Termín vyhoření je doslovným překladem anglického burn out a poprvé ho popsal americký psychoanalitik Herbert Freudenberger jako stav mentálního a fyzického vyčerpání. Nejčastěji se objevuje u pracovníků takzvaných pomáhajících profesí, kde je potřeba pracovat s lidmi, třeba ve školství (vzpomeňme si na učitelku v podání Dany Kolářové ve filmu Obecná škola), ve zdravotnictví nebo v sociálních zařízeních.

Může ale skolit každého, kdo neposlouchá svoje tělo a nerespektuje jeho varovné signály. V ohrožení se ocitá člověk, který je stále ve spěchu, žene se za svými cíli a nezastaví se, i když cítí únavu. Je jednom v kole, a když se svým povinnostem zrovna nevěnuje, aspoň na ně myslí.

Trpí chronickým stresem, přetížením a vyčerpáním, které představují první signály syndromu vyhoření. Ten se však může týkat nejen profesního života, ale i vztahů v rodině nebo třeba oblasti zájmových činností.

Jak poznat syndrom vyhoření:

Zdroj: Youtube

Vyhořet se dá i v osobním životě

Spousta lidí si myslí, že vyhoření je záležitost spojená s množstvím pracovních povinností, které už nezvládají. „V této souvislosti se opravdu termín používá nejvíce,“ upozorňuje psychoterapeutka Anna Pašková, ale dodává, že vyhořet se dá i v osobním životě.

Pokud dlouhodobě prožíváte stres, neumíte si ho uvědomit a zastavit se, může stav dojít až ke kolapsu či depresím. Zátěž přitom neovlivňuje jen duševní stav, nýbrž i tělo, které obvykle vysílá nouzové signály jako první.


Nahrává se anketa ...

Možná si postěžujete u lékaře, že špatně spíte, buší vám srdce, necháte se poslat na vyšetření žaludku, ale ani předepsaná léčba nepřináší úlevu. Varující by mělo být, že nemáte chuť ani sílu jít do společnosti, straníte se lidí a na dřívější koníčky se vám nedostává energie. Dřívější radost ze života se vytratila. „Pak už zbývá k vyhoření jen krůček,“ varuje psychoterapeutka.

Lidé si podle ní neuvědomí, že něco není v pořádku, jedou na záložní baterky, až jim tělo vystaví definitivní stopku.

Zlý a dobrý stres

Stres je považován za strašák lidstva, a v dnešní době se není čemu divit. Jeho původní funkce je však velmi důležitá. Pokud jde o přirozený stres, s kterým příroda počítala při vzniku lidstva, je v pořádku. Americký fyziolog Hans Selye kdysi řekl, že stres patří k životu stejně jako vzduch a dýchání. Snažit se ho vymýtit není třeba. „Jedná se o přirozený mechanismus, který nám může v určitých situacích i zachránit život, může ve vás vybudit nepředstavitelnou sílu,“ vysvětluje funkci takzvaného hodného stresu Anna Pašková.

„Jsou známy případy, kdy žena dokázala nadzvednout tunové auto, když pod ním při havárii zůstalo její dítě, přelezla vysokou zeď, když za ní slyšela pláč. Člověk se vybičuje k nadlidským výkonům, ale když nepříjemná situace skončí, stres zase opadne,“ tvrdí Pašková.

Cítíte, jak se vás zmocňuje stres? Existují způsoby, které pomáhají nastupující stres rychle odbourat
Jak se zbavit stresu? Šesti jednoduchými způsoby jej odbouráte do pěti minut

V těchto případech je stres váš kamarád. Pomůže vám zvládnout zkoušku ve škole, může vás donutit k nebývale rychlému běhu před zločincem, jako by někdo vlil sílu a energii do vašeho těla.

Ten „někdo“ je stresový hormon kortizol a spolu s adrenalinem napruží tělo, když potřebujete využít všechny rezervy.

„V případě takové situace je jen třeba se důkladně uvolnit, když všechno skončí. Sedněte si a propláchněte tělo vodou. Dejte si několik sklenic, abyste všechen ten kortizol a adrenalin vyplavili a dostali z těla zase pryč,“ doporučuje.

Jak poznáte, že vyhoření klepe na dveře?

Nedokážete pracovat s obrovským tokem negativních myšlenek, neumíte je zastavit ani zpracovat? Projevují se fyzické potíže – stálá únava, zimomřivost, slabost, bolesti žaludku nebo hlavy. Stres vám bere spánek a mozek si neodpočine. Ráno vstáváte rovnou podráždění a vzteklí, začínají trpět vaše rodinné a jiné osobní vztahy.

S množstvím povinností, které máme dnes, však příroda nepočítala. Současným životním tempem dáváme šanci nadměrnému a chronickému stresu. Z počátku si říkáte, že trochu té zátěže chvíli vydržíte a pak už budete zase v pořádku.

Jenže kdy je už všeho dost? Poznáte to? Jste schopní přestat včas, zvolnit tempo? Pokud ne, proberete se až v okamžiku, kdy jste vyhořelí. Hormony kortizol a adrenalin ve vašem těle převzaly dlouhodobou nadvládu. Bičují vás k nadměrným výkonům, které po sobě vyžadujete.

Většinou se očekává, že pod tíhou práce a povinností zkolabují ženy, ale není to tak vždycky.Většinou se očekává, že pod tíhou práce a povinností zkolabují ženy, ale není to tak vždyckyZdroj: Shutterstock

Vstanete ráno, a už myslíte na povinnosti, celý den až do noci někomu pomáháte, dřete v práci, staráte se třeba o nemocného člověka, domácnost nebo o děti. Neumíte okolí nastavit hranice, uplatňovat svoje potřeby, říct šéfovi, že vám nakládá moc.

„Tady držím v ruce svou novou knihu. Bylo to dva dny před porodem. Takže se mi v červenci vlastně narodila dvě miminka,“ říká Tereza
Až po roce v bolestech našla psycholožka cestu k uzdravení. Teď radí, jak na to

Organismus však není uzpůsoben k tomu, aby byl bez přestání zaplaven kortizolem a adrenalinem. Po nějaké době mozek přestane vytvářet hormony štěstí, oxytocin a serotonin. To je důvod, proč dochází k propadům a depresím. A když jedete stále na plné obrátky, stres dále roste.

Syndrom vyhoření? Přehoďte výhybku

Důležité je uvědomit si, že vždycky máte volbu. Klidně se ozvěte, a pokud vás šéf nechce respektovat, odejděte. Žádná práce nestojí za to, abyste skončili s kolapsem na kapačkách nebo přišli o spokojenou rodinu.

Všechno je řešitelné. Nebojte se požádat o pomoc druhé. Poslouchejte lidi, kteří si všimli, že s vámi není něco v pořádku. Nebojte se přiznat si slabost a selhání. Nebuďte na sebe tolik přísní. Časem zjistíte, že výkony, které jste od sebe požadovali, nebyly adekvátní.

Pro zvládání každodenního stresu se naučte dýchat, uvolnit se, zmírnit tok myšlenek. Když pocítíte úzkost, změňte polohu, choďte po místnosti, uvědomujte si ji a nenechte ji nad sebou zvítězit. Jakmile se trochu zklidníte, řekněte si, co můžete udělat.

„Větší tendence k vyhoření mají lidé, kteří jsou hodně citliví a kteří jsou ochotní dát práci nebo vztahům všechno, emoce, myšlenky, cokoli ze sebe,“ podotýká terapeutka. „Mnohem lépe jsou na tom takzvaní salámisti, pohodáři, které jen tak něco nerozhodí..Ti si odkroutí práci, večer zajdou s kamarády na pivo nebo na fotbal a jsou v klidu. Problémy řeší, až když nastanou. A je jedno, zda řídí traktor, nebo vědeckou laboratoř,“ vysvětluje Anna Pašková.

Perfekcionisti zas podle ní mají potřebu se stále někomu zavděčovat, něco si dokazovat a nakládat si víc, než je zdrávo. To si pravděpodobně nesou z dětství. Mohou mít strach věci pustit, povznést se nad ně, musí je mít pod kontrolou.

Syndrom vyhoření
Přichází tiše, ale stane se peklem. Syndrom vyhoření může skončit hospitalizací

Většinou se očekává, že pod tíhou práce a povinností zkolabují ženy, ale není to tak vždycky. I muži mívají problémy a ty jsou o to komplikovanější, že řešení stojí v cestě ego a neschopnost přiznat si slabost. Než muži přijdou pro radu k psychoterapeutovi, obejdou všechny možné doktory a spolykají množství prášků. „Nejčastěji se nyní setkávám s tím, že si lidé stěžují na dráždivý trakčník,“ říká zkušená terapeutka.

„Nejdříve jdou na všechna vyšetření na gastro a tam se zjistí, že jsou v pořádku. Dostanou prášky, rady na vhodný jídelníček, ale nic nezabírá.“ Problém totiž pramení výhradně v hlavě.

„Vždycky doporučuji změnit životní styl. Odjet na čas z města, udělat věci, které jste roky nedělali, třeba přespat pod širákem. Je spousta možností. Přehoďte výhybku, ať nejste pod stálým tlakem,“ doporučuje Pašková.

Pro zvládání každodenního stresu se naučte dýchat, uvolnit se, zmírnit tok myšlenek. Když pocítíte úzkost, změňte polohu, choďte po místnosti, uvědomujte si ji a nenechte ji nad sebou zvítězit. Jakmile se trochu zklidníte, řekněte si, co můžete udělat.

„Dobře, budu méně pracovat, začnu chodit na procházky a čistit si hlavu. Naučím se vymezovat svůj prostor a říkat NE,“ pokračuje terapeutka.

Velmi důležitou roli ve zvládání stresu hraje pohyb.

Sportujte, jak v klidu zvládnete, pro začátek skutečně stačí pouhé procházky. Vyplaví se dobré hormony, endorfiny. Přemluvte se, i když se vám nechce. Vyjděte schody, zkuste jít do práce pěšky. Klidně si řekněte, že budete chodit jen deset minut, hlavně vyrazte. Nakonec možná zjistíte, že se z deseti minut stala půlhodina nebo hodina.

Když už shoříte

Vyhoření není jen pocit neurčitého smutku a neschopnosti se pro cokoli nadchnout. „Může dojít i k vážným depresím, protože se změnila chemie v mozku. To je už průšvih a jsou potřeba léky. Tělo je už tak vyčerpané, že je potřeba péče psychiatra,“ vysvětluje situaci psychoterapeutka Pašková.

Lékař může na nějaký čas předepsat i antidepresiva, aby si tělo odpočinulo. Uměle se tak doplní serotonin, ale jen abychom se oklepali. K tomu je třeba terapie, která člověka naučí pracovat se zátěží, stresem i svými vnitřními motivy.

„Nebojte se včas vyhledat psychoterapeuta, terapeuta, kouče, který vám pomůže uvědomit si, v jaké jste situaci a jak pokračovat. Snažte se život vybalancovat, udržovat psychohygienu, cvičit, chodit se psem, dopřát si třeba volné pátky,“ radí Anna Pašková. Vytvořte si svůj štít.

Andrea Kráslová (vlevo) s redaktorkou Bohumilou Čihákovou
Pandemie dnešní doby? Zákeřný syndrom vyhoření, varuje psychoterapeutka

Až příliš dnes můžete zaslechnout, že si někdo „zase nestihl vybrat dovolenou“. Každý z nás ale dovolenou potřebuje – vystoupit ze zaběhané rutiny, odcestovat do jiného prostředí. Když dovolíte svému mozku, aby skutečně relaxoval, zjistíte najednou, že se obnovuje vaše kreativita a schopnost řešit problémy.

A navíc, dovolená chrání vaše zdraví. Muži, kteří si pravidelně berou dovolenou, snižují o 32 procent riziko, že zemřou na infarkt; u žen je to dokonce 50 procent.