Manžel měl mrtvici. Žena přišla o práci i úspory. Nevím, co bude dál, bojí se

S manželem měli krátce před důchodem. Oba dělali auditory kvality v automobilovém průmyslu, jezdili po celé republice a vídali se jen o víkendech. Těšili se proto, jak se v penzi užijí a budou spolu cestovat. Jenže před třemi lety měl manžel nyní dvaašedesátileté Anny mrtvici, jež postihla centra pohybu i řeči. Jeho stav se postupně zhoršoval a neobešel se bez asistence. „Stále mi odněkud volali, že manžel spadl na chodníku, nebo u autobusu, padal i doma, a já byla věčně na cestách. To už se zkrátka nedalo, tak jsem zaměstnání musela opustit,“ vypráví Anna.

Manžel začal dostávat třetí stupeň příspěvku na péči, ona jelikož skončila se zaměstnáním kvůli péči o osobu blízkou, měla nárok od Úřadu práce na jedenáct měsíců podpory. Ta už ale dávno skončila.

Samoživitelky? K finančním problémům se přidává stres, nedostatek odpočinku a času na sebe:

Samoživitelky plný úvazek nezvládají. Stát tratí miliardy, firmám se ale vyplatí

Ekonomika

Osud si s ní ale ještě více zahrál: ač manželovi obětovala svou práci i veškerý volný čas, stále se mu něco nezdálo a jejich vztah se prudce zhoršil. Hledala proto na internetu, jak by se mohla finančně osamostatnit a partnerovi zaplatit profesionální péči. „Podlehla jsem falešným inzerátům na internetu a přišla jsem o téměř dva miliony, své celoživotní úspory,“ vypráví smutně.

Rázem neměla zaměstnání, peníze, volný čas ani životní energii. Proto se na jaře 2023 snažila najít si práci. Jenže nabídky se nedaly skloubit s péčí o manžela. Postrádala zkrácené úvazky a flexibilní dobu.

Všechno se na ni sypalo, nakonec se dozvěděla o projektu Zlatá práce od Nadace Krása pomoci, jež pomáhá skupinám znevýhodněným na trhu práce najít místo. „Spolu jsme po konzultaci nastavili postup, kdy jsem jí doporučila kontakt na terapeuta, aby se nejdříve postarala sama o sebe. Pak si začala hledat cesty k zajištění manžela, a nakonec jsme měli řešit práci,“ přibližuje Kateřina Musilová z projektu Zlatá práce.

close info Zdroj: se svolením Nadace Krása pomoci zoom_in Kateřina Musilová

Jenže mezitím se manželův stav znovu zhoršil. „Dneska už ani sám nevstane z postele. Už je jen na invalidním vozíku a na plenkách. Péče je už na 24 hodin,“ líčí Anna.

Rodina jí nepomůže a je pro ústavní péči. Asistentky stojí peníze a ty se ženě nedostávají. „Všechno se zvrtlo a vůbec nevím, co bude dál,“ obává se Anna.

Sehnat po padesátce v Česku práci? Složité:

Jak zvládat po padesátce ztrátu zaměstnání: Důležité je připomínat si šest rad

Ekonomika

To, čím si prošla, zažívají i další klienti Zlaté práce, kteří se starají o blízkého. „Obecně platí, že když zvažují návrat do práce, musí mít nejprve vyřešenu situaci s osobou, o kterou pečují. To bývá první překážka. Dále je třeba být v psychické kondici, dost často bývají pečující vyčerpaní a emočně nestabilní. Tady bývá na místě odborná pomoc,“ popisuje Musilová. Až po vyřešení těchto prvních dvou kroků podle ní teprve nastane čas na hledání práce.

Jenže ani pak není zdaleka vyhráno. Firmy nenabízejí dostatek snížených úvazků, dotyční jsou nerozhodní, jakou práci hledat, podle Musilové se i podceňují. A také s tím nemají zkušenosti a na pracovním trhu se neorientují. Většinou dělali dlouhá léta na jednom místě a odešli jen proto, že jejich blízký vážně onemocněl. Profesní pauza v životopisu pak znepokojuje personalistky. Vůči takovým žadatelům o práci mají předsudky a obávají se, že by neobstáli.

Neformálně pečujících osob jsou v Česku stovky tisíc, podle iniciativy Pečuj doma se číslo může blížit až milionu. Nejčastěji jde o ženy mezi 35 až 65 lety. „Až třetina jich je ohrožena chudobou,“ upozorňuje šéf Centra ekonomických analýz Aleš Rod.

Za svou službu tito lidé nemají peníze, pouze osoba, o níž pečují, může od státu dostávat příspěvek na péči ve výši odpovídající její nemohoucnosti. „Z našich zkušeností ale víme, že ne všichni senioři o tuto pomoc žádají. Často o ní ani nevědí. Celou finanční tíži péče pak nesou sami nebo se svými příbuznými,“ říká ředitel Života 90 Jaroslav Lorman.

Taková situace bývá neudržitelná. Pečující mnohdy přijde o zaměstnání, a tedy i příjem, náklady na život se přitom zvyšují. Musí se zakoupit zdravotnické pomůcky, speciální vybavení do domácnosti, celodenní jídlo, doprava za vyšetřeními.

Situace nejvíce dopadá na ženy středního věku, takzvanou sendvičovou generaci, která se ještě stará o své nesamostatné děti, zároveň už ale pečuje i o nemohoucí rodiče či prarodiče a do toho zkouší stíhat práci. Vzhledem ke stárnutí české populace bude těchto případů rychle přibývat.

Příspěvek na péči se stal předmětem sporu mezi vládou a opozicí. Proč? Podívejte se:

Příspěvek na péči mnohdy nestačí: Podívejte, co slibuje vláda, co chce opozice

Ekonomika

Ze strany státu není podle ekonoma Roda dobře nastavená systémová podpora. Legislativa ostatně ani pojem neformálně pečující nezná, takže tito lidé nemají nárok na finanční pomoc od státu. „Řešením této patové situace není masivní výstavba pobytových zařízení, ale významná podpora odlehčovacích služeb, o které by měli mít možnost žádat sami pečující,“ říká Rod.

Určité možnosti existují už dnes – například dovážení obědů nebo docházení sociální pracovnice, jež pomůže s hygienou. Takové možnosti zajišťují buď pečovatelské služby, nebo například charita. Pomoc lze hledat také u neziskových organizací jako jsou Život 90 nebo Pečuj doma.