Prostřednictvím simulace se pětice studentů z České republiky a Slovenska seznámila s podmínkami, které musí podstupovat astronauti při skutečném letu do vesmíru. „Vyvíjeli jsme na ně tlak, ale tím víc si potom uvědomují, kolik toho zvládnou i přes nepříznivé podmínky,“ vysvětlila jedna z organizátorek a účastnice jedné z předchozích Expedicí Mars Beáta Plaskurová.

Studenti běžně spali čtyři hodiny, třikrát denně cvičili, jedli v určených intervalech instantní a chuťově nevýrazné jídlo, plnili astronomické či chemické projekty a střídali se v hlídkách.

Expedice Mars● Letos šlo už o třináctý ročník, z toho třetí rok se simulace odehrává na vyškovské hvězdárně
● Jedná se o ojedinělý evropský projekt
● Ročně se na misi hlásí zhruba tři sta zájemců, účastníky pořadatelé vybírají pomocí projektů a psychologických testů

Hlad spojený s únavou z nedostatku spánku měl na náladu vliv největší. Ponorková nemoc ale nenastala. „Nálada se pořád houpala, někdy jsme byli šťastní, za chvíli to bylo naopak, ale teď jsme jedna rodina,“ svěřila se astronautka Soňa Kernerová z Loun.

Vzájemné sblížení mezi všemi členy posádky nastat muselo. Izolace tomu nahrávala. „Tyhle lidi znám za pět dní mnohem lépe než kamarády, se kterými se stýkám léta. Spali jsme v jednom pokoji, střídali jsme se ve sprše, na záchodě, společně jsme se probouzeli. Na tak malém prostoru a v tak krátkém časovém úseku jsme toho spolu zažili hrozně moc,“ popsal jeden z účastníků expedice pražský gymnazista Jáchym Rauš.

Všechno, co studenti zažívali, sledovali ostatní členové týmu prostřednictvím kamer v dalším patře hvězdárny. S astronauty se dorozumívali pouze písemně a v angličtině. „Členové expedice museli být pod dohledem čtyřiadvacet hodin denně, abychom předešli komplikacím, případně bychom museli zasáhnout,“ přiblížil organizátor Jan Hrabovský.

Komplikace nastaly, ale jen ty uměle vyvolané. „Posádce jsme připravili poplachy, únik biologického materiálu, ztrátu jídla,“ jmenovala Plaskurová.

Pro autenticitu také začernili všechna okna. „Vyšel jsem z té místnosti a říkám si: světlo, to jsem dlouho neviděl,“ smál se Rauš.

Kontakt s přírodou po pěti dnech v umělém prostředí chyběl i ostatním. „Po ukončení expedice jsem nemohla přestat koukat na stromy,“ řekla Kernerová.

Absolvovanou simulací letu na Mars začíná ostrý start vědecké kariéry všech účastníků. „Často končí na prestižních univerzitách a vyhrávají celosvětové soutěže,“ zmínila Plaskurová.

ADÉLA JELÍNKOVÁ