Pamatujete si ještě z 90. let filmovou komedii Dennis - postrach okolí? Pak si možná vybavíte scénu, v níž hlavní hrdina, malý rošťák Dennis, zcela bezelstně a bez zlého úmyslu přeruší vrcholný okamžik večerní oslavy svého souseda, milovaného pana Wilsona.

Ten spolu se sezvanými hosty čeká na kratičkou chvíli, kdy se do plného květu rozevře vzácná rostlina, kterou se mu podařilo vypěstovat a jež rozkvétá jen jednou za svůj život, načež okamžitě poté opět odkvétá a umírá.

Tajuplný měsíční kaktus

Předlohou pro tuto rostlinu mohl být například podivuhodný a vzácný kaktus Selenicereus wittii, jemuž se přezdívá amazonská měsíční květina, protože kvete jen jednu jedinou noc v roce. To vytvoří nádherný bílý květ, vydechující do bažinatého ovzduší deštného pralesa omamně sladkou vůni podobnou jasmínu. Pokud ale promeškáte správnou chvíli, máte smůlu - do rána je všechno pryč.

Tajemný úplněk tvoří po staletí inspiraci nejen umělcům, ale zajímá i zemědělce a vědce
Záhadný měsíční svit. Ovlivňuje na Zemi víc věcí, než bychom čekali

Zahradníci po celém světě se snažili vypěstovat ve svých sklenících tuto prazvláštní rostlinu, jež se v přírodě vyskytuje jen v amazonském pralese, ale málokdy byli úspěšní - v umělých podmínkách se dosud podařilo vypěstovat jen asi 13 těchto kaktusů. 

A britští botanici mohou slavit stejně jako filmový pan Wilson - po pěti letech práce a čekání se jim konečně podařilo zachytit v unikátním časosběrném videu pomíjívý zázrak jejího rozkvětu.

"Mít tuto rostlinu v našich sbírkách je velmi vzácné. Myslím, že je to poprvé, co měsíční květina vykvetla ve Velké Británii," uvedl podle serveru Science Alert zahradník Alex Summers, vedoucí skleníku univerzitní botanické zahrady.

Zdroj: Youtube

Kaktusový řez získali britští kaktusáři v roce 2015 od německých kolegů z botanické zahrady v Bonnu a nechali ho uchytit na bahničce jedlé, teplomilné bylině rostoucí ve sladkovodních mokřadech připomínajících prostředí deštného pralesa, kterou pěstovali ve skleníku. 

Kaktus Selenicereus wittii totiž představuje takzvaný epifyt, tedy rostlinný organismus vyrůstající na jiných rostlinách, ale živící se samostatně. Tyto rostliny fungují podobně jako některé popínavé druhy, potřebují se při svém růstu k něčemu kotvit a přidržovat se. V rodném amazonském prostředí roste tento kaktus (kvůli povodním) většinou hodně metrů nad zemí a jeho semena pak odnáší voda.

Napodobit takové podmínky není jednoduché a zaměstnanci britské botanické zahrady měli štěstí, že se jejich kaktus uchytil a obkroužil bahničku ve spirálách vedoucích k jejímu vrcholku.

"Nasazuje na květ, hlídejte ho"

Loni koncem listopadu Summers ve skleníku náhodou vzhlédl a všiml si, že kaktus nasadil zhruba ve výši 3,6 metru nad zemí k pupenu. Ve volné přírodě by rozkvetl pravděpodobně v květnu, kdy kvete nejčastěji, ale v umělých podmínkách evropských skleníků není úplně neobvyklé, když začnou kaktusy kvést během zimy, tedy v období od listopadu do února.

Summers proto vyhlásil pohotovost a začal se spolu se svými kolegy střídat na hlídkách, aby vzácný okamžik nepropásli.

Drobný užovkovitý had Chironius scurrulus, přezdívaný také jako hladká mačeta savany
Bolivijský prales odhalil poklad. Skrýval druhy zvířat, které věda neznala

V úterý 9. února si botanici pomysleli, že správný čas nadešel, a tak začali s přímými přenosy. Ale rozmarná nepolapitelná květina se jim nechtěla vzdát jen tak snadno. Její pupen už byl stejně velký jako pupen jejího německého mateřského kaktusu v okamžiku rozvinutí, a přesto se nic nestalo.

Až jedenáct dní poté, v sobotu 20. února, slavila trpělivost vědců úspěch. Onoho rána se začaly nejdříve rozvíjet kališní lístky a kolem 15. hodiny se začal plně rozevírat celý pupen, v němž se napřimovala spousta dlouhých, bílých a špičatých okvětních plátků. Do 17 hodin rostlina plně vykvetla za nadšených ovací statisíců diváků po celém světě.

Pruhy na Sibiři během léta (zelená), podzimu (žlutá) a zimy (modrá).
Vědce matou podivné pruhy kolem sibiřské řeky. NASA je odhalila ze satelitu

Podle odborníků ve skleníku mohlo jejich kaktus "zmást" světlo kamer, takže nasadil ke květu už během dne namísto měsíční noci, kterou si ke svému kouzlu volí ve volné přírodě.

Přesto ale o dvanáct hodin později, jako na povel, začal květ mizet a jeho krásná vůně se změnila v cosi, co Summers přirovnal k odéru veřejné toalety.

"Jsme nesmírně nadšeni, že nám tento vzácný kaktus rozkvetl - od doby, kdy jsem si uvědomil, že k tomu nasazuje, jsme byli všichni jako na trní! Všechny v zahradě nás to fascinovalo a já mám obrovské štěstí, že jsem tu mohl být, abych to zažil, " uvedl Summers ve svém prohlášení.

Jde o to, pochopit život rostliny

Událost také představovala pro botaniky příležitost, jak se naučit této záhadné rostlině, o níž stále víme málo, lépe rozumět.

Jak vysvětluje britská botanička a ředitelka Botanické zahrady Cambridgeské univerzity Beverley Jane Gloverová, rostlina kvete tak zřídka pravděpodobně kvůli tomu, aby udržela rovnováhu mezi tím, co musí kvůli nasazení květu vynaložit, a mezi tím, co tím může získat. Je totiž náchylná k tomu stát se kořistí predátorů a před sežráním ji do značné míry chrání pouze to, že je v přírodě po většinu času nenápadná.

Pohled do kráteru sopky La Soufriere, která se opět probudila k životu
Sopka v Karibiku se probudila k životu, varuje děsivým úkazem na svém vrcholu

Na druhé straně ale i ona potřebuje k rozvoji svého života správně opylování, a musí být tedy schopna nalákat hmyz. Vyvinula proto mechanismus, v němž láká noční můry na svůj vzácný květ otevírající se při měsíčním svitu pomocí sladce vonící vůně. Když ji opylují a květina začne umírat (obvykle zhruba dvě hodiny po plném rozkvětu), uvolní naopak nepříjemný zápach, pravděpodobně proto, aby odradila býložravce. 

Její opylování zatím nebylo ve volné přírodě nikdy pozorováno, proto se Gloverová i s kolegy začíná na tuto oblast zaměřovat a zjišťovat, čím je kaktus pro některé druhy nočních motýlů lišajů tak přitažlivý.

Joseph Coomans: Římský banket
Bizarní hostiny starých Římanů: zvracení mezi chody nebyla jediná zvláštnost

"Víme zatím o něm relativně málo, takže jeho pěstování v umělých podmínkách nám umožňuje prohloubit naše chápání," uvedla vědkyně.

Rozkvětu kaktusu využila podle svých slov k tomu, aby odebrala vzorek okvětních plátků, které chce prostudovat pod mikroskopem a analyzovat jejich buněčnou strukturu. "V současnosti je máme uloženy v lednici. Až zcela odumřou, připravíme z nich odlitky, abychom je mohli studovat dál," dodala. 

Rostlina by měla ve skleníku žít i nadále a vědci doufají, že od nynějška bude rozkvétat každoročně. Protože se vyznačuje samčí i samičí reprodukční strukturou, pokusil se ji Summers opylovat, ale podle Gloverové je spíše pravděpodobné, že se to nepodařilo, protože žádný rod kaktusovitých rostlin není příliš úspěšný v samoreprodukci. "Ale to už brzy zjistíme," uzavírá server Science Alert.