"Zeman nám rozumí, my zase jemu"

Na jižní Moravě je Miloš Zeman nejvíce oblíbený v Čejkovicích na Znojemsku. Alespoň to tak vypadá podle hlasování v prvním kole prezidentských voleb. V obci dostal hlas devadesáti lidí ze sto šestnácti, kteří k volebním urnám došli. „Zeman mluví jasně a srozumitelně, Drahoš podlehne zákulisním tlakům,“ mají jasno lidé v tamní hospodě.

Obec, ve které žije necelých dvě stě padesát lidí, leží asi dvacet kilometrů od Znojma. Tomu, že vrcholí prezidentské kampaně, tady nic nenasvědčuje. Nejbližší billboardy jsou v Pohořelicích. Zrovna když jedeme na místo, pracovníci přelepuji reklamu Zeman znovu za novou, která spojuje Drahoše s imigranty. „Jsme tady blízko hranic a odmítáme kvóty. Problém s uprchlíky budeme mít my tady, ne lidé v Praze. Musím volit někoho, kdo nám zajistí alespoň nějaké bezpečí,“ má jasno Karel Gorčík.

Malé vesnici vévodí kostel. Před ním pracuje skupinka dělníků a jinak prázdným náměstím se ozývá zvuk malého bagru. Blízko kostela stojí i hospoda. Před ní kouří dvě ženy. „My se o politiku nezajímáme, ale jděte dovnitř. Chlapi vám určitě něco řeknou,“ radí ženy.

Otevírám dveře a hned vedle nich sedí u stolu pět mužů u sklenic piva. Hned mi navrhují, ať si přisednu. O panu prezidentovi mi prý něco řeknou rádi.

Na otázku koho volili, odpovídají jednohlasně. „Samozřejmě že Zemana,“ slyším od stolu.



Podle nich politice rozumí. „Jednoduše vysvětluje složité problémy. Rozumí tomu i obyčejní lidé. Nazývá věci pravým jménem, i když je pravda, že někdy použije ostřejší výrazy,“ myslí si jeden z hostů, Jan Kutlák.

Předvolební kampaně jejich názor nezmění. „Volby ani nezačaly a věděl jsem, koho budu volit. Vyzařuje z něj upřímnost a pohoda,“ vysvětluje Gorčík.

Názor nezmění ani pan Kutlák. „Podívám se na debatu. Zajímá mě, jak se pan Drahoš obhájí. Myslím si, že nebude mít šanci,“ říká muž.

Na živo nikdy prezidenta neviděli. Ale v tom, co by mu vzkázali, mají jasno. „Je to borec. Doufám, že se k nám, až vyhraje, přijede podívat a dá si s námi pivo,“ vzkazuje Josef Müller.

Po asi půl hodině debaty se s nimi loučím a procházím ještě vesnici. Jediná věc, která v poklidné obci připomíná politiku, je zapomenutý plakát z parlamentních voleb.



Potkávám i voličku Jiřího Drahoše. Je jednou ze čtrnácti místních lidí, kteří mu svůj hlas do urny hodili. „Politiku moc nesleduji, volila jsem Drahoše a budu i ve druhém kole, když jsem to začala. Volila ho i máma, tak jsem mu taky dala svůj hlas,“ vysvětluje žena, která nechtěla uvést své jméno.

Než odjíždím zpátky, vidím ještě ženu, která vychází před svůj dům. Koho volila, mi říct nechce. Ale v tom, proč tu Miloš Zeman boduje, má jasno. „Proč mají lidé Zemana rádi? Rozumí obyčejným lidem a my rozumíme jemu. To je velmi důležité,“ vysvětluje.

ONDŘEJ KALOUD

Hostinská ze Stálek: Drahoš to dá!

Dva dny před druhým kolem prezidentských voleb projíždím malou příhraniční vesnicí Stálky. Po prvním voleb se vesnice proslavila v celém kraji. Většina obyvatel, kteří přišli k urnám, vhodila svůj hlas Jiřímu Drahošovi. Bylo jich sedmnáct. Deset volilo současného prezidenta.

Náves je zcela pustá. Drtivá většina obyvatel v produktivním věku je nejspíš v práci. Ve Vranově nad Dyjí, Znojmě a v dalších městech.

K obchodu přichází s taškou s prázdnými lahvemi starší muž. „Že u nás vyhrál Drahoš? O tom nic nevím. Nebyl jsem volit a ani nepůjdu. Je mi úplně jedno, kdo bude naším prezidentem,“ směje se na můj dotaz, zda ví, koho vesnice v prvním kole volila, František Kašpar.

Procházím vesnicí a doprovod mi dělá mourovatý kocour. Jeho mňoukání přerušuje až mladý černý vlčák, kterého jde venčit žena středního věku. „Tak to já zas dobře vím, jak jsme volili. Byla jsem ve volební komisi. Sama jsem volila pana Fischera. Ve druhém kole dám hlas panu profesorovi Drahošovi. Je to pro mne ten přesný typ, který má naši zemi reprezentovat. Je vzdělaný, kultivovaný, lidé si jej mohou jistě vážit,“ svěřuje se mi se svými postoji šestačtyřicetiletá Ludmila Kotíková.

Na dotaz, jak je možné, že příhraniční vesnička, kde kdysi měli převahu levicově smýšlející lidé a komunisté nyní volí proti prezidentovi Zemanovi má jasno. „Voliči komunistů odcházejí. To je prostě fakt. Navíc náš starosta, který je na obci už nejméně třetí volební období, má v obci respekt. Poctivě pro obec pracuje a je to vidět. Netajil se tím, že jeho favoritem je pan profesor a také to mohlo mít vliv na výsledky prvního kola voleb,“ naznačuje Kotíková.

Na konci světa

A kdo další volil profesora Drahoše? zajímám se. „Pokud vím, tak většina lidí kolem padesátky. Zkuste se zeptat paní hospodské,“ posílá mne k nedaleké bytovce žena a mizí za vrátky místní fary s cedulkou Vítejte na dřevěné brance.

Procházím středem obce. Nikde ani stopa po volbách. Žádný plakát s portrétem Drahoše ani Zemana. Vymoženost billboardů do malé vesnice nedorazila.

Zastavuji se u nástěnky obecního úřadu v sousedství autobusové zastávky linky číslo 816. Úřední deska obce nabízí základní informace o obci včetně čísla mobilního telefonu na starostu Jiřího Willmanna. Pročítám přehled lékařů a ordinačních hodin, kalendář svozu odpadů, informaci o poplatcích za psa a popelnice. Po listině s výsledky prvního kola voleb pátrám marně. Jakoby volby ani nebyly.

Na chvilku si sednu na lavičku do čisté autobusové zastávky. Na zemi není jediný nedopalek, všechny jsou pěkně típnuté v popelníku na odpadovém koši před zastávkou.

Zvedám se a jdu svižným krokem k bytovce, kde má bydlet paní hostinská. Vcházím do domu. Odkudsi z vyšších pater se ozývá nepříjemný zvuk. Když vystoupám do posledního patra, je původ zvuků zřejmý. Na zápraží bytu stojí mladý muž a likviduje zbytky starých kovových zárubní. Zdravíme se a muž na chvíli přerušuje práci. Přichází majitelka bytu a potvrzuje mi, že je provozovatelkou místní hospody s příznačným názvem Hospoda Na konci světa. „Ale dnes vám pivo nenačepuju, dnes máme zavřeno,“ směje se žena.

Ptám se na volby. „Proč jsme volili pana Drahoše? Lidi tady mají prostě hlavu. Viděl jste ten televizní duel? Prezident Zeman byl takovej povýšenej. Nedalo se na to dívat. Já mám jasno: Budu volit pana profesora. Drahoš to dá,“ loučí se se mnou hostinská Eliška Křivánková.

Vycházím z bytového domu. Právě přijíždí linka 816. Nastupuje jediná žena. Míří do Znojma. „Koho jsem volila? No Drahoše přece,“ houkne na mne ze schůdků.

Autobus a necelou desítkou lidí odjíždí. Kdyby v něm sedělo lidí sedmnáct, odpovídalo by to přesně počtu lidí, kteří profesoru Drahošovi dali hlas v prvním kole. Kolik jich ve Stálkách přijde i ve druhém kole? Ze sedmi oslovených lidí mi účast potvrdilo šest. Tak uvidíme…

DALIBOR KRUTIŠ