Zapletalová se v rozhovoru s redaktorem Břeclavského deníku Rovnost vrátila do chvíle, kdy jí bylo sedmnáct let a jmenovala se Suchyňová. „Kdybych seděla o kousek vedle, byla bych bez nohou. Člověk si to hned neuvědomí, to mu dojde až později," vypráví penzistka.

Tři dny před Štědrým dnem zahynulo při střetu podle oficiálních zpráv 34 lidí, dalších 56 bylo zraněných. Podle zápisu tehdejšího velkobílovického kronikáře bylo mrtvých dokonce 48, z toho více než polovina pocházela z Velkých Bílovic. „Bylo tam přítmí. Ležela jsem na hromadě mrtvol. Chtěla jsem pomoci někomu vedle mě, ale zvedla jsem jen vlasy z cizí hlavy," popsala důchodkyně děsivé zážitky, které si sebou nese.

Osudná chyba

Tragédie se stala vinou zkratu hradláře Eduarda Šukelta, který v tu dobu zvedal na přejezdu závory. Poté, co pustil nákladní soupravu, si neuvědomil, že se z opačného směru blíží rychlík jedoucí z Bratislavy. Hradlář za své pochybení dostal pět let, za tři zemřel ve vězení.

Střetu s autobusem mířícím do Velkých Bílovic už strojvedoucí vlaku nemohl zabránit. Souprava byla zničená, autobus rozříznutý na dvě části. „Létali jsme z autobusu až do drátů. Údajně až třináct metrů. Lidé začali vyskakovat z brzdícího rychlíku. Slyšela jsem, že když začal vlak brzdit, otevřela jedna žena okno a vyhodila své malé dítě v peřince do sněhu," připomněla Zapletalová další otřesný moment.

Pod léky i na svatbu

Štěstí měli dva chlapci z Prušánek, řidič je kvůli přeplněným místům odmítl vzít. „Vy jste mladí, můžete ještě jít pěšky," řekl jim podle Zapletalové. „Kluci potom to neštěstí viděli a objímali se, že je řidič zahnal," doplnila žena.

Ta po nehodě strávila celý rok střídavě v nemocnici ve Valticích. I přesto se zúčastnila, stejně jako několik tisíc lidí, státního pohřbu v Podivíně. Konal se 25. prosince. Pohřeb všech obětí byl o den později.

Zatímco žena mluvila o jedné z nejhorších železničních srážek s alespoň zdánlivým klidem, jejímu manželovi Mikuláši vhání děsivá událost slzy do očí ještě dnes. Vzpomněl, že se svou budoucí manželku vydal na místo hledat ihned, jakmile se o kolizi dozvěděl. „Sedl jsem na kolo a jel se tam podívat. Mrtví už byli naskládaní u hradla. Na lokomotivě byly hadry, střeva, ruce…," těžko hledal slova. Na rozdíl od mnoha jiných partnerku našel. O několik měsíců později si řekli ano. Ženu ale z nemocnice doktoři pouštěli s obavami. „Lékař mně dal nějaký cizí lék, který mě udržel dva dny na nohou," zavzpomínala Zapletalová.

V Podivíně a Velkých Bílovicích si výročí připomněli spíše symbolicky. „Je to pořád citlivé téma. Hodně lidí je s tou tragédií stále spojených," ozřejmil podivínský starosta Stanislav Machovský. Ve Velkých Bílovicích se za oběti železničního neštěstí sloužila v pondělí ráno mše.