Filip Vrána vystudoval na Masarykově univerzitě historii, a i když se jako historik neživí, výzkum v tomto oboru ho neustále přitahuje. „Původně jsem se začal zabývat genealogií své rodiny. Zkoumal jsem, jak je rozvětvená a moje zaznamenané informace se rozrostly do neúměrného množství," vzpomíná Vrána, který také pracoval jako redaktor Brněnského deníku Rovnost. Mezi jiným například zjistil, že je vzdáleným příbuzným herečky Gabriely Vránové.

Pak se ale začal zajímat o historii pivovarů. „Nebavilo mě pivo jen pít, ale dozvědět se také informace o jeho výrobě. Nyní procházím nejen současně existující pivovary, ale zejména shromažďuji údaje o těch dnes již zaniklých. Této zálibě se věnuji už asi deset let," přibližuje svoji vášeň Vrána.

Rodina ho v jeho koníčku podporuje. „Někdy je to ale těžké. Například kvůli křtu nové knihy jsem sháněl speciální nádobu, do které se vkládal led, sloužící na ochlazování kádě s pivem. Je to velká plechová a rezavá nádoba. Když jsem se ji pokoušel narvat do kufru auta, manželka nebyla právě nadšená," usmívá se Vrána.

Příprava knihy Ledování v Brně mu zabrala téměř pět let. „Zaměřuji se na ledárny v Jundrově. Ty totiž stály asi jen padesát metrů od domu, kde bydlím, takže jsem měl zajímavý výzkum související s pivovarnictvím přímo pod nosem," směje se Vrána.

Ledování v Brně je kniha o zaniklém oboru. „Ledovalo se proto, že kdysi neexistovaly chladící přístroje, nutné k výrobě i skladování piva," uvádí Vrána.

Princip ledování spočíval ve vysekávání ledu ze zamrzlé řeky. „Pak ledaři získaný led rozsekali na menší kusy a speciálním výtahem jej dopravili do ledárny. V budově se speciálními dvojitými stěnami se skladoval celoročně a podle potřeby se dopravoval do pivovarů a pohostinství," říká Vrána.

Knihu přibližující tento zaniklý obor pokřtí stylově pivem.

ELIŠKA GÁFRIKOVÁ