Více než dvě stovky historických knih za téměř tři miliony korun ukradla před třemi lety z křtinské fary osmatřicetiletá obyvatelka městysu Jitka Reichenauerová. Vzácné tisky odsud vynášela, když ji pomáhala vyklízet. Ve čtvrtek projednávání případu pokračovalo na Okresním soud v Blansku, který vyslýchal svědky.

Jedním z těch klíčových byl Augistín Magula, který na faře pracuje jako kostelník. Podle něj Reichenauerová trpí schizofrenií, a proto za krádež nemůže. „Emoce, kterým podléhá, se nedají ovládat. Takto nemocný člověk nesprávně vyhodnocuje vjemy. O tom, že je těžce nemocná jsem samozřejmě věděl. Navíc v době, kdy ke krádeži došlo, vysadila léky. Absolovoval jsem i seminář pod vedením psychologa, abych věděl, jak k takto nemocné osobě přistupovat. Naše společenství jí odpustilo. Dnes opět léky bere a všeho lituje," popsal Magula.

Přesun knih podle něj na faře začal poté, co zemřel bývalý kněz farnosti. Stávající farář Jan Peňáz požádal farníky o vyklizení místnosti, kde přebýval. S tím, že v objektu vznikne poutnický dům. Farníci knihy zpočátku přesunuli na půdu, kde byl volný přístup.

Magula se ptal Peňáze, co s nimi. „Řek jsme mu, jestli je nevyhodíme. Myslel jsem si, že nemají žádnou hodnotu. Většina byla ve velmi špatném stavu a zapáchaly zatuchlinou. Jsem praktik a považoval jsem je za krámy. Pan Peňáz ale trval na tom, že je musíme zachovat. Na jeho přání jsme je přenesli do sálu, což je největší místnost na faře, je tam i knihovna," přiblížil Magula.

O tom, že knihy podle jeho názoru byly bezcenné, podle něj věděla i Reichenauerová. Ta se ale líčení nezúčastnila, zastupovala ji její právnička.

Obžalovaný je rovněž i Martin Charamza z Přerova, který od ní knihy kupoval. On i žena díla prodávali především přes internetové aukce. Přes dvě stě historických knih tak skončilo v rukách sběratelů nebo například v antikvariátech po celém Česku, ale i v zahraničí.

V případu vypovídal také Pavel Zástěra, který je kastelánem zámku v Plumlově. „Pana Charamzu znám jako zručného řemeslníka. Sbírá knihy a podílí se na jejich restaurování. Nějaké knihy z jeho sbírky jsme měli vystavené na zámku," popsal Zástěra.

Na dotaz státního zástupce Jaroslava Horáka, jestli věděl, jaké mají zapůjčené knihy hodnotu, odpověděl, že se po tom nepídil. „Na to jsem se obžalovaného neptal. Předpokládal jsem, že když někomu něco půjčím zadarmo, vlastník ví, jakou to má hodnotu. Expozice máme samozřejmě pojištěné," upozornil Zástěra.

Charamza chodil studovat staré knihy do věděcké knihovny v Olomouci. „Vím o něm, že je vášnivý svěratel a knihy i sám opravoval. Když například potřeboval zjistit o knihách, které vlastnil, podorobnější infromace, obrátil se na nás. Razítko farnosti ve Křtinách jsem si ale na žádné z nich nevšiml," popsal historik knihovny Jiří Glonek.

To, že se dnes knihy prodávají v různých dražbách a aukcích podle něj není nic neobvyklého. „Spousta historických knih dnes koluje mezi sběrateli," upřesnil Glonek.

Podle dalšího historika knihovny Rostislava Krušínského se Charamza zajímal především o biblickou literaturu. Dvě knihy od něj knihovna dokonce i odkoupila. „Nebylo zvláštní, že vlastní stará díla. Dnes lze i díky internetu koupit cokoliv a kdekoliv. Častokrát nelze zjistit, komu naposledy kniha patřila. Může být na ní například napsáno, že ji vlastnili jezuité a to je všechno," vysvětlil Krušínský.

Charmaza knihy nakupoval také ve specializovaném pražském antikvariátu, který vlastní Jan Placák. Ten měl na soudě identifikovat původ čtyř knih, mezi nimi i dvou zmizelých. Právě u nich ale nelze vlastnictví vyvodit.

Jednou z nich byl herbář. „V našem antikávriátu si z těhcto knih koupil pouze Žalmy proroka Davida svatého," sdělil Placák.

Kradené knihy mají podle odborníků značnou historickou hodnotu. Některé ze svazků totiž byly i více než pět set let staré. „Nejdražší knihou, kterou se policii podařilo najít, je Norimberská kronika z roku 1493. Její hodnotu odborníci vyčíslili na asi devět set tisíc korun," řekl před časem vyšetřovatel případu Leopold Šindelář.

Vzácné svazky ale žena prodávala za mnohem méně peněz, než jaká byla jejich skutečná hodnota. „Dohromady si žena přišla asi na sto šedesát tisíc korun. Peníze použila především na koupi dárku pro svého manžela. Jednalo se o funkční samopal z roku 1941," uvedl Šindelář.

Další líčení soudkyně Helena Frantelová nařídila na čtvrtého srpna.