Velikonoce, největší církevní svátky, se kvůli přísným opatřením v nouzovém stavu budou slavit s výrazným omezením.

Například římskokatolická farnost v Chrudimi otevřela kostel Nanebevzetí Panny Marie už o Květné neděli. Zpřístupněn bude i na Velký pátek, Bílou sobotu a Boží hod velikonoční. Nutná jsou však veškerá protiepidemická opatření.

Kvůli epidemii koronaviru platí o Velikonocích různá nařízení. Víte, jaká to jsou?
Přehled nařízení o Velikonocích: co se smí, nesmí, jak je to s návštěvami

Věřící mohou bohoslužby ve farní kapli sledovat v přímém přenosu i na YouTube kanálu Farnosti Chrudim, což je v tomto čase nejbezpečnější. A jak je to se svatou zpovědí při svátosti smíření?

Pokud má někdo naléhavou potřebu, odmítnutý nebude. „Jinak doporučuji udělat si malou osobní kající modlitbu se vzbuzením dokonalé lítosti doma a ke svátosti smíření přistoupit, až nastane normální stav. V ojedinělých případech je možné domluvit slavení svátosti smíření individuálně,“ informoval chrudimský arciděkan Jiří Heblt.

Bohoslužby na internetu

Svatá Hora v Příbrami je nyní podobně jako řada dalších chrámů (ale i některých kostelů na venkově) v kontaktu s věřícími a svými příznivci prostřednictvím internetu. Bohoslužby a modlitby v bazilice zpřístupňuje prostřednictvím svých webových stránek. "V nynějším velikonočním období je nabídka přenosů rozšířená," připomněla za tamější tým Martina Jechortová.

Velikonoční vigilie v Bazilice svatého Petra ve Vatikánu, na snímku kardinálové se svícemi
Velikonoce v době koronaviru: Zapalte v okně svíčku, vzkazují věřícím biskupové

To, že Velikonoce 2020 budou zcela odlišné od svátků, jak je známe z minulosti, už potvrdila právě Květná neděle. Nebývale tichá; bez církevních slavností i hojně navštívených bohoslužeb. Někde v rámci opatření proti koronaviru zůstaly kostelní dveře zavřené, jinde je otevřeli odpoledne, aby lidé mohli přijít k individuální modlitbě – či venku nachystali požehnané kočičky, aby si pro ně zájemci mohli přijít alespoň jednotlivě a odnést si je domů nebo přinést svým blízkým.

"Podobný režim bude příznačný i pro další dny velikonočního období," potvrdila Deníku Monika Klimentová z České biskupské konference. Jen někde zůstanou kostely otevřené, aby se jednotliví věřící mohli přijít – ovšemže v roušce – pomodlit nebo vyzpovídat. Mše se však budou konat bez účasti veřejnosti.

Farář Jan Bleša slouží bohoslužbu v liduprázdném kostele svatých Cyrila a Metoděje v Kladerubech. Mše je kvůli omezením souvisejícím se šířením koronaviru v ČR přenášena pomocí webkamery online na internet; neděle 29. března 2020
Sváteční mši sloužil farář před webkamerou v prázdném kostele

Jednotlivé farnosti často alespoň připravují on-line přenosy. Ani ti, kdo možnost sledování po internetu nemají, však nemusejí zůstávat jen sami se svými myšlenkami. Monika Klimentová doporučuje televizi. Bohoslužby duchovních různých konfesí bude od Zeleného čtvrtka přenášet Česká televize na programu ČT2. „Pouze katolické nabídne TV Noe – a je také možné poslouchat Radio Proglas,“ radí.

Podívat se v neděli na papežskou bohoslužbu doporučuje i těm, kteří si na kostel vzpomenou zpravidla dvakrát do roka: na Štědrý den – a právě o Velikonocích. „Mohou takto být v duchovním kontaktu s věřícími,“ vysvětlila Monika Klimentová. Navrhuje také velikonoční procházku v přírodě nasměrovat podél kapliček křížové cesty; s dodržením odstupu. Ostatně – venkovní křížové cesty mají i leckteré farnosti.

Velikonoční zvyky aneb co o nich možná nevíte

Očista

Podle všeho byly původní svátky jara spojeny s očistou. Pro tradiční zemědělce měla očistnou sílu nejen voda, ale i oheň.

„Omývání tváře i koupel v některý z hlavních dnů velikonočních, obvykle na Velký pátek byl jeden ze závažných zvyků celého cyklu ještě poměrně nedávno,“ vysvětlil Smetánka. Na Prostějovsku ještě před druhou světovou válkou jezdili o Velikonocích plavit mládenci koně do tekoucí vody se slovy: Vítej nám ty čistá, která jsi obmyla rány Pána Krista.“

S tradicí očisty souvisely i velikonoční ohně, mnohý ze stařečků si jistě vzpomene na „pálení Jidáša.“

Paškál

Oba očistné živly se objevují i v církevních obřadech. Mše na Bílou sobotu večer začíná svěcením ohně a velikonoční svíce zvané paškál. Ta je pro katolíky symbolem světla Kristova, které podle tradice naplno zazářilo právě v noci, kdy vstal z mrtvých. Zapálený paškál se pak dolním koncem ponoří do vody v křtitelnici a tu kněz pak požehná.

Hrkání

Rozporuplný původ má však třeba zvyk hrkání či klapání. Téměř každý hrkač bez rozmýšlení odpoví, že klapat se chodí proto, že duše zvonů odletěly na Zelený čtvrtek do Říma. Jenže v představě středověkého zemědělce byl hlas zvonů zároveň magickou ochranou proti démonům, které udržoval tak daleko, jak bylo zvonění slyšet. A jeho ztišení právě o Velikonocích, v době přechodu zimy do jara bylo zvláště nebezpečné. Každý přechod byl totiž ve společnosti hospodařící v neustálém ekonomickém napětí a na pokraji hladomoru velmi nebezpečný. A v přechodových dnech zároveň slábla hranice mezi světem lidí a démonů. Proto vyráželi na obchůzku muži s klapačkami a hrkačkami, aby hlas zvonů nahradili. Hluk byl totiž od nejdávnějších dob považován za mocnou zbraň proti neznámým zlým silám.

Litoměřický biskup Jan Baxant
Biskup Jan Baxant: Karanténa může člověku i prospět. Vyzkouší si, co vydrží

Dnešní hrkači však už mají jen málokdy ponětí o skutečném významu svých obchůzek. Chodívají třikrát za den obvykle v pevně stanovenou dobu, bez ohledu na církevní obřady.

„Dřív se chodívalo opravdo místo zvoněni. V pátek ráno, v poledně a o třech hodinách, pak před kostelem a potom na klekáni. Scházele sme se před faró, a tam se s náma farář modlel Anděl Páně a pak sme šli. Teď jož to neznajó, jak mužó chodit hrkat, dež ani do kostela nechodijó. A ani se žádnyho nezeptajó, jak to má byt,“ postěžoval si Jan Coufal, který své dětství prožil na jihozápadě Prostějovska.

Hody, hody, doprovody

Pondělní pomlázka je naproti tomu zvykem vyloženě pohanským. Svazek prutů, ve kterých proudí nová míza a červené vejce jsou pradávnými symboly nového života. „Hody, hody doprovody…“ zní z úst malých i starších koledníků. Všeobecně známá říkanka však v sobě skrývá velmi staré poselství a přání. To souvisí s poněkud tajemným slovem provoda. To bývala slavnost na uctění mrtvých, Která se konala první neděli po Velikonocích. Ta se ostatně dodnes nazývá nedělí provodní.

Naberte o Velikonocích sílu i pozitivní náboj. Zvládneme to!

Stejně totiž, jako se v přelomových jarních dnech stírala hranice mezi světem lidí a démonů, rozostřovala se i hranice mezi světem živých a mrtvých. Bylo proto dobré zajít na hřbitov, pomodlit se či přinést drobnou pozornost, ať už proto, aby se mrtví nevraceli a nemstili se, nebo prostě kvůli tomu, že jsme je měli rádi. Říkanka tedy ozamovala, že pondělkem začal týden slavnostní, hodový, který trvá až do neděle, kdy se uctívají mrtví. A ten si právě teď užíváme my. Takže “Veselé Velikonoce“. 

Zajímají vás i další archivní články, fotografie a videa pořízené reportéry Deníku a našimi spolupracovníky napříč celou zemí od Chebu po Frýdek-Místek? Podívejte se ZDE.