„Ambice mě vedou nejen dál, než se doposud podařilo komukoliv jinému, ale nejdál, kam se jen člověk dokáže dostat," zní jeden z nejslavnějších citátů britského mořeplavce Jamese Cooka. Na počátku všeho měl muž, známý prozkoumáním Austrálie a Nového Zélandu, opravdu jen a pouze touhu vykonat něco velkého. Naštěstí dostal do vínku i dostatek schopností, aby si své sny splnil. Na poslední plavbu se vydal přesně před 245 lety.

Odhodlaný samouk

Cookova cesta k úspěchu rozhodně nebyla jednoduchá. Jeho otec byl chudým zemědělcem, takže na pomoc rodičů nemohl James pomýšlet. V dětství pomáhal při práci na farmě a do školy se dostal jen díky dobrodiní otcova zaměstnavatele. Získal pouze základní vzdělání.

Jelikož otec si ze svých příjmů nemohl dovolit Jamese živit, v šestnácti letech se mladík vydal do rybářské vesničky Staithes. Tam se učil na prodavače. Jenže každodenní pohled na moře ho nutil myslet na jiné povolání. V osmnácti letech utekl z učení a dal se najmout na uhelnou loď obchodní společnosti, kterou vlastnili bratři John a Henry Walkerovi.

Jejich plavidla se pohybovala zejména v Severním moři. „Po pár letech majitelé Cooka hodnotili jako velmi schopného námořníka. To, co Cook zažíval v nepříliš klidných vodách Severního moře, mu poskytlo vynikající námořní průpravu do budoucna. Po nocích navíc studoval matematiku," připomíná Cookovy začátky encyklopedie Britannica.

Jako samouk se Cook kromě matematiky soustředil i na studium astronomie či námořní navigace. V hlavě měl jasný cíl - jednou bude velet vlastní lodi.

Raději do armády

Po několika letech v obchodní společnosti bratrů Walkerových dostal Cook nabídku, o jaké snil - stal by se kapitánem jemu přiděleného plavidla. Přestože by to částečně vyhovovalo jeho plánům, Severní moře už mu bylo příliš malé. A tak se rozhodl jinak. „Nabízené povýšení by mu zajistilo kariéru, jež by uspokojila většinu běžných námořníků. Cook se však přihlásil do britského královského námořnictva,“ píše Britannica.

Jeho krok mohl dopadnout všelijak. Cook měl v době nástupu do armády již 27 let, navíc zde musel začínat od nejspodnějších pozic. Byl ale dost cílevědomý na to, aby tuto překážku zvládl.

Precizní mapa

Velitelé si navíc zakrátko všimli Cookových schopností. V neposlední řadě je zaujalo i jeho vzezření - James Cook byl vysokým a dobře stavěným mužem budícím autoritu. Nebylo proto divu, že u námořnictva Cook rychle postupoval. Na přelomu padesátých a šedesátých let 18. století se jako voják zúčastnil Sedmileté války, konfliktu zejména mezi Británií a Francií v Severní Americe.

Právě zde budoucí slavný mořeplavec naplno ukázal svoje schopnosti. „Nejdříve se na lodi HMS Pembroke zapojil do úspěšných a významných bojů u Louisbourg a Quebec City. Zároveň se předvedl jako vynikající kartograf. Dokázal připravit první a rozsáhlé mapy pobřeží Newfoundlandu, které se využívaly až do 20. století. Jeho zmapování řeky Svatého Vavřince rovněž přispělo k vojenským úspěchům Angličanů," uvádí server Factinate.

Plodné manželství

I když se Cookův život odehrával převážně na moři, při návratech na pevninu se nezapomněl oženit. V roce 1762 si vzal Elizabeth Battsovou. Polovinu doby trvání jejich manželství se dvojice vzhledem ke Cookovým plavbám neviděla. Časté odloučení ale nezabránilo tomu, aby téměř pokaždé, kdy se Cook vrátil domů, přišlo na svět nové dítě. Celkem měl pár šest potomků. Bohužel, žádné z dětí se nedožilo takového věku, aby přivedlo na svět novou generaci.

Tajná mise

V roce 1768 se Cook vydal už jako velitel lodi na první expedici do oblasti Pacifiku. Oficiálně měl dopravit vědce na Tahiti, aby tam pozorovali velmi neobvyklý astronomický úkaz - přechod Venuše před Sluncem. „Mise měla ale i tajné poslání – hledání bájného jižního kontinentu Terra Australis,“ připomíná BBC. Zjednodušeně řečeno, myslitelé dané doby předpokládali existenci Antarktidy a rozhodně ji chtěli najít.

Až po Jižní pól se Cook sice nedostal, poté, co se s vědci zdržel na Tahiti, ale jeho výprava zaznamenala jiné úspěchy. „Cookova loď Endeavour obeplula Nový Zéland i východní pobřeží Austrálie. Místa, která do té doby neviděl žádný Evropan," uvádí BBC.

Cook se nebál ani riskovat. „Oblast Velkého bariérového útesu, kterou mapoval, je považována za jedno z nejnebezpečnějších míst pro plavbu," upozorňuje server Biography.

Boj proti kurdějím

Při druhé plavbě (v letech 1772 až 1775) Cook pokračoval v objevování Tichomoří. V té době už byl slavným a uznávaným mořským vlkem. Díky bohaté kořisti dovezené z první expedice byl dokonce představen králi.

Při druhé plavbě opět prozkoumával Pacifik a na mapu mohlo díky němu být zaznačeno několik nových menších souostroví. Proslavilo jej ale i něco dalšího.

V osmnáctém století při dlouhých plavbách námořníky ve velkém běžně trápily kurděje, neboli skorbut. Jde o nemoc, při které člověk trpí nedostatkem vitamínu C, a která se v prvních fázích projeví třeba vypadáváním zubů. Při dlouhodobém nedostatku ale může vést až ke smrti. Dnes už je tato nemoc díky pokrokům ve stravování velmi vzácná, pár století dozadu ale kvůli ní umíralo na lodích množství mužů.

Výjimkou byla Cookova plavidla. Možná to byly jeho začátky v roli řadového námořníka, které jej přivedly k této myšlence. Každopádně, Cook u své posádky zavedl přísná pravidla a ta přinesla svoje ovoce. „Cook trval na čistotě, větrání a zejména vhodné stravě. Ta zahrnovala řeřichu, kyselé zelí a pomerančový extrakt,“ píše Britannica.

Právě tyto potraviny zajistily námořníkům dostatek podstatného vitamínu. Na obou lodích, Resolution a Adventure, zemřeli v době tříleté plavby pouze čtyři námořníci. Na tu dobu šlo o nevídaný jev. Když se pak Cook vrátil do Británie, nejenže byl povýšen do hodnosti kapitána, ale ještě mu byla Královskou společností v Londýně udělena zlatá Copleyho medaile, nejvyšší vědecké ocenění. A to právě za poznání příčin a eliminaci skorbutu mezi námořníky.

Smrt na Havaji

Cookova poslední plavba se odehrála v letech 1776 až 1779. Cook při ní chtěl najít severní cestu kolem Ameriky. Do detailu se mu to nepovedlo, prozkoumal ale Beringův průliv. Neúspěch ho každopádně uvrhl do deprese a tak paradoxně poslední měsíce života slavného kapitána ovlivňovalo silné zklamání.

Ještě při cestě k cípu Severní Ameriky Cook se svými loděmi přistál na Havajských ostrovech - a stal se tak jejich objevitelem. Místní lidé jej nejdříve považovali za vtělení boha Lona a chovateli se k němu i posádce s úctou. Když se ale Cook na zpáteční cestě zastavil na ostrovech podruhé, situace se změnila. Nechtěně totiž na ostrově navštívil dům, kde domorodci slavili jiného boha a Cook narušil jejich rituály. Pohněvaní místní obyvatelé také výpravě ukradli záchranné čluny. Cook na to reagoval zadržením místního náčelníka. „Po sporech jej i čtyři námořníky z jeho lodi skupina několika domorodců ubodala. Přesto mu po zabití projevili místní úctu. Jeho tělo poctili tradičními rituály a vrátili jej posádce lodí,“ uvádí server Factinate.

Kdo byl James Cook
- Narodil se 27. října 1728, zemřel 14. února 1779 ve věku 50 let.
- Pocházel z chudé rodiny z britského hrabství Yorkshire.
- Původně se vyučil prodavačem v obchodě. Později se ale nechal najmout na uhelné lodě a vstoupil ke Královskému námořnictvu.
- Díky svým dovednostem postupně získal důvěru a velel lodím při vědeckých výpravách.
- Celkem jako velitel vykonal tři plavby.
- Při první expedici v letech 1768 až 1771 zmapoval Nový Zéland, objevil průliv mezi Jižním a Severním ostrovem Nového Zélandu, obeplul australské východní pobřeží.
- Při druhé plavbě v letech 1772 až 1775 poprvé překročil jižní polární kruh, prozkoumal Novou Kaledonii a objevil několik souostroví.
- Při třetí a poslední plavbě mezi lety 1776 a 1779 objevil mimo jiné Havajské ostrovy. Právě na nich byl zabit domorodci.