Ten již tyto řádky číst nebude, ale nepochybně si je zaslouží. V letošním roce je to totiž čtyřicet let co napsal reportáž o vraždě na Blanensku. Reportáž ze soudní síně. Tehdy otřásla vědomím občanů celého okresu. Co se tehdy stalo? A může to někoho zajímat i dnes? Jsem přesvědčen o tom, že ano! Zločin spáchaný se zbraní v ruce totiž z naší společnosti nevymizel….

V soudní síni seděli dva obžalovaní, jeden z nich byl vrah. Vojáci záklaďáci, svobodník porušil povinnosti strážní služby a druhý vojín tu byl za vraždu. Možná by zde neseděli, kdyby…, ale kdyby se nesoudí, soudí se činy. Obětí opilého řádění vojáků, kteří porušili své povinnosti byl praporčík SNB Alfons Lakota, který jel odzbrojit a zasáhnout proti střílejícímu vojínovi. Byl zastřelen zákeřně a z bezprostřední blízkosti, když kolem ukrytého vojáka projížděl sedě jako druhý na motocyklu. Zemřel krátce po výstřelu ze tmy, kolem třetí hodiny ranní. Praporčík měl za sebou pohnutý a těžký život, proto řešil řadu konfliktů dobrácky a s nadhledem. Znal cenu života, vždyť za války…. Byl oblíbený pro svou přímost a měl vysokou autoritu v celém okolí, občané si ho velmi vážili, proto ten obrovský úlek všech, když tak náhle přišel o život.

Zraněny byly i další osoby. Vojín základní služby i jeho svobodník byli v červnu 1968 odsouzeni , možná i proto, že řada osob svou liknavostí, nedbalostí či porušením služebních povinností poskytla zbytečnou příležitost k projevu negativních osobních vlastností. Svobodník, zbaven hodnosti se neodvolal, dostal nepodmíněně 30 měsíců v první nápravné skupině.

Vojín se proti rozsudku odvolal avšak z pochopitelných důvodů nepochodil. Rozsudek patnáct let odnětí svobody ve třetí nápravné skupině za šest paragrafů, pro které byl odsouzen, včetně protialkoholního léčení, zůstal z toho podzimu již nezměněn. Nejen proto, že útočil a střílel na řadu svědků či poškozených samopalem, útočil i nožem na konkrétní osoby a střelbou do vzduchu terorizoval přítomné i umocňoval tragedii té noci.

Vojín si odpykal celý trest i přesto, že několikráte žádal o podmínečné propuštění z jeho výkonu. Propuštěn byl 29. října 1982 a poté až do roku 1984 ještě absolvoval ochrannou protialkoholní léčbu. Poškozeným i státu musel uhradit regresivní nároky. Teprve pak se mohl vrátit na východ Slovenka, kde byl doma. Charakteristika jeho osoby v Usnesení soudu , které ho propustilo z protialkoholního léčení, říká, že se zapojil do pracovního procesu, a že řádně dodržoval léčebný proces. A že toto splnilo svůj účel. Jak se dále projevovala jeho výtržnická povaha nám není známo.

Jisté je, že zdraví poškozených, jim nikdo nevrátil ,a že je poznamenal na celý jejich život, který byl obzvláště k některým až příliš krutý a nespravedlivý. Život Alfonzi Lakotovi zastavil úplně, a to si musí v jeho mysli již přebrat sám!
Lesní cesta pokračuje za Petrovicemi a vede kolem malého památníčku s nápisem „ V těchto místech byl dne 26.10. 1967 ZÁKEŘNĚ ZASTŘELEN praporčík SNB Alfons Lakota.“

Trestní spis, který připomíná nezměrnými důkazními podrobnostmi tuto přesmutnou událost, leží v archivu. Jeho stránky již dlouhými léty zežloutly a jeho založením ad acta odsunuly i tuto vražednou noc do propasti zapomnění.
A cesta kolem pomníčku vede dál! K dalším a dalším dosud živým. Stejně tak jako nekonečný paprsek neutuchající naděje !

Jan Bořický, publicista