Rozsudek v kauze dcer Huga Salma, jež zažalovaly ředitelku Muzea Blansko Evu Nečasovou, prozatím nepadl. Soudce Michal Ryška případ odročil.

Na definitivní verdikt si tak potomci šlechtice, osmdesátiletá Marie Alžběta Salm-Reifferscheidtová a o deset let starší Ida Schoellerová, musí počkat.

Soudní jednání ohledně obvinění Nečasové z možného zkreslení informací a z něj plynoucího poškození pověsti jejich otce, bude pokračovat v pátek 21. října. „Každopádně nechci kauzu zbytečně protahovat, už jen vzhledem k vysokému věku žalobkyň. Musel jsem však požádat o předložení chybějících důkazů, které jsou pro konečné stanovisko zásadní,“ vysvětlil důvody odročení soudce Ryška.

Právě chybějící dokumenty byly hlavním předmětem včerejšího jednání, stejně jako čtení žaloby a obhajoby. „Požadujeme omluvu, protože výroky na adresu Huga Salma zasahují jeho čest, důstojnost a občanskou bezúhonnost,“ prohlásila právnička žalující strany Alena Kinclová.

Ta se původně domáhala kromě omluvy i odstranění nepravdivých tvrzení a hodnoticích úsudků z již vydaných publikací. Po celé zemi však již bylo prodáno okolo patnácti set výtisků a jejich vyhledání je téměř nemožné. „V těch knihách je celá řada pochybení, polopravd a úplných výmyslů. Jejich účelem je jednoznačně poškození dobrého jména mého tatínka,“ doplnila Marie Salmová.

Že by chtěla poškodit Salmovo jméno, to Nečasová rezolutně odmítá. Tvrdí, že při psaní publikací postupovala v souladu s obvyklou prací historiků. „V žádném případě jsem se nikoho nesnažila pošpinit. Trvám na tom, že veškeré věty, které žalující strana napadá, jsou co možná nejpřesnější citace z úředních rozhodnutí, případně z archiválií. Uvedená fakta nejsou mými pocity nebo domněnkami,“ odmítla vinu ředitelka muzea.

Předmětem nynější žaloby jsou její dvě odborné knihy o šlechtických restitučních sporech Cui bono restituce I. a II., které vydala v letech 2006 a 2007. V nich se mimo jiné zabývá také kauzou okolo hraběte Salma, kterému byl na základě Benešových dekretů zabaven rozsáhlý majetek, včetně osmi tisíc hektarů lesů a polí, zámku v Rájci-Jestřebí či zámeckého parku v Blansku.

Zásadní pro navrácení majetku, na který téměř dvacet let jeho potomci uplatňují restituční nároky, je znovuzískání československého občanství pro zesnulého knížete. „Přihlášení k německému občanství nebylo tátovo rozhodnutí. Byl pod nátlakem,“ je přesvědčená jeho dcera Marie.

Část vzájemné soudní bitvy mají obě strany za sebou. V jednací síni každou ze stran doprovázelo několik příznivců i odpůrců, kteří především o přestávkách vzrušeně diskutovali na chodbě. Samotné aktérky se do přelíčení příliš nezapojovaly. Hlavní slovo nechaly svým právničkám a soudci Ryškovi.