Potomci hraběte chtěli dosáhnout toho, aby justice zneplatnila Salmovo přihlášení k německé národnosti. Tvrdili, že jednal pod nátlakem. Městský soud v Praze ale rozhodl, že k podobnému verdiktu nemá kompetenci. Nejvyšší soud jeho stanovisko nyní potvrdil. ČTK to zjistila z databáze rozhodnutí soudu.

Ve sporu, který nyní řešil Nejvyšší soud, jde o Salmův podpis na dotazníku z 29. září 1939, jímž se hrabě přihlásil k německé státní příslušnosti. Jeho potomci Marie Salm-Reifferscheidt-Raitzová, Ida Schoellerová a Hugo Salm-Reifferscheidt tvrdí, že podpis je od počátku neplatný, protože hrabě jednal pod tlakem okolností spojených s okupací. Proto podle potomků vlastně nikdy nepozbyl československého občanství. To by mohlo být důležité pro případnou restituci majetku.

„Otce v roce 1930 při sčítání přihlásil k německé národnosti sluha se sčítacím komisařem. V roce 1939 se pak k říšskému občanství přihlásil, ale pod nátlakem,” řekla ČTK nedávno Salmova dcera Marie. Podle ní jej část obyvatel Rájce žádala, aby si říšské občanství zapsal, protože Němci hrozili jeho zaměstnancům vystěhováním.

Obvodní soud pro Prahu 9 loni v září žalobě Salmů vyhověl. Verdikt ale letos v březnu změnil odvolací Městský soud v Praze. Žalobu zamítl a řízení zastavil. Podle odvolacího soudu je otázka platnosti přihlášení k německé příslušnosti jen dílčí právní skutečností ve sporu o Salmovo státní občanství po druhé světové válce. Kdyby soudy vynesly nějaký pravomocný verdikt, nepřípustně by zasáhly do jiného řízení. Nejvyšší soud se nyní přiklonil na stranu odvolacího soudu.

Salmové na Blanensku vlastnili asi sedm tisíc hektarů půdy a také zámky v Blansku a v Rájci. O majetek přišli na základě Benešových dekretů. Hugo Salm chtěl hned po válce zpět československé občanství. Zemřel v březnu 1946. Osmnáct dní poté dostal osvědčení o udělení prozatímního občanství. Šlo o provizorium. Ministerstvo vnitra jej ukončilo až v roce 2002, když dokončilo toto správní řízení a Salmovi občanství neudělilo.