První jednotky jsou na místě do pěti minut. Do hradu vjíždí s hlasitým hučením první auto. To díky snížené zadní nápravě starou hradní bránou projede. Hned za ním jede další a oba řidiči zastavují na dělovém bastionu. Posádky vyskakují ven a začínají si chystat vybavení. „Napojte ty hadice tady na ten hydrant," volá jeden z hasičů na kolegy, zatímco další montují žebříky.

Vzápětí vystříkne z otevřeného hydrantu proud vody a pokropí jednoho z přihlížejících. „No co, tak jsem se aspoň vykoupal," směje se muž s černým batohem na zádech. Z hasičských vysílaček se ozývají pro laika nesrozumitelné povely. „Místo rozděleno do dvou bojových úseků, akce začíná," zní z jejich reproduktorů. První hasiči v dýchacích přístrojích šplhají po žebřících z bastionu na terasy.

To už ale další jednotka chystá žebřík. Dostala totiž zprávu, že jsou uvnitř hořícího hradu uvěznění lidé. Za okamžik muži v uniformách vedou k žebříku první dvě dívky. „Jistím vás, nebojte se a pomalu lezte," je slyšet hasičův klidný hlas v okolním hluku. Asi dvacetiletá dívka ve fialovém tričku pomalu slézá dolů. Její kamarádka ji následuje.

Akce vrcholí. Kolem hradu se rozléhá hučení zásahových aut, pokyny velitelů a cvakání spouští fotoaparátů. Trochu nepatřičným dojmem působí akorát skupina dělníků opravujících Špilberk. Zatímco hasiči spojují hadice a plní je vodou z hydrantů, sype malý bagr hromadu kamení na nákladní auto. Pro dělníky událost evidentně představuje příjemné zpestření jinak fádního dne.

Vše bylo jen jako

Přesto, že vše vypadá velmi reálně, nic vážného se ve skutečnosti neděje. Hasiči jen uspořádali cvičení, při kterém si chtějí prozkoumat terén, v tomto případě tedy hrad.

„Poslední podobná akce byla na Špilberku na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Potřebovali jsme zjistit, jak rychle se sem dostaneme, jestli jsou funkční hydranty a jak to v areálu vůbec vypadá," popisuje účel akce mluvčí jihomoravských hasičů Jaroslav Haid, zatímco se událost pomalu chýlí ke konci.

Dodává, že ani evakuované dívky nebyly na místě náhodně. „Jsou to studentky krizového řízení z brněnské Univerzity obrany," objasňuje situaci.

Hydranty neobstály

Ředitel Muzea města Brna Pavel Ciprian, který se akce účastní také, zatím vypadá spokojeně. „Proti požáru jsme chránění dobře. Máme rezervoár s hasicí vodou, hydranty, hlásiče požáru a samozřejmě hasicí přístroje. Případný oheň by nám neměl způsobit větší problémy," věří bezpečnostním opatřením.

Pak ale přichází na řadu tlaková zkouška hydrantů. Čtyři hasiči kropí z dělového bastionu hadicemi park pod nimi. Proud vody je však podezřele slabý. Zdá se, že problém je na světě.

Je po akci. Zatímco jednotky balí vybavení a odjíždějí zpět na stanice, hodnotí cvičení jeho vedoucí Tomáš Richter. „Využili jsme toho, že se jižní křídlo hradu rekonstruuje, takže nehrozilo poškození vnitřku například vodou. Zároveň jsme se dostali i do míst, kam bychom za normálního provozu nemohli, například na půdu. Tedy pokud by se nic nedělo," směje se vedoucí.

Pak ale zvážní. Na jeho výrazu je vidět, že se objevil problém. „Tlak vody v hydrantech je slabý. Kdyby opravdu hořelo, museli bychom sem vodu tahat i v autech," upozorňuje na znepokojivou skutečnost Richter.

Přijde náprava?

Jiří Pejchal ze správy hradu je z výsledku akce rozpačitý. „Že je tady tlak slabší, jsme věděli. Až tak tristní výsledek jsme ale nečekali. Necháme si od hasičů zpracovat výsledky cvičení a uvidíme, jak půjde současný stav napravit. Oslovíme odbor kultury magistrátu, ale nevím, jestli seženeme peníze," strachuje se muž.

Je po všem. Zásahová auta odjela zpět na základny a dělníci se vrátili k práci. To, že se něco dělo, připomínají jen mokré stopy na cestách kolem hradu. I ty ale po chvíli vysušuje slunce a tak to vypadá, že se tady vlastně nic nedělo.