Jedním ze zemědělců, který tyto plodiny pěstuje, je šestačtyřicetiletý Jiří Němec. Vlastní pole u obce Přeskače na Znojemsku. „Mám kukuřici i řepku olejku. Dále mi na poli roste pšenice a ječmen jarní. Plodiny vybírám podle toho, co jsem schopný obdělat, protože nemám žádné zaměstnance. Záleží také, na co mám stroje. Důležitá je samozřejmě výnosnost,“ poznamenává zemědělec.

Nepatří ke kritikům těchto plodin. „Vždy jsou nějaké vlny nevole proti řepce nebo kukuřici a podobně. Ale není moc možností, co jiného pěstovat, aby se to zemědělcům vrátilo,“ je přesvědčený muž.

Připouští však, že pěstování určitých plodin problémy přináší. „Kukuřice je širokořádková plodina, proto z hlediska eroze půdy není její zařazení na pole nejlepší. Ale nějakou výměru jí mít musíme. Důležité je, abychom plodiny střídali v rámci osevního postupu. Žádnou rostlinu nesmíme pěstovat příliš často. Pokud odrůdy používáme v rozumné míře, půda si s tím poradí,“ vysvětluje muž.

Uživit se podle Němce mohou i zemědělci, kteří prodávají brambory nebo cukrovou řepu. „Stát podporuje určité komodity. Tím jsou pro pěstitele zajímavější. Takové plodiny se v delším časovém horizontu zemědělci také vyplatí. Je to i otázka techniky, kterou nemám. Navíc vlastním pole blízko Vysočiny a cukrová řepa tam nedává velké výnosy. Důležitá je u ní také velká výměra pole,“ tvrdí pěstitel.

O změnách Němec zatím neuvažuje. „Záleží na ekonomice. Pokud se mi bude zdát, že je rentabilní něco jiného, zasadím to. Zatím mi moje plodiny vycházejí dlouhodobě dobře,“ objasňuje.

Kromě poptávky ovlivňuje zisky také počasí. „Na jaře téměř nepršelo. Ztráty na výnosech mám kolem padesáti procent,“ říká.

ONDŘEJ KALOUD