Porážka první křížové výpravy, k níž došlo v létě 1420 v Praze na Vítkově, vyvolala velkou kritickou odezvu u porýnských kurfiřtů a císař Zikmund musel v létě 1421 uspořádat ve spolupráci s nimi výpravu druhou.

Ta si však nevedla o mnoho lépe. Postupujícím křižákům se postavilo do cesty husitské město Žatec, které nezlomilo ani měsíční obléhání. Křižáci, vedení falckrabětem Ludvíkem III. A trevírským a kolínským arcibiskupem, se nakonec dali začátkem října 1421 na ústup.

Zikmundovo tažení

Zikmund, postupující od východu, se o tom dozvěděl nejpozději 18. října v moravském Broumově, jehož se krátce předtím zmocnil.

Aby posílil svá vojska, začal jednat o podpoře svého tažení s Albrechtem Rakouským, jehož učinil svým zetěm a přislíbil mu na oplátku české království jako dědictví.

Boj husitů s křižáky, jak byl zachycen v Jenském kodexu
Před 600 lety čelil Žatec křižákům: jeho obrana dováděla nepřátele k zoufalství

Shromáždit potřebnou vojenskou sílu, čítající mimo jiné více než 10 tisíc uherských jezdců, dopravit ji na Moravu a ovládnout moravské husitské hrady ale trvalo prakticky celý další měsíc, takže do Čech vyrazily spojené křižácké kontingenty až koncem listopadu.

Husitskému hnutí zůstali z moravské šlechty nadále věrni Hašek z Valdštejna, Boček z Kunštátu a Václav z Kravař, ale 56 představitelů moravské šlechty uzavřelo 17. listopadu 1421 na pět let válečný spolek pod Zikmundovou záštitou.

Následovalo vyplenění Poličky, města v blízkosti zemské hranice mezi Čechy a Moravou, a vpád do východních Čech. Celková síla Zikmundova vojska činila podle dobových odhadů kolem 60 tisíc mužů, jízdních i pěších.

Polička patřila mezi ta města, jež se v husitských válkách přikláněla tu na jednu, tu na druhou stranu podle toho, jaký vliv v nich právě dominoval. Zpočátku byla jako královské věnné město na straně Zikmundově, ale v roce 1421 se to změnilo.

Také při druhé křížové výpravě se křižáci dostali do Kutné Hory, v lednu 1422 však byli vyhnáni Janem Žižkou. Obraz Josefa Mathausera zachycuje Žižku před tímto střetnutím
Podruhé na husity. Výprava do kacířských Čech skončila jen další sérií porážek

Když Jan Žižka vyjel spolu s pražany na jaře 1421 na tažení do východních Čech, otevřela Polička husitskému vojsku své brány bez boje a bez reptání se připojila ke vznikajícímu uskupení husitských měst a šlechty, zvanému pražský městský svaz. Tím se zbavila německého patriciátu a stala se skutečným českým městem.

Když k ní dorazil v listopadu 1421 Zikmund, nastal další zvrat. Předsunuté houfy Zikmundovy armády české obyvatele Poličky vyvraždili, přičemž si zvlášť brutálně počínala uherská jízda.

Bitva před Kutnou Horou

Od Poličky táhl Zikmund na Kutnou Horu, kde se ho rozhodl opět předejít Jan Žižka, jenž převzal vrchní velení všech husitských vojsk. Do města husité vstoupili v prosinci ještě před Zikmundem, ale protože se Žižka obával možné zrady ze strany kutnohorských horníků, rozhodl se nezůstávat za hradbami, ale svést se Zikmundem bitvu v otevřeném poli.

V neděli 21. prosince 1421 proto vyšlo husitské vojsko Kouřimskou branou z města, aby na nedalekém návrší čelilo blížící se Zikmundově armádě. Husity podpořily i oddíly zmiňovaných moravských šlechticů Bočka z Kunštátu a Václava z Kravař, jimž se podařilo probít se do Čech.

Obraz Adolfa Liebschera "Bitva na hoře Vítkově dne 14. července roku 1420"" ukazuje boj o opevněné husitské sruby
Bitva na Vítkově: Žižkovi šlo o krk, smrt po pádu ze svahu nakonec našli křižáci

Žižkova obava z možné zrady kutnohorských ale nebyla lichá. Zatímco na hlavním bojišti odráželi husité útok za útokem, do města vnikla nestřeženou Kolínskou branou část křižácké výpravy, a odřízla tak husity od zásobování. Ve světle této skutečnosti se Žižka rozhodl v pondělí 22. prosince 1421 prolomit nečekaným výpadem nepřátelské řady a odvést svá vojska pryč z hrozícího obklíčení.

Zikmund si to vyložil jako jeho porážku a namísto pronásledování husitů se rozhodl se svými sbory v Kutné Hoře a v okolí přezimovat. Tato bohorovnost se mu měla již brzy vymstít.

Husitská protiofenzíva

Žižka mezitím zkonsolidoval síly a 6. ledna 1422 se vrátil. Když přitáhl s velkým vojskem na dohled, nezbylo Zikmundovi než utíkat, protože jeho vojsko nebylo na bitvu vůbec připraveno. V noci 7. ledna proto nechal Zikmund Kutnou Horu zapálit a dal se na ústup k Německému Brodu. Žižkovi husité bez boje znovu obsadili město a pomohli je uhasit, načež vyrazili za křižáky.

Osmého ledna je dostihli u Habrů, tedy zhruba v polovině cesty k Brodu. Křižáků se zmocnila panika, protože něco takového vůbec nepředpokládali. Ve snaze zachránit se se rozhodli přebrodit Sázavu, což stovky z nich zaplatily svými životy. "Kteříž prchli mimo město přes Sázavu řeku led se prolomí; někteří se vyprostí, jiní utonou opozdilce," zachytil tento okamžik anonymní kronikář ve Starých letopisech českých. Opozdilce pak ubili postupující husité.

V bitvě u Nekmíře před 600 lety husité poprvé využili vozovou hradbu
Před 600 lety Žižka poprvé použil vozové hradby. Ze smrtící taktiky udělal trumf

U Německého Brodu se zbytek křižáků rozdělil – zatímco Zikmund pokračoval dále, část jeho velitelů se uvolila krýt jeho ústup obranou města.

Dne 9. ledna 1422 následoval Žižkův útok na město, jež se celý den bránilo, aby dalo Zikmundovi čas. Teprve následujícího rána se rozhodlo kapitulovat, rozzuření husité se však již nedali zastavit ani svým hejtmanem; vtrhli rozbořenými hradbami do městských ulic, vyvraždili většinu mužské populace a město vypálili.

"A nazítří přikázal Žižka útočit po celý den na město. Ale nemohli je dobýt, neboť se hrdinsky bránilo. Ale příští den je bez boje obsadili a všechny tam pobili, jen pana Záviše Poláka a pana Ronovského a pana Mrtvice, ty tři rytíře dali do vězení," popisuje to další středověký kronikář, autor Kroniky velmi pěkné o Janu Žižkovi.

Zikmund se sice zachránil, ale utrpěl další porážku a jeho šance na ovládnutí vzpurného českého království se opět vzdálily.