Poslední den jako předseda: Teď mi bude šéfovat potomek, směje se Vajčner

Tehdy se začaly rozlišovat i vinařské tratě a pěstovat kult terroir? Tedy vína charakteristická pro danou oblast?

Ano, se vznikem Vinařského zákona jsme se vrátili k tradici a historii a tedy i původně rozšířeným odrůdám jako je Tramín nebo Ryzlink Rýnský. Ty totiž v socialismu nahradily výnosnější odrůdy jako Veltlínské zelené, Müller Thurgau nebo Vavřinecké. Vznikly vinařské oblasti a podoblasti, i ty ale musely projít vývojem. Všichni jsme chtěli mít vlastní místní značku, až časem jsme dospěli k tomu, že víc budeme vidět pod jednotným názvem. I my jsme se nejdříve jmenovali Znovín Šatov, prosadil jsem Znojmo a ukázalo se to jako dobrý tah a značka pro celý region.

Byl jste také první z vinařů, který začal prodávat vína na dálku, jste vlastně otec vinařských e-shopů a rozvozů.

Dodnes si pamatuji, jak jsme doma s manželkou vyráběli první karton na zásilku s vínem a testovali jsme tu krabici na pád ze stolu, aby se víno při přepravě poštou nerozbilo. Dali jsme tištěný inzerát do novin a když přišla první objednávka vezl ji tatínek na poštu v zeleném trabantu. Zákazníci přibývali a dnes patříme mezi největší odesílatele potravinářského zboží do domácností. Ročně počítáme tři sta milionů korun v tržbách a víc jak jednu třetinu zákazníků tvoří fyzické osoby. Systém prodeje a distribuce je dnes už samozřejmě úplně v jiných dimenzích, než tomu bylo na začátku.

Nejlepší v konkurenci sladkých vín? Na Slovensku zazářil Znovín se svým Tramínem

Co vás k tomu nápadu tehdy inspirovalo?

Cesty za hranice, jezdili jsme do Rakouska, Německa i do Londýna na významný festival vín. My jsme tam tehdy byli za exoty z východu, ukazovali si na naši Škodovku, prohlíželi si jaké máme boty. Vlastně nám to i pomohlo, vína se prodávala a my jsme viděli, jak se to dělá. Inspirovalo nás to později i k vinařské cykloturistice.

S vinařskou turistikou a Znovínem úzce souvisí i starobylá vinice Šobes v Národním parku Podyjí.

Významně. Vinici Šobes jsme získali v roce 1994 a postavili jsme tam vinařský stánek. Proto vznikl třeba i Moravský sklípek v Šatově nebo ochutnávkový stánek ve Staré vinici v Havraníkách. Cílem bylo příznivce vína vzdělávat a učit je rozlišovat charakter vín z oblasti i jednotlivých tratí vinic. Dodnes platí naše filozofie, kterou jsme tehdy na začátku nazvali Znovín, vína hrdá na svůj původ. Nejdřív chodilo jen pár lidí, ale vytrvali jsme a dnes je nestačíme zásobovat. A z Šobesu se za třicet let stal velký fenomén.

Jak do toho všeho zapadají umělecká díla, kterými jste obklopeni ve vinařství a prohlíží si je i návštěvníci Louckého kláštera, v němž máte provozovnu a prodejnu?

Říkáme tomu Vinařský Louver. Víno je přece tvůrčí obor a trošku umění. Není to jen alkohol ale i náboženský nápoj. Před zhruba čtvrt stoletím jsme se spojili jednak se spisovatelem a publicistou Zdeňkem Hrabicou a několika významnými malíři, ale i básníky a sochaři. Každoročně vyhlašujeme jiné tvůrčí téma a díky tomu máme v Louckém klášteře na osm set děl. Nejsou ale určená k prodeji, návštěvníci si je však mohou prohlédnout.

O jakých umělcích je řeč? Jsou mezi nimi významná jména?

Jedná se o hodnotná díla, která tvořil například Josef Velčovský, Jiří Slíva, Miloš Nesvadba, Jeník Pacák, sochař Radomír Dvořák nebo básník Karel Sýs, který mi právě před hodinou poslal milý dopis. Je jich mnoho a hodnota děl narůstá, mnozí z umělců už také nežijí. Všechny autory ale zájemci najdou v naší nové publikaci, kterou jsme vydali u příležitosti třiceti let Znovínu. A ano, kromě banky vín tak máme ve Znovínu i banku umění.

Znojemští ochutnávali naturální vína na prvním ročníku Artisan Wine Festivalu

Nejsou to ale jen umělci s nimiž jste se kvůli vínu spojil, právě u vás se poprvé objevily také lékařské studie o zdraví prospěšném pití vína.

Tím prvním odvážným lékařem a průkopníkem studie byl lékař a otec dětské kardiologie Milan Šamánek. S ním jsme se spojili, abychom společně potvrdili, že přiměřené pití vína má vliv na pohodu lidí a jako kulturní nápoj tak prospívá jejich zdraví. Jako první si troufnul své vědecké poznatky zveřejnit.

Jaké další osobnosti vás ovlivnili ve vinařské profesi?

Nepochybně to byl jmenovaný profesor Vilém Kraus, bez něhož by dnešní vinaři nebyli dnes tak úspěšní a vzdělaní. Jsem rád, že tady byl. Na samém počátku to byl ale tatínek, můj velký vzor. Netlačil na mě a vlastně mě k vinařství navedl. Ku prospěchu bylo i to, že jsem po studiích pracoval pod ním a on mě nechal prvních pět let dělat všechny základní práce, včetně čištění sudů. Později se mi všechno hodilo ve vedoucí funkci.

Během našeho rozhovoru sedíte ve své manažerské židli naposledy. Co budete dělat zítra?

Trochu si odpočinu a pak začnu pomáhat synovi, který má vlastní vinařství. Celý život jsem předseda, už od devítiletky ve třídě, až po dnešek. Teď mi bude dělat šéfa potomek (smích). Těším se také na to, že si víc užiju rodinu a vnuka. Budu se ale dál angažovat ve společenských vinařských akcích a účastnit se hodnocení vín na soutěžích.

Jak tedy nakonec hodnotíte svůj profesní vinařský život? Stálo to za to?

Byl to inspirativní život a jsem rád, že jsem byl u toho, když se vytvářela nová filozfie a styl vinařství. Hřeje mě u srdce a mám radost z toho, že Znovín je dnes přední značka v republice. Začínali jsme pionýrsky, dennodenně jsme činili drobné kroky, které se sešly v krásný výsledek. Naši nástupci mají na co navázat a mohou to jen rozvíjet. Věřím, že se popasují i s ekonomickou krizí, která nás čeká.

Říkáte my, koho tím myslíte?

Každý člověk v týmu, ve firmě, ať už drží koště nebo dělá manažera je důležitou součástí celého kolektivu. Když nikdo není opomíjený, funguje to skvěle. Když se lidé cítí dobře, pracují s radostí a na výsledku je to znát. Sám od stolu člověk nic nevymyslí ani neudělá. Důležitá je také podpora nebo stejné naladění majitele firmy, mohu říct, že jsem měl štěstí na dobré spolupracovníky.

To je vzkaz vašim nástupcům?

V podstatě ano. Je důležité táhnout za jeden provaz a to i mezi jednotlivými vinaři a firmami. Důkazem je třeba úspěšná značka VOC Znojmo, vinařská turistika, pořádání otevřených sklepů, které v posledních letech v obcích zdomácnělo. S propagací pomohl i Vinařský Fond a společně se Svazem vinařů má před sebou velký úkol. Pohlídat, aby víno nebylo bráno jako alkohol s nepěknými upozorněními na lahvích, ale značka kultury a ctění tradice. Vždyť víno je tu s lidmi tisíc let. Závisí na něm i život na vesnicích. Byla by chyba vše sjednotit, svět je přece rozmanitý.

Jaké je vaše nejoblíbenější víno, kterým si třeba dnes připijete?

Ryzlink rýnský, výběr z bobulí ročníku 2000 ze Šobesu. Přezrálá romantika s jemným zbytkovým cukrem, s typicky rýňákovou chutí a vůní. Nedávno zvítězil v kategorii bílých polosladkých vín na mezinárodní soutěži Oenoforum.