„Připomíná mi to situaci, kdy Unie řešila zakřivení banánů,“ komentoval směrnici za organizátory bitvy Miroslav Jandora.

Zatím ale není jasné, jak se nové pravidlo v českém právu projeví. „Vypadá to na zrušení kategorie D pro palné zbraně,“ konstatoval prezident Středoevropské napoleonské společnosti Jakub Samek. Do skupiny D patří mimo jiné zbraně starších systémů, černopraché a jednoranné.

Podle nové směrnice by si jejich vlastníci museli pořídit licenci či zbrojní průkaz, kvůli přesunu těchto pušek do kategorie C. „Pokládám to za velice nešťastné. Změna se dotkne jen legálních držitelů zbraní, vůbec neřeší nelegální zbraně nebo obchod s nimi. Zkomplikuje to práci klubům vojenské historie při pořádání bojových ukázek. A především výstavní činnost. Nelze předvést třeba kulomet s nábojovým pásem. I když bude nefunkční, jde o přestupek proti směrnici,“ kritizoval předseda břeclavského klubu vojenské historie Petr Holobrádek.

Spolu s tím vyvstane také otázka schválení prostoru bitevních ukázek jako dočasných střelnic. „Ač samozřejmě nevystřelujeme projektily, museli bychom mít balistický projekt, nastala by řada omezení. Ve výsledku může toto zbytečné zpřísnění pravidel znamenat, že ubude účastníků, velmi to zkomplikuje zejména menší akce, kde se sejde sto vojáků, a na náměstí předvedou nějakou šarvátku,“ popsal možné komplikace Samek.

Na ohrožení pietních akcí ve spojení se slavkovskou bitvou upozornil i starosta Zbýšova na Vyškovsku Jaroslav Žalkovský. „Místo sehrané šarvátky bychom třeba jen koupili kytici a tu šli položit k hromadnému hrobu,“ přemítal starosta.

Tiché vzpomínání místo efektně divokých vřav předpovídá i člen klubu brněnské vojenské historie Jakub Nerada. „V Německu, kde omezení už platí, kolegové ze zbraní vůbec nestříleli, zvuky střel se pouštěly z reproduktorů. A to už ztrácí smysl,“ zhodnotil nadšenec, který se účastní rekonstrukcí bojů první světové války.

Kvůli zákazu zásobníků na víc než deset ran navíc mnoho majitelů historických zbraní bude muset své kusy znehodnotit. „V klubu máme i kulomety, které půjdou buď upravit, nebo se znehodnotí. U nás to vypadá spíš na druhý případ,“ předpověděl Nerada. Podle něj nadšenci přijdou nejméně o dvě stě tisíc korun. „Ze zbraně, která má hodnotu sto tisíc, vznikne kus kovu za deset tisíc,“ postěžoval si Nerada.

Jak se ale všichni shodují, zákon o zbraních je zatím během na dlouhou trať. Letošní akce by ještě ohrozit neměl.

Unijní směrnice o zbraních• Směrnice ruší současnou podobu kategorie zbraní D, které nepodléhají registraci. • Do ní patřily zbraně užívané pro rekonstrukce bitev například repliky určené pro střelbu výhradně slepými náboji nebo zbraně na principech doutnákových, kolečkových, křesadlových či perkusních zámkových systémů.
• Tyto zbraně se přesunou do kategorie C. Ta vyžaduje zbrojní průkaz nebo licenci. Zakazují se také zásobníky na víc než deset nábojů.
• Česká republika má od března, kdy směrnici přijala, patnáct měsíců na zapracování nových evropských pravidel do svých vlastních zákonů.

Poukazujeme na nesmyslnost válek, připomíná nadšenec

Jak se bojovalo v dobách slavného francouzského císaře Napoleona Bonaparta, předváděl divákům až ve Španělsku, v Itálii, Litvě i na Maltě. Ročně se podílí se svým sedmapadesátým plukem francouzské armády přibližně na dvanácti podobných akcích. Sedmapadesátiletý Brňan Renné Ragas totiž miluje historii. „Hlavně tu, která prošla naší krajinou,“ upřesňuje nadšenec.

Teď mu přidělává starosti nová směrnice Evropské unie. Kvůli ní hrozí, že si na historické zbraně bude muset pořídit licenci nebo zbrojní průkaz. „Pro mnohé členy historických klubů by to znamenalo konečnou. Řeknou si, že tohle nepodstoupí, že si zbrojní průkaz neudělají,“ předpokládá Ragas.

Lidé by tímto krokem podle něj přišli o hodně. „Ukazujeme nesmyslnost válek. Snažíme se představit divákům, co museli prožívat i civilisté, za jakých podmínek umírali, co obětovali. Staráme se, aby historie, i když občas krutá, zůstala skrze vojenské rekonstrukce v povědomí, a to by teď mohlo skončit,“ varuje.

Napoleonskou tematikou žije už sedmnáct let. „Dodnes je to fenomén tohoto kraje, o který se zajímal i můj otec,“ vzpomíná muž. Připomíná ale, že nejde jen o rekonstrukce bitev, ale o podrobné studium dějin.

Víkendové akce jsou náročné. „Dá se to zvládnout, o vrcholový sport nejde, ale po dvou dnech je člověk utahaný jako kotě,“ přiznává francouzský voják, v pracovním životě technik.

Důležité jsou pro něj i uniformy. Nechává si je šít. Vychází přitom z dobových střihů a muzejních exponátů. „Najít ale tu správnou švadlenku, která se snaží splnit naše přání a požadavky, nebylo vůbec jednoduché,“ uzavírá.

ADÉLA JELÍNKOVÁ
ALENA GRYCOVÁ