Výsledkem se stane kniha se snímky a povídáním o starých časech. „Tradice mě zajímají. Jezdila jsem hodně do Mexika, kde jsem fotila jejich svátky. Mají velké Velikonoce nebo dušičky," říká Taylor.

S vizí na zachycení odcházející krásy ji oslovila Zlata Maděřičová z Jihomoravské komunitní nadace. Důvodem focení je postupné snižování počtu žen, které denní kroj oblékají. Některé z těch, jež se před pěti lety staly součástí tématicky obdobného kalendáře, již zemřely.

VÁLKA? JEN S NÁTUROU

Fotografka Taylor je společně s nadací chce „zachovat" navždy. „Těším se na to. Pamatuju si z dětství různé obrázky s kroji. Vždy mě to fascinovalo," líčí uznávaná autorka.

Ta si v Moravské Nové Vsi poprvé v životě kroj i oblékla. „Jak se cítím? Bojím se v tom i sednout, abych jej nepoškodila," míní se smíchem.

Když mluví o nedílné součásti Břeclavska, vínu, vzpomíná na chvíle spojené s otcem. „Když jsem byla dítě, táta je vyráběl. Měli jsme v Praze dost hroznů. Víno bylo hodně sladké, tajně jsem je popíjela. Pak jsem začala cestovat po světě a zamilovala se do těch španělských," vypráví.

Ačkoliv projela řadu zemí, kde fotila pro organizace jako UNICEF nebo Save the Children, vyhrocená situace na Blízkém východě ji neláká. „Ta oblast mě nikdy moc nezajímala. Byla jsem v řadě nebezpečných míst, ale nikdy ve válce. Kdybych byla mladší a věnovala se tomu, asi bych do toho šla. Na takové události musí mít člověk náturu," dodává Taylor.

Na Podluží ji nyní čeká daleko příjemnější práce.