Lubomír Zaorálek: Ekonomiku je nutné kropit penězi. Včetně tištěných novin

Nouzový stav zavřel všechna divadla, koncertní sály, muzea, galerie i kina. Kdy se z toho kultura vzpamatuje?
To je těžší otázka, než se zdá. My totiž nevíme, kdy to odezní. Největší záhada je, jak budeme s koronavirem existovat dál. Nevíme, zda funguje ve vlnách, jestli se dá epidemie úplně odstranit, nebo tady zůstane…

Podle odborníků tady pravděpodobně zůstane, ale budeme vůči ní do značné míry imunní a bude propukat jen ve vlnách jako chřipka.
Ale jistě to zatím nevíme. Další zásadní věc je, že vinou pandemie může dojít ke změně některých zvyků, životního způsobu. Mladší lidé se zřejmě k normálu budou vracet rychleji, ale starší občané nebudou ochotni se jen tak vrátit ke společenskému a kulturnímu životu, na nějž byli předtím zvyklí.

Svaz obchodu: rušení slevových akcí kvůli koronaviru je nesmysl

Budou se bát?
Ano. V zahraničí už vznikají studie, podle kterých budou kultura, zábavy a turistika patřit k trvaleji poznamenaným oblastem. Epidemie zkrátka může vést ke změně životního stylu. Možná se dokonce budou muset hledat nové formy, jak se bude kultura v životě prosazovat. Aktuální debata se však samozřejmě týká především toho, jak dostat co nejvíc prostředků do ekonomiky obecně. V úterý se sněmovna asi dostane i k otázkám rozpočtu, který se bude muset zásadně revidovat.

Neobáváte se, že se budou veškeré finance pumpovat do průmyslu, zemědělství a služeb, ale kultura vyjde naprázdno?
Spíš se bojím toho, abychom měli dost odvahy na rychlé rozhodnutí o masivních injekcích do ekonomiky. Přál bych si, aby Česká republika reagovala podobně jako Portugalsko, Dánsko či Německo, které uvolňují obrovské prostředky. Portugalsko rozhodlo, že do ekonomiky pustí v přepočtu 250 miliard korun, dánský stát bude platit firmám 75 procent mezd zaměstnanců.

Ministři za ČSSD tedy budou ve vládě prosazovat „portugalský“ model?
Absolutně. Náš přístup navíc musí vycházet z toho, že Česká republika je nezadlužená ekonomika, která má velké devizové zásoby. Není žádný důvod, abychom nevyslyšeli rady špičkových odborníků a nevrhli do ekonomiky peníze, zabránili recesi, propouštění lidí z práce, krachu firem, které nebudou mít cash flow, takže neudrží lidi a provozy.

Kde je nejvíc lidí v karanténě. Proklikejte si data z e-neschopenek

Šéfka resortu financí Alena Schillerová oznámila, že počítá se zvýšením rozpočtového schodku na 100 miliard korun. Je to reálné?
Podle mě je to jednoznačně málo. My jsme původně předpokládali deficit 40 miliard a teď musíme počítat s výpadkem daňových příjmů. Suma, o které uvažuji, je 200 až 300 miliard. Z hlediska zadluženosti jsme na to připraveni a nevím, kdy jindy bychom měli rezervy použít.

Hovořil jste o tom, že po odeznění pandemie se životní styl starší generace změní. Nebude se možná chtít osobně tolik účastnit kulturního a společenského dění. Jedním ze zdrojů její informovanosti a zábavy tak zůstane tisk – noviny a časopisy. Krize ale může neblaze dopadnout právě na vydavatelské domy. Počítáte s tím, že by vláda tomuto odvětví pomohla?
Určitě. Jedno z opatření, o nichž musíme uvažovat, je udržení všech těchto typů komunikace, televize, rozhlasu a samozřejmě i tisku. V Česku se o to musíme snažit mnohem víc než ve velkých zemích, kde se daří držet úroveň základního počtu periodik, protože mají daleko víc obyvatel.

Jako ministr kultury tedy uděláte vše pro to, aby vydavatelství nezkrachovala a noviny nevymizely z našich životů?
Přeji si, aby tyto metody komunikace a šíření informací nebyly touto krizí postiženy tak, aby začaly mizet. Ve Francii, Velké Británii či Německu se tisk udrží, protože mají velké náklady, ale u nás je trh menší a o to víc se musíme snažit o ně zabojovat. Kdyby noviny a časopisy v Česku zanikly, stali bychom se v oblasti kulturní a komunikační vůči velkým státům chudšími.

Víkend v karanténě: u mnoha aktivit platí nařízení. Co se smí a nesmí?

Garantuji vám, že tyto silné kultury si noviny udrží a my se vedle nich nesmíme stát nedochůdčaty. Například z mého pohledu je role tištěných reflexí včetně divadelní, filmové či literární kritiky nenahraditelná, to nemůže suplovat žádný blog na internetu. Na to nesmíme rezignovat, nebo se staneme duchovními mrzáky.

Přemýšlíte i o nějaké aktuální finanční injekci, protože pokud se dál bude omezovat pohyb obyvatelstva, noviny se nebudou prodávat, náklad klesne a bankrot je na dohled?
Podmínkou vytvoření různých typů podpor či grantů je navýšení rozpočtu. Nebojím se říct, že ekonomiku je třeba kropit penězi. To je otázka přežití. Zažili jsme to v roce 2009, kdy Topolánkova a Kalouskova vláda začala utahovat lidem opasky, takže přestali utrácet. My ale teď potřebujeme pravý opak. Lidé musejí mít jistotu, že dostanou mzdy, že si udrží zaměstnání a mohou nakupovat. To považuji za základní příkaz dne.

Musíme je přesvědčit, že to překonáme a pak se motor ekonomiky rozjede. Jedním jejím kolem je průmysl, druhým spotřeba. Nesmí tu zavládnout atmosféra strachu z nakupování, ať už jde o spotřební věci, nebo noviny. Nesmíme připustit, aby se z ekonomické recese stal střemhlavý pád. Kdybych mohl, chodil bych po domácnostech a říkal lidem, ať se nebojí, protože stát jim peníze dá a oni mohou nakupovat.

My tu epidemii překonáme, ale pak přijde velký ekonomický problém. To je jako s nemocí. Léčba nesmí znamenat, že život po ní se stane bezhodnotným. Nesmíme připustit, aby se po koronaviru náš život úplně změnil, aby se stal polovičním. Obluda epidemie může být nic proti té, která by mohla přijít po ní, pokud bychom ekonomiku poslali do háje.

Ekonom David Navrátil: Pro pomoc firmám je nyní klíčová rychlost

Víte, jak na to?
Stačí se dívat do zemí, kde to už zažívají. Jižní Korea má sofistikovaný systém testování koronaviru a zvládá epidemii tak, že se její ekonomika nehroutí. To je cíl. Naše země je na tom dobře. Itálie má celkové zadlužení 130 procent HDP, Česká republika 30. Když zvýšíme svoje zadlužení, nikoho to bolet nebude, máme velký polštář, devizové rezervy, nízké zadlužení, padající ceny ropy mají protiinflační efekt.

Nesmíme ale udělat stejnou chybu jako Topolánkova vláda, která z dluhu vyrobila strašáka a na finanční krizi zareagovala škrtáním. Už Gustáv Husák říkal, že tuto zemi nikdy nezadlužíme. To je národní posedlost. Ekonomika ale funguje jinak. Dluh státu je něco jiného než dluh domácnosti. Stát se může za určitých okolností zadlužit, aby přežil a udržel ekonomiku v chodu. Ve vládě proto prosazuji masivní kropení ekonomiky penězi jako živou vodou, aby neuschla.

Zdroj: Deník