„Při úrazech hlavy může začít otékat mozek. Aby otok netlačil, odstraní se kousek lebky. Jakmile otok splaskne, může se původní kost voperovat zpátky, ale to má spoustu rizik. Musí se sterilně skladovat, aby se do ní nedostala infekce. Proto se často přistupuje k umělým implantátům, ty ale musí plynule navazovat na lebku, což není jednoduché,“ sdělil doktorand Oldřich Kodym.

Většinou implantáty navrhují designéři v 3D programech. Pokud se poškodí kost na obou stranách, je to složitější. Tým z brněnské techniky se proto snaží o automatizaci modelovací části pomocí umělé technologie.

Veletrh Idet v Brně. Ilustrační foto.
Moderní armádní technika v Brně: ukážou robotického psa nebo 3D radar

„Aby se program naučil, jak se skeny pracovat bez zásahu člověka, je nutné mu samostatnou práci ukázat na velkém množství dat, což je nyní jedna z nejdražších komodit na světě. A když přijde na zdravotní informace, možnosti se ještě zúží,“ řekl Kodym.

Dat mají odborníci z Vysokého učení technického dostatek. Designéři následně vyrobí formu, do dutiny se nalije materiál zvaný kostní cement a například po napuštění antibiotiky se pacientovi voperuje.

Brněnští informatici byli jedni z prvních, kteří začali používat umělou inteligenci pro vymodelování implantátu. Ti mají zpětnou vazbu, že rekonstrukce tvaru lebky je dostatečně přesná a vyžaduje už jen pár úprav. Kdyby však implantát o jeden nebo dva milimetry neseděl, nedal by se použít.

Celý proces návrhu lebečního implantátu by se mohl díky programu informatiků z brněnské techniky zrychlit.

LUKÁŠ SOLAŘ