Mimo to se spolek snaží upozorňovat na chyby a nedostatky v právním a justičním systému a pomáhat nespravedlivě obviněným. „Pochybení orgánů veřejné moci výrazně poznamenává jejich životy, nezřídka i jejich rodiny a blízké,“ uvedl Budínský. Nedávnou aktivitou Společnosti pro právní stát je otevřený dopis prezidentovi a ministryni spravedlnosti.

Co spolek dělá pro pomoc nespravedlivě stíhaným?
Jedná s nimi, pomáhá radami, mediálními výstupy i upozorňováním kompetentních orgánů na tyto skutečnosti.

Kolik lidí bylo nespravedlivě stíhaných v loňském roce?
Vloni bylo dle zveřejněných údajů nespravedlivě a nezákonně stíháno 1200 osob. Pro většinu čtenářů se jedná o pouhé číslo bez jasné představy, jak takový akt omylu, nedbalosti či zvůle člověku zničí či pokazí život.

Jaké jsou tedy dopady na život stíhaných, i v případě zproštění viny?
Většinu z nich čekají výslechy, domovní prohlídky, zabavení majetku, obstavení účtů. Některé vazba, ztráta zaměstnání, rozbití partnerského vztahu, obrovské finanční výdaje. Všechny však nepředstavitelný dlouhodobý stres, který se prakticky vždy nějakým způsobem somatizuje, snížení společenské vážnosti a narušení sociálních vztahů.

Jaké jsou nápravy a odškodnění ze strany soudů při zproštění viny?
Kdo by očekával, že se těmto lidem po zrušení obvinění či po pravomocném zprošťujícím rozsudku někdo omluví za jejich příkoří a strádání, velice by se mýlil. Naopak, musejí složitě žádat o odškodnění a s ohledem na praxi Ministerstva spravedlnosti se o něj pak léta soudit. Je třeba připomenout nepochopitelný fakt, že nikdy nevysoudí skutečné náklady a nemajetková újma bývá obvykle podceňována a bagatelizována dle českého přísloví Sytý hladovému nevěří.

Jaká by měla být opatření proti takovým omylům?
Měla by se nastolit větší odpovědnost policistů i státních zástupců za kvalitu své práce. K tomu může dojít prostřednictvím legislativy, ale také mediálního tlaku a působení tím, že bude veřejnost seznamována s konkrétními kauzami a poškozenými lidmi.

Kde vidíte hlavní selhání?
V nekompetentnosti a formalismu.

Proč jste se rozhodli obrátit přímo na prezidenta a ministryni spravedlnosti?
Otevřeným dopisem jsme chtěli na tristní stav naší justice upozornit nejen paní ministryni, která rezort řídí, ale i pana prezidenta, který má silný neformální vliv, ale také pravomoc udělovat milosti. Právě tuto pravomoc by měl smysluplně využívat k nápravě chyb justice, což hlava státu bohužel odmítá.

O jakých případech se konkrétně prezidentovi zmiňujete?
V jednom dopise není možné popisovat stovky či tisíce případů, které tento stav dokumentují, proto uvádím pro ilustraci alespoň tři konkrétní kauzy. Prvním je v České justici nedávno popsaný případ postoloprtských zastupitelů. Okresní soud v Chomutově zprostil devět občanů města Postoloprty obžaloby za to, že se jako zastupitelé měli dopustit trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti. Skutek měl spočívat v tom, že rozhodli o prodeji domu v majetku města za nižší cenu, než „cenu obvykle v místě dosažitelnou“, aniž by takové rozhodnutí zdůvodnili. Významnou roli v tomto nepochopitelném případu hraje postup orgánů činných v trestním řízení, které postavily obvinění na jediném znaleckém posudku.

Dalším je kauza „Nečesaný“. Před téměř šesti lety došlo k mediálně známému trestnému činu pokusu o vraždu holičky v Hořicích. Od té doby začaly efektivně fungovat orgány činné v trestním řízení a návazně pak český soudní systém. Výsledek? Po šesti letech měl začít nalézací soud v dalším, již třetím složení, řešit kauzu opět od počátku. Naštěstí zasáhl Ústavní soud, soudci Lněničkovi zakázal změnit senát a tím i nové dokazování. Do třetice není možné neuvést neuvěřitelný případ bratří Zemků, kteří byli dle mého názoru odsouzeni daleko více na základě společenské (a možná i jiné) objednávky než na základě práva. Ano, byli odsouzeni pravomocně, ale to neznamená, že spravedlivě a zákonně.

A proč právě tyto případy?
Vybral jsem ty tři případy naprosto záměrně. Kauza postoloprtských zastupitelů je naprosto absurdní, ale nikoliv neobvyklá. Takových stíhání probíhá velké množství. Ve většině případů jsou tito obžalovaní soudem osvobozeni. Podle mého názoru nelze zastupitele za kolektivní rozhodnutí trestně stíhat, pokud se jim neprokáže záměr obohatit se a někoho poškodit.

Kauzu Nečesaný jsem uvedl jako bezprecedentní selhání české justice, kdy byl nespravedlivě obviněný a obžalovaný člověk dvakrát pravomocně odsouzen.
A třetí kauza je znepokojující tím, že jsou dva lidé ve vězení a já jsem přesvědčený o jejich nevině. Argumenty detailně uvádím. A právě zde by měl pan prezident použít institut milosti, aby lidé, byť pravomocně odsouzení, ale dle názoru mnoha právníků zcela nevinní, netrpěli ve vězení. Celý dopis je na stránkách www.ceska-justice.cz v rubrice Názory.