhne přesně 60 let od narození Orvilla Lynna Majorse, amerického praktického "zdravotního bratra" (jde o muže vykonávajícího práci zdravotní sestry), obviněného ze sedmi vražd pacientů v nemocnici v Clintonu v Indianě v letech 1993 až 1995 a usvědčeného ze šesti. Podezříván byl i z dalšího zabíjení, ale víc případů se mu už nepodařilo prokázat. 

Když sloužil, lidé umírali

Majors podle vyšetřovatelů vraždil pacienty, kteří ho podle jeho přesvědčení nadmíru zatěžovali, stěžovali si na bolesti, naříkali nebo mu připadali příliš nároční. Byl odsouzen na 360 let vězení (po 60 letech za každé prokázaně zaviněné úmrtí) a v roce 2017 zemřel ve věznici v Michiganu na srdeční potíže. 

Modus operandi jeho vražd byl podobný jako u Zelenky, jen namísto heparinu vyvolávajícího nadměrné krvácení píchal těžce nemocným pacientům, většinou starým lidem, smrtící injekce chloridu draselného, způsobujícího srdeční zástavu.

Timothy Krajcir ve vězení. Svůj doživotní trest si odpykává v nápravném zařízení ve městě Pontiac ve státě Illinois
Sympatický saniťák, říkali o něm. Šlo ale o maniaka s nejodpornějšími touhami

V obou případech pomohlo k odhalení to, že pachatel byl jediný, kdo při všech náhlých a nečekaných úmrtích byl. A zatímco na jihlavského zdravotníka upozornil policii na základě vlastního prověřování podezřelého umírání primář anesteziologicko-resuscitačního oddělení Pavel Longin, na Majorse dostala policie anonymní tip.

K činům se nedoznal ani při vyšetřování ani později u soudu: vždy tvrdil, že neobvykle velký počet úmrtí při jeho službách připadá na vrub nešťastné shodě okolností, "smůle" a možná částečné nepozornosti v důsledku přepracovanosti a velkého množství přesčasových hodin.

Políbil mou matku na čelo

Když se Majorsův případ projednával v soudní síni, zamrazilo všechny přítomné zejména při výpovědi Pauly Holdawayové, jedné ze dvou dcer osmdesátileté Dorothey Hixonové, pacientky v okresní nemocnici ve Vermillionu, kde zdravotníkovo vražedné řádění začalo. Dorothě Hixonové vstříkl Majors smrtící směs v dubnu 1994 - a obě její netušící dcery se na to nevědomky dívaly

Jeden ze dvou kufrů obsahujících části těla Otýlie Vranské zabalené do prostěradla
Vražda Otýlie Vranské: na objasnění čeká 88 let, policie má možná eso v rukávu

"Majors mé mámě řekl: ‚Všechno je v pořádku, drahoušku, všechno bude dobré,‘ pak se sklonil a políbil ji na čelo," svědčila u soudu Paula Holdawayová o tom, co následovalo po injekci. Oči Dorothey Hixonové se záhy na to obrátily v sloup a byla mrtvá.

Než Majors do nemocnice ve Vermillionu nastoupil, umíralo v ní ročně kolem 26 pacientů. Po jeho přijetí vzrostl tento počet až na více než 100 lidí ročně, což znamenalo, že umíral téměř každý třetí přijatý pacient.

Sedminásobný vrah Václav Mrázek lovil své oběti na kole
Zabil nejvíc lidí v poválečné historii ČR. Vraha Mrázka ovládala děsivá úchylka

Vzhledem k vysokému věku těch, jež usmrcoval, nabíhalo podezření vůči Majorsovi jen zvolna. Celkový nárůst úmrtí však přece jen nedal lékařům spát. V roce 1995 dostalo ministerstvo zdravotnictví v Indianě anonymní tip, že co se děje v nemocnici ve Vermillionu, není samo sebou.

Na druhý den se do tohoto domu smrti vydal tým vyšetřovatelů. Když se probral všemi případy, ukázalo se, že v době, kdy měl službu Majors, umíralo téměř dvakrát tolik pacientů než v čase, kdy nesloužil. Podezřelými se začaly jevit také některé známky jeho chování. 

Působil soucitně

Majors přišel o licenci k provozování zdravotnické praxe, ale k jeho usvědčení vedla ještě dlouhá cesta. "Příprava případu trvala pět let," cituje server IndyStar Ninu Alexanderovou, která v té době působila ve Vermillionu jako jedna ze státních zástupkyní.

Na Majorsově případu se jich podílelo asi šest, kromě toho na něm na plný úvazek po dva roky pracovalo dvacet detektivů. Celkem do něj bylo zapojeno přes 100 policistů. Patnáct těl zemřelých nechali vyšetřovatelé exhumovat, aby získali jistotu, že šlo o vraždu.

Francouzský zabiják Yvan Keller na policejním snímku. Než spáchal sebevraždu, doznal se k vraždě až 150 starých žen, ne všechny případy se však podařilo prokázat
Říkali mu polštářový vrah. Kvůli luxusu se měnil v monstrum, přiznal 150 obětí

Dne 29. prosince 1997 policisté Majorse konečně zatkli a uvalili na něj vazbu. Shromažďování důkazů pokračovalo. V roce 1999 konečně proběhl soudní proces, na jehož konci v říjnu 1999 čekal Majorse rozsudek, posílající ho do konce života za mříže.

Pro místní obyvatele to byl šok, protože Majorse mnozí z nich znali - kromě práce v nemocnici totiž ještě vlastnil obchod se zvířaty v nedalekém městě Linton. U tamějších zákazníků a lidí z okolí byl oblíbený - říkali mu Lynn a znali ho jako chlapíka, který má smysl pro humor a se zvířaty cítí soucit.

Vězeňský snímek vraha Roderricka Ferrella
Jsem upír, tvrdil. V šestnácti začal vraždit, na jednu z obětí vypálil značku

Ten u soudu popsala Majorsova sestra Debbie McClellandová a jeho kamarád Jerry McKinnon. "Když jednou přišel do obchodu, zjistil, že mu jedna z rybek vyskočila z akvária; zvedl ji, dal si její tlamičku k ústům a oživil ji dýcháním z úst do úst. Ryba přežila," zaznamenal toto svědectví IndyStar.

Majors měl ale dvě tváře, což soudu popsal jeho bývalý spolubydlící Andy Harris: "Jednou mi řekl, že staří lidé by měli jít do plynu." Byla to jediná věta, která soudu objasňovala motivy vrahova chování.

Vzorný vězeň

Po nástupu do vězení Majors odmítal veškeré žádosti novinářů o rozhovory, své činy nikdy nijak neobjasňoval a snažil se sžít s novým prostředím. Vystřídal několik vězeňských prací a podle mluvčí věznice Pam Jamesové se po většinu času choval vzorně - za 18 let strávených za mřížemi byly u něj zaznamenány jen tři kázeňské prohřešky, všechny spíš menšího rázu. Mluvčí to označila za téměř skvělé.

Zemřel 24. září 2017 na srdeční selhání.