V době parních lokomotiv lidem vadilo znečištění, které spolu s vlaky po kolejích do města přijíždělo. S rostoucím počtem obyvatel ve městě navíc chyběla nástupiště. „Brno se začalo měnit ve skutečné velkoměsto, navíc rostoucí průmysl spojení potřeboval. Auta moc rozšířená nebyla," vysvětlil Aleš Homola z brněnského pracoviště Národního památkového ústavu.

Podle ředitele brněnských památkářů Zdeňka Váchy ale právě rychlým růstem budoucnost nádraží Brňané zkomplikovali. „Rostlo hlavně v době, kdy existovalo více provozovatelů a druhů drah, takže se na jeho růstu na začátku podílelo několik společností," vysvětlil.

Už v roce 1927 proto město vyhlásilo soutěž na řešení problému. „Profesor Bohuslav Fuchs zpracoval soutěžní návrh s dvěma variantami, ale teď využívají zastánci odsunuté polohy jen jednu z nich. Ve čtyřicátých letech ale uznal výhodu polohy v centru," připomněl před časem brněnský architekt a pamětník Ivan Ruller. Fuchs se svým návrhem za první republiky obsadil v soutěži druhé místo.

Až do devadesátých let, kdy začali politici opět jednat o velkém přesunu a modernizaci nádraží, se na něm téměř nic neměnilo. „Provádělo se už jen třeba rozšiřování peronů. Největší zásah byl vybudování budovy nádražní pošty podle návrhu Bohuslava Fuchse," doplnil Homola.

Pohled současných Brňanů na polohu nádraží má zjistit v pátek a sobotu referendum.