Kliknutím zvětšíteVaše platforma tvrdí, že elektřina a především plyn jsou v Česku zbytečně drahé. Jiní odborníci říkají, že je to odraz situace na burze a nedá se s tím moc dělat. Jak to tedy je?
Česká republika jako jedna z mála evropských zemí nemá limitované ceny. U nás neexistuje záklopka pro jejich raketový růst. Má to obrovský dopad do ekonomiky, protože pokud ceny nejsou předvídatelné, pro výrobce je to velmi obtížná situace.
Čím tomu čelí jiné státy?
Většina zemí, které určují ceny na burzách, má dlouhodobé kontrakty primárně s Gazpromem.
Copak ho RWE v Česku nemá?
Ano, má ho RWE, ale v současnosti je prakticky mrtvý, protože je vázán na extrémně vysoké ceny na burze. V roce 2012 Česká republika, respektive RWE slavila vítězství v arbitráži proti Gazpromu, který vracel asi 3,5 miliardy dolarů. To byl také faktický konec kontraktu. V té době to tolik nevadilo, neboť ceny plynu na burze byly extrémně nízké, což vydrželo do roku 2020. Loni do toho začaly vstupovat další vlivy a bylo zřejmé, že trh se pokřivuje v rámci regulatorních zásahů a legislativy. Tím pádem ceny nekontrolovatelně vystřelily nahoru. Stát na ně nemá žádný vliv, a to je špatně.
Ministerstvo průmyslu a obchodu to rozporuje sdělením, že k dispozici jsou jen data za loňský třetí kvartál, kdy tuzemské domácnosti a firmy měly ceny elektřiny i plynu pod průměrem EU, byť vyšší než na Slovensku a v Polsku, ale nižší než v Rakousku a Německu. Průmysloví zákazníci prý měli ceny nižší než všechny sousední státy. Nemáte tedy chybná čísla?
Ministerstvo cituje čísla ACER (Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů), která rozhodně nejsou aktuální. Pokud operuje Německem a Rakouskem, tak jde o země, jež zasahují do regulace trhu minimálně, a navíc právě v Německu poskytují zejména velkoodběratelům slevy i v desítkách procent. Všechny země si svoji ekonomiku chrání.
V dopise ministru průmyslu a obchodu Jozefu Síkelovi jste napsali, že čeští odběratelé plynu zbytečně platí 80 miliard korun ročně navíc. Dodáváte, že chytrou energetickou politikou se dá ušetřit až 200 miliard ročně. Pokud ji vláda nedělá, tuzemský spotřebitel prý na to doplácí až trojnásobně vyšší cenou energií oproti zemím V4. Kde jste k těm údajům přišli?
Těch 80 miliard není náhodně nahozené číslo. Německo nakupuje tisíc kubíků plynu za 270 dolarů, zatímco na trhu se tento objem nabízí za 1100 dolarů. V tom momentu my platíme vícenásobné ceny, tedy 25 korun za kubík místo osmi. Když ten rozdíl znásobíte spotřebou, jsme na 80 miliardách korun. Pokud by ČEZ dodával elektřinu domácím spotřebitelům za vlastní, nikoliv burzovní náklady, šlo by dosáhnout obdobné úspory i na elektřině. Tak to nedávno schválili v SR.
I kdyby ČEZ uzavřel dlouhodobý kontrakt s ruským dodavatelem plynu, nebude to hned. Lidé, kterým teď chodí složenky s násobky cen energií však potřebují rychlé řešení. Máte je?
Stát se k průmyslu a domácnostem musí chovat stylem short run neboli zasáhnout okamžitě. Na Slovensku zafixovali ceny energií během několika týdnů, což je výsledek jakési podnikatelské dohody, jemuž předcházel soustředěný tlak všech složek státu, který účinně hájil svoje občany a průmysl. Nebál se použít výhrůžky zdaněním zisků elektráren.
Na Slovensku je ale jiná vlastnická struktura těchto firem.
O to je to pro ČR horší. Náš stát má v ČEZ 70 procent, zatímco slovenský drží 34 procent ve Slovenských elektrárnách. Kromě něj jsou jejich akcionáři Enel a Energetický průmyslový holding. A přesto se byli schopni dohodnout. Za odpuštění dodatečného zdanění tyto firmy přistoupily na zastropování ceny. Někteří ekonomové říkají, že šlo o nesystémový krok, protože jde proti zásadám volného trhu, obdobně ale postupují i v řadě dalších států.
To za prvé. A za druhé dodávají, že ceny plynu mohou už letos zase výrazně klesnout, takže nakonec Slováci za tři roky možná zaplatí víc.
To není reálný předpoklad. Pokud klesnou ceny, bude to jen nepatrně. Fixace by i tak měla pozitivní dopad, protože velký význam má také stabilita a predikovatelnost ceny. Ekonomové, kteří mluví o volném trhu jako svatém grálu, nevysvětlují, jak s tím jde dohromady naprosto diskriminační parametr emisních povolenek, které se zcela utrhly ze řetězu a jsou nyní obchodovatelné za 100 euro. Někdo tuto kvazi CO2 daň platí a někdo ne. To je pokřivený, nikoliv volný trh.
Doporučujete tedy, aby český stát zasahoval do energetického trhu daleko razantněji?
Určitě. Teď je třeba krátkodobě zasáhnout, například fixací cen, a získat čas. V mezidobí můžeme vyjednat dlouhodobý kontrakt na plyn a udělat maximum pro konsolidaci energetického trhu. Včetně nakoupení zásobníků plynu od RWE, které chce tato firma prodat. I z bezpečnostních důvodů. Přece nemůžeme dovolit, aby zásobníky na území ČR vlastnil zahraniční subjekt, který může uskladněný plyn kdykoli použít pro své potřeby. Mohli bychom pák lépe nastavovat a vyrovnávat cenové úrovně mezi létem a zimou. A v případě eskalace konfliktu například mezi Ukrajinou a Ruskem bychom mohli pokrýt třetinu roční spotřeby.
Co by vláda měla udělat kromě příspěvků na bydlení, mimořádných dávek a vyčleněné miliardy na garanci úvěrů podnikatelům?
To je ovšem marginální pomoc, navíc administrativně náročná. Opravdovým řešením je zastropování cen elektřiny a plynu pro domácnosti. Pak musí stát řešit podnikatelskou sféru, především přehodnocením systému emisních povolenek. Musí se jim vrátit původní účel, ne je nechat působit jako vehikl, jenž využívají americké a čínské společnosti ve svých portfoliích, neboť jsou jistější investicí než dluhopisy. To poškozuje naši ekonomiku a vláda se musí zasadit o změnu.
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
