Kliknutím zvětšíte„Velmi fyzicky zdatný, výtečný v boji nablízko, ve střelbě, v zacházení s výbušninami, ve čtení map i v taktice,“ stálo v hodnocení Josefa Otiska poté, co v Anglii prošel během února 1943 sabotážním kursem ve Skotsku a parašutistickým výcvikem v Ringway.
Instruktoři obou kursů doporučili Otiska jako vhodného kandidáta na velitele parašutistické skupiny, nadprůměrně inteligentního, iniciativního, klidného a rozhodného.
Kdo byl tento voják, který se podle britských velitelů vyznačoval také mimořádným osobním charismatem a smyslem pro zodpovědnost?
Z Líšně přes půl světa
Prosazovat se ve větším kolektivu, který je současně potřeba udržet pohromadě a pokud možno dobře naladěný, se Josef Otisk učil už v dětství, protože pocházel ze 14 dětí.
Po absolvování reálného gymnázia v Brně, jehož studium musel po brzké smrti svého otce z finančních důvodů dočasně přerušit, nastoupil v roce 1933 základní vojenskou službu. Již tady se ukázaly jeho přednosti pro velitelskou funkci, a tak byl po nástupu odeslán do záložní důstojnické školy a v letech 1934 až 1936 vystudoval i Vojenskou akademii.
Všeobecná mobilizace v roce 1938 ho zastihla v hodnosti poručíka, po mnichovské dohodě odešel do civilu a působil jako úředník. V roce 1939 se oženil a narodily se mu dvě děti. Těch si ale dlouho neužil.
„Když jsem se narodil, tak tady táta nebyl, byl v Anglii,“ vzpomínal na něj před časem pro portál V Líšni Otiskův syn, který se stejně jako jeho otec jmenuje Josef. „První má vzpomínka na něj je až z dubna 1945 po jeho návratu, když jsme vylezli v Líšni ze sklepa. Přišel pán a já jsem okamžitě poznal, že je to táta.“
Podobně jako řada jiných prvorepublikových důstojníků československé armády, ani Josef Otisk se nedokázal smířit s březnovou okupací českých zemí německými vojsky.
Dne 4. prosince 1939 proto přešel ještě s jedním kamarádem hranice na Slovensko a přes Maďarsko, Jugoslávii a Turecko se dostal do Francie.
Nastoupil k 2. pěšímu pluku československého zahraničního vojska, v jehož řadách se zúčastnil bojů o Francii a po jejím pádu byl evakuován do Velké Británie.
Velitel výsadku
„Josef Otisk byl jedním z prvních československých účastníků kurzu commandos, proto se k jeho odkazu dodnes hlásí české výsadkové a speciální jednotky,“ připomněl před časem u příležitosti pietního aktu v Otiskově rodné Líšni plukovník Jaroslav Hrabec, ředitel krajského vojenského velitelství Ostrava.
V únoru 1943 prošel Otisk již zmíněnými sabotážními a parašutistickými kursy ve Skotsku a v Ringway a sám velel kursu útočného boje pro dobrovolníky. Na jaře 1944 byl navržen za velitele skupiny pro zvláštní úkoly, jejíž členy si směl vybrat sám. Zrodil se paravýsadek Wolfram.
Dne 14. září 1944 seskočila tato skupina poblíž obcí Nytrová a Kotly v okrese Frýdek-Místek. Její poslání na území protektorátu bylo unikátní v tom, že byla jako jediný paravýsadek čistě bojová, s rozkazem zahájit na Moravě partyzánskou činnost, zapojit do ní ostatní partyzánské skupiny a provádět rozsáhlé diverze zejména proti železnici a telegrafu, ale i proti německým posádkám jako takovým.
Při seskoku se výsadek dočasně rozdělil a Němcům se bohužel podařilo zatknout jednoho z jeho členů, radistu Svobodu. Gestapo jej hodlalo využít ke zpravodajské hře s Londýnem, ale Svoboda na to nepřistoupil a podařilo se mu dát najevo, že vysílá pod nátlakem. Konce války se dožil v koncentračním táboře.
Wolfram se mezitím spojil s partyzánskou brigádou Jana Žižky v Beskydech a zatápěl Němcům opakovanými přepady a ozbrojenými útoky na německá stanoviště.
„Můj otec pomáhal partyzánům, nosil jim jídlo, někdy je přivedl i k nám domů. Byl v kontaktu s paraskupinou Wolfram, která od září 1944 vyvíjela partyzánskou činnost nejprve v Beskydech a poté na Brněnsku. Skupina se od začátku potýkala s problémy, když při výsadku přišla o radiotelegrafistu. Jim už šlo jen o holý život, o nic jiného,“ vzpomínala pro projekt Paměť národa na činnost výsadku Karla Říčánková z Líšně.
Do Líšně u Brna se Wolfram dostal po svém odpoutání od partyzánů, kteří se stali cílem konfidentů, když se mu nejdřív podařilo proklouznout německým obklíčením. V dubnu 1945 se Otisk po šesti letech opět shledal se svými dětmi.
Po převzetí moci komunistickou stranou byl Josef Otisk v říjnu 1948 propuštěn z armády. Až do důchodu poté pracoval v Brně jako zeměměřič, zemřel v roce 1986.
13
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
