Žena má devět dětí, čtyři hendikepované a je na ně sama. Doma ale vše funguje

Míváte někdy potíže ukočírovat své vlastní děti? Co by teprve měla říkat Marie Trávníčková ze Škrdlovic na Vysočině, která má doma devět dětí, které jsou z části její a z části je má v pěstounské či poručnické péči.

Dva chlapce, kterým Marie Trávníčková poskytla nový láskyplný domov, týral v raném dětství drogově závislý otec, nejmladšího Kubíčka, který se předčasně narodil ve 26. týdnu, nechala biologická matka napospas osudu, dospívající Petr trpí středně těžkou mentální retardací.

Měl tvář modela, přežil náraz do stromu. Teď je na vozíku a bojuje o nový život

Společně však fungují jako jedna velká semknutá rodina, která si pomáhá a každý v ní má své místo. O paní Marii jsme vám už dříve psali v tomto článku.

„Když jsem Václava a Davida dostala, byli skutečně jako zvířátka. Jedli z odpadkového koše a schovávali si jídlo pod polštář pro případ, že by opět měli hlad. Měli tátu narkomana, který je i jejich maminku týral a zezačátku jsem váhala, jestli tohle vůbec zvládneme,“ říká v úvodu svého vyprávění paní Marie, která po dvacet let vychovávala děti s manželem.

O paní Marii a jejích dětech se můžete dozvědět více i v tomto videu: 

Aktuálně se však jejich vztah rozpadl a ona zůstala na vše sama. Ale to bychom předbíhali. Pojďte se s nám podívat, jak to celé začalo a zda svého rozhodnutí vychovávat devět dětí, z nichž čtyři jsou hendikepované, někdy litovala.

Práce v dětském domově

Celé to nejspíš začalo tím, když paní Marie, které bylo tehdy osmnáct let, pracovala brigádně jako „teta“ v dětském domově v Nové Vsi u Chotěboře.

„Můj budoucí muž tam jezdil za mnou a tenkrát to ještě fungovalo tak, že si tety a zaměstnanci domova brali děti k sobě na víkend. A my jsme si půjčovali Péťu. Už tehdy jsem se do těch dětí zamilovala a řekli jsme si s budoucím mužem, že si někdy nějaké vezmeme,“ popisuje počátky svých myšlenek na pěstounství paní Marie.

Honzík přežil syndrom náhlého úmrtí. Bez kyslíku mu ale odumřela část mozku

Onen Petřík se k nim však tenkrát nedostal, jelikož ani jeden z jeho biologických rodičů si ho sice nechtěl vzít k sobě, ale rovněž ani jeden nepovolil pěstounství. „Přitom on tolik toužil po nové rodině. Bohužel se mu to nikdy nepovedlo,“ smutně vzpomíná Marie.

Rodina se rozrostla na 11 členů

Následovala svatba a paní Marie se s manželem po dvou letech dočkali i vytouženého potomka. Narodila se jim dcera Lucie, které je dnes již 21 let a studuje vysokou školu, po dvou letech se narodil i Michal a potom ještě další vlastní děti: Jakub, Zuzka a Kačenka.

„Když se narodil Michal, otevřela jsem doma téma pěstounství a manžel nebyl proti,“ vypráví paní Marie, která se proto s manželem začala na pěstounství připravovat a dohodli se, že si vezmou dvě až tři děti. Dnes mají čtyři. 

Nejprve se Marii narodilo pět vlastních dětí, čtyři si následně vzala do poručnické a pěstounské péčeZdroj: se souhlasem Marie Trávníčkové

Prvním dítětem, které jsme si vzali, byl Petřík. „Zdálo se nám divné, že se bál chodit, neuměl kousat, měl stále pleny, bál se schodů a dalších věcí. Až po vyšetření se zjistilo, že má středně těžkou mentální retardaci a těžkou vývojovou dysfázii.

Byl to pro nás šok, ale nevzdali jsme to. Byli jsme jeho poslední naděje. Už dvě rodiny ho před námi vrátili. Brzy mu bude patnáct let a já si nedovedu představit, že bychom ho neměli. Jsme rozhodnutí se o něj postarat napořád,“ vypráví paní Marie.

Kontrolu stehna udělali lékaři pozdě. Milan zemřel ženě v náručí

„Vždycky jsem chtěla dát nějakému opuštěnému dítěti domov. Ta myšlenka se mi líbí, a hlavně si myslím, že si ty děti domov, pocit bezpečí, lásku, péči a prostě vše, co je potřeba ke šťastnému dětství, zaslouží,“ říká pěstounka čtyř dětí. Těm dala doslova novou šanci na život.

Po dvaceti letech se však její vztah s manželem rozpadl a na děti a vše, co se kolem nich točí, zůstala sama. Výdaje na jídlo, bydlení, školu, dopravu, kroužky či družinu pro její děti měsíčně vyjdou na 50 – 90 tisíc korun.

Vlastní děti paní Marie a děti, které má v péči, spolu skvěle vycházejíZdroj: se souhlasem Marie Trávníčkové

Uhradit tuto částku z platu pošťačky zkrátka není v jejích schopnostech. I proto založila prostřednictvím Nadace Naše dítě sbírku na portálu Donio.

Paní Marie vždycky věděla, že chce někomu pomáhat, a proto se do pěstounství pustila naplno, i když to zpočátku nebylo vůbec jednoduché.

„Synové Václav a David mají oba syndrom týraného dítěte. Než se dostali do naší péče, týral je jejich drogově závislý otec, který byl následně odsouzen k trestu odnětí svobody na pět let. Kluci byli opravdu jako zvířátka. Vyjídali zbytky jídla z koše, neměli vůbec žádné hygienické návyky, schovávali si jídlo pod polštář a podobně,“ říká paní Marie.

Kvůli zákeřné nemoci se Terka mění před očima. Doufá, že jednou bude opět tančit

Trvalo sedm let, než kluci pochopili, že je všichni v nové rodině mají rádi a co vlastně znamená důvěra. „Dnes jsou z nich bezva kluci, studují učební obor kuchař číšník, ale upřímně byly doby, kdy jsme to chtěli vzdát. Nebylo to rozhodně jednoduché, ale stálo to za to,“ dodává maminka pěti a pěstounka čtyř dětí.

Třicet rohlíků a bochník chleba denně

Stačí dvě děti a někdy mají rodiče problém obstarat i je. A jak vypadá běžný den paní Marie?

„Ráno odvezu maličkého Kubíčka babičce a ostatní děti do školy či na autobus do školy. V polední pauze běžím domů, dám slepicím, pověsím prádlo, trochu uklidím a snažím se něco rychle uvařit, aby se mohly děti po příchodu ze školy najíst,“ popisuje každý den, který běží přesně podle předem stanoveného harmonogramu.

Rozdíly mezi dětmi jejich maminka Marie neděláZdroj: se souhlasem Marie Trávníčkové

„Autobusem jezdí Vašík, starší Jakub a David, kteří vždy po dohodě, podle toho, kdo končí dřív, vyzvednou Péťu a potom se mi hlásí na poště. Po příchodu domů se sbírá prádlo, popřípadě štípe dřevo, chystá večeře, svačiny, dělají se úkoly, koupe se a uspává,“ pokračuje paní Marie.

Starší děti už s lecčím pomohou a jsou oporou jak mamince, tak mladším sourozencům. Jen pro představu, denně paní Marie kupuje třicet rohlíků a bochník chleba, aby nasytila žaludky všech dětí i svůj.

Počítala minuty a čekala, až zemře. Dívenka však přežila, lékaři mluví o zázraku

Naštěstí však není na vše sama. Každé dítě má své úkoly, které řádně plní, čímž přispívá k dobře fungující domácnosti a spokojenosti všech členů rodiny.

„Já zametám chodbu, rovnám dřevo ke kotli a každý pátek uklízím koupelny,“ říká šestnáctiletý David. Patnáctiletý Jakub štípe dřevo, stará se o rybníky a čistí akvária. „Nejvíc se ale mamka zlobí, když si neuklízím pokojíček,“ přiznává Jakub ve videu pořadu 168 hodin na ČT. Nejstarší Michal pak dělá věci, na které ostatní děti ještě nemají sílu nebo na ně jednoduše nestačí.

Vychovává budoucí pěstouny

Svého rozhodnutí vzít si k sobě hendikepované děti paní Marie nikdy nelitovala a na jejich pokroky je hrdá stejně jako na pokroky vlastních biologických dětí. Je přesvědčená, že všechny její děti, které budou schopné mít v budoucnosti svou vlastní rodinu, si povedou dobře.

„Vlastní děti mi fandí a berou ty pěstounské jako své sourozence, vždy je brání, staví se za ně, prostě jsme jedna rodina bez rozdílu a vím, že jednou moje děti třeba nějakému dítěti také rády pomohou,“ hrdě tvrdí.