Když ještě byla v Krumlově Muchova epopej překvapoval s kolegy z ochotnického souboru návštěvníky večerních prohlídek. „Živé obrazové výjevy z Muchových pláten jsme dělali za sezonu třeba třikrát. Kvůli mystice jsme představení pořádali večer. Průvodci prováděli lidi po epopeji a některých byly divadelní výjevy. Bylo to efektní, protože nečekané, když z obrazů vystoupili lidé. Uprostřed epopeje bývaly i koncerty. To už teď asi nebude, protože budou velmi přesně hlídané klimatické parametry v prostorách výstavy, aby plátna nedošla k újmě,“ myslí na návrat pláten do Krumlova, který se má uskutečnit na jaře.

Ochotnický soubor má v Krumlově tradici už od války, v současné době má kolem dvacítky členů. „Teď má absťák, ne jen kvůli covidu, ale také proto, že tady už asi tři, čtyři roky je zavřená sokolovna s divadelním sálem, kvůli nevyhovujícím technickým podmínkám. Nemáme kde hrát. Po rekonstrukci kinosálu se ale určitě činnost souboru obnoví,“ těší se.

Je hlavně herec, ale pro soubor napsal i dvě pohádky s nimiž BEZGEST postoupil i do celostátní soutěže ochotníků.

Vzpomíná, jak pobavil svou maminku, také členku souboru. „To jsem hrál staršího pána, který byl rukojmí v bance. Tam jsem měl takový kostým a masku, že jsem vypadal jako můj tatínek. A když mě maminka uviděla, tak se uprostřed scény strašně rozesmála. Měl jsem totiž břicho, brejličky a vypadal jsem opravdu jak táta. Nebyl to záměr, ale ta podoba mě pobavila pak vždycky, když jsem se líčil,“ vzpomíná.

Divadlo teď v činnosti ustrnulo, a z ochotníka je muzikant. „Mám kapelu, která hraje dixieland. Měl jsem dřív jinou, ta se jmenovala Švédova trojka. Prosím nezaměňovat název, často se to lidem plete,“ upozorňuje na dvojsmysl.

Dixieland mu vyhovuje po hudební stránce nejvíc. „Blbý tedy je, že kapela vznikla současně s covidem, takže vlastně nehrajeme. Doba je špatná pro muzikanty co se hudbou živí, ale i pro ty, co se jí neživí, protože když se nedá hrát je to smutný,“ komentuje krizi.

Nástroje si může vybírat. „Hraji na kytaru nebo banjo, kontrabas, umím na klavír a tamhle mám trumpetu, ta mě fascinuje. Nemyslete si, že na ni hraji dobře, mě to baví. Troubím v každé volné chvíli, ale je to těžké, protože je to moc hlasitý nástroj. V paneláku by člověk riskoval, že ho sousedi zabijí,“ nepochybuje Švéda.

Hrát se se učil sám. „Dodneška vyčítám mamince, že mě jako dítě přihlásila do houslí, tam jsem nechodil, nebavilo mě to, bylo to spíš trauma. Ale ‚zušku‘ mám rád. Když to ještě fungovalo, rád jsem se prošel pod okny školy, abych slyšel, jak tam tam lidi do těch trumpet mažou,“ říká.

Své tvůrčí nadání uplatňuje i v malbě a kreslení. „Teď nejraději kreslím vtipy, publikuji je v časopise Tapír. Miluji totiž komiks, především Asterixe a Obelixe. Vtipy nevymýšlím, stačí poslouchat lidi. Občas řeknou nějakou věc, kterou si nespojí. Když třeba přišla první vlna koronaviru, nikdo nebyl na roušky zvyklý. My jsme cosi stěhovali a byl tam jeden naštvaný stěhovák a říká. ‚Mám hubu velkou, uši odstátý,‘ já jsem hned viděl vtip jak stojí dva psi a vidí člověka s taškama a rouškou, a říkají. ‚Teď jsou jako my. Mají velký huby, odstátý uši a furt jsou v boudě. Takhle ty vtipy vznikají. Někdy sám rozesmávám, protože si to představím, ale nikdo mě nechápe,“ směje se Švéda.

Jako šéf Městského kulturního střediska v Moravském Krumlově zodpovídá za chod knihovny, galerie a infocentra. Teď také za správu zámku, který město koupilo před šesti lety, kvůli opravám a návratu epopeje. Kulturní akce na letošní rok plánuje Švéda opatrně. „Máme naplánovaných hodně akcí, ale až na léto, kvůli trvajícím opatřením. Plánujeme však s rezervou, abychom se nezavázali k velkým smluvním nákladům, kdyby to nevyšlo,“ krčí rameny Švéda.