Petra Kabelová, 68 let, architektka, Brno

Petra Kabelová

Líbilo se mi, že když tady byl útisk, lidé si více rozuměli. Jezdili jsme na výlety na vodu, protože se nedalo jet do ciziny. Všichni měli stejné peníze a nikdo si nic nezáviděl. Velký rozdíl nastal po revoluci, co se týče třeba možností, jak si vydělat peníze. Přišla taky volnost a možnost cestovat. Kdo to nezažil, tak to nedovede ocenit.

Pamatuji si, že jednou jsme byli na výletě na Děvíně a koukali jsme se do Rakouska dalekohledem. Přišel za námi pán v civilu a řekl nám, že do Rakouska se nesmíme dalekohledem dívat. Když už jsme i někam vyrazili, tak nám na hranicích vzali peníze, které se nám podařilo sehnat. Peníze jsme ukrývali do oddělávacího podpatku u boty.

Jsem ráda, že jsme se dožili dnešní doby. Když se řekne jednadvacet let, tak každý ví, že to byl ten útlak, který tolik trval.

Jiří Tesař, 75, stavební technik, Brno

Jiří Tesař

Nedá se říct, že bylo všechno špatně. Nelíbilo se mi třeba, že jsem si nemohl zajít do Vídně na kafe. Potřebovali jste tisíc razítek a povolení od policajtů.

Zase na druhé straně myslím, že byl větší pořádek v právním řádu. Teď je to v politice benevolentní a složité. Tehdy ta určitá tvrdost byla na místě a hodilo by se to i dneska. Jinak byl ale nedostatek všeho možného, počínaje kvalitním papírem konče banány.

Emília Nováková, 78, elektromechanička, Brněnsko

Emília NovákováJako všem se mi nelíbilo, že jsme nemohli vycestovat. Byl tady taky nedostatek zboží. Ale také udávání lidí, museli jsme dávat pozor, abychom před někým něco neřekli, aby se to nedoneslo někam výš.

Můj manžel se nedostal na školu, na kterou chtěl jít a jeho rodičům vzali veškerá pole. Prostě se to kolektivizovalo a JZD mu vzalo všechno. Po roce 1968 byly zase prověrky. Stále nás volali a vyptávali se, co si myslíme, proč si to myslíme a zakazovali nám si něco myslet, nebo dělat. Byla to hrůza. Museli jsme se tenkrát přizpůsobit.

Byly třeba bezúročné půjčky z fondů ve fabrice. Brali jsme si půjčky na všechno, protože peněz moc nebylo. Koupili jsme si družstevní byt v Černých polích, který stál pětadvacet tisíc, ty ceny byly neuvěřitelné. Ale hodně jsme šetřili. Vzpomínám, že jsme šli se synem kolem cukrárny a on chtěl koupit zákusek, ale já jsem mu ho koupit nemohla, protože bych na další den neměla na chleba.

Naopak se mi líbilo, že lidé drželi víc při sobě, ale jenom kamarádi, před nimi jsme mohli říct cokoliv. Líbilo se mi, že ti lidi opravdu v těch podmínkách přežívali, jak se dalo.

Václav Novotný, 44, podnikatel, Brno

Václav Novotný

Nelíbilo se mi, že nebyla svoboda a nikde nic nebylo, co se týče zboží. Každý každému záviděl.

Řekl bych, že dnes se máme moc dobře, můžeme cestovat a cokoliv si koupit, předtím to takhle nebylo.

Olga Malá, 74 let, důchodkyně, Brno 

Olga MaláNemohla jsem se dostat na školu, na kterou jsem chtěla. Vůbec mi neodeslali přihlášku, tvrdili, že ji prý zapomněli v šuplíku. 

Na druhou stranu se mi ale líbilo, že tehdy bylo bezpečno. Byli jsme za železnou oponou. Taky nebylo tolik aut, děti si mohly hrát na ulici.

Martin Gregor, 49 let, vychovatel, Brno

Martin GregorZa socialismu se mi líbilo, že bylo hodně dostupných věcí pro mládež. Byl Svazarm, Pionýr a hodně peněz se dávalo do mládeže. Sice s komunistickou propagandou, ale hodně jsme se někam dostali.

Nelíbilo se mi, že stačilo nějaké špatné slovo a člověk měl hned problém, jak ve škole, tak v práci.

Vlasta Zvojníčková, 78 let, důchodkyně, Brno

Vlasta Zvojníčková

Nelíbilo se, že nebyla svoboda a nikam jsme nemohli.

Na druhou stranu se mi ale zdá, že byla větší pohoda. Chodila jsem do práce, celkem brzy jsem byla odpoledne doma a měla čas na děti. Oni jsou teď všichni uhonění. Ráno jdou, večer přijdou a nemají na nic čas.

Děti neustále drží v ruce mobily a my jsme měli balón a švihadlo. Mě žádné pronásledování nepotkalo.

Eva Dostálová, 65 let, důchodkyně, Brno

Eva DostálováLíbila se mi dostupnost bydlení, studia a všeho. Já jsem prožila v té době celý život. Nemůžu říct, že by bylo něco špatně. Jiní udávají banány, ale hladem na banány ještě nikdo neumřel.

Práce byla dostupná pro všechny. I jsme si ušetřili a po revoluci bylo všechno pryč.

Zdeněk Hledík, 67 let, důchodce, Brno

Zdeněk HledíkZa socialismu se mi nelíbilo vůbec nic, protože mi komunisti sebrali mládí. Tady jsem mohl ve Vídni chodit na sachr a kulomety mě tam nepustily. Takže to nenávidím. Prožil jsem to a nestálo to za nic.

Když jsem byl dítě a nerozuměl jsem tomu, tak to se mi líbilo. Byly školy a tábory a hodně dětí. Teď je málo dětí. U nás v baráku jsou čtyři děti a dřív jich bylo třeba osmnáct. Tak jsme byli venku a ten dětský život byl hezký. Jezdili jsme na tábory a na hory.

Jiří Knobloch, 75 let, důchodce, Brno

Jiří KnoblochZa socialismu se mi nelíbilo nic. Co se tady otočilo? Že oni si otočili kabáty a vstoupili do jiných stran?

Takoví piráti, tolik miliónů rozhazují. Já jsem prožil rok 1968 a v roce 1969 po nás naši lidi stříleli.

Tady hořela auta a všechno. A jsou všude. Vždyť je to verbež. V životě nebyli na vojně.