„Vezměte si chleba se sádlem a okurky. Nebo buchty, jsou výborné,“ zdraví příchozí milá důchodkyně.

Hodnotit se dnes bude způsob sečení trávy i ustrojení sekáčů. „Je to příjemná akce. Lidé posedí, povykládají a zazpívají si. U kosení bývá spousta legrace. Přátelská atmosféra a pohoda. Chodíme sem s manželkou moc rádi,“ říká jeden z místních Libor Procházka.

U hřiště jsou tři mužské sbory. Z Domanína, Ždánic a Brankovic. A jsou slyšet náramně. Sekáčům zpívají pěkně do noty. „Z Domanína jsme přijeli velká výprava. Jak jsme na klání trénovali? Jednoduše. Sečeme doma trávu králíkům. Na fyzičku je to docela náročné, ale kdo to umí, tak se tolik nenadře. A na jaký pohon jedeme? Na víno, to je povolený doping,“ směje se jeden ze sekáčů Alexandr Dvořan.

Soutěží se ve třech kategoriích. Mužů je jedenáct, žen pět a také dva junioři. „Nejdůležitější je správně naklepaná a nasazená kosa. Pak už to musí mít člověk v rukách, ale sekat trávu kosou se naučí každý. Není to těžké. Seče se brzo ráno, protože je rosa a tráva vlhká. Suchá je jako hřebíky a sečení je obtížné,“ říká favorit soutěže Miroslav Šobr ze Strakonic, který obhajuje vítězství z loňského roku

Každý ze soutěžících musí posekat pás trávy dlouhý několik metrů. Čas není rozhodující. Na to spoléhá jediný zástupce pořádajícího Kloboučského bratrstva Jaroslav Krpec. Trávu seká pozvolna a baví přitom diváky. „Jaroušku nespěchej. Elegantně,“ hecují ho kamarádi.

S kosou v ruce se v areálu hřiště ohání také šestaosmdesátiletý Josef Mlátilík z Letonic. Fyzičku má stále dobrou. „Nelítal jsem za ženskýma a teď už taky lítat nebudu,“ vtipkuje vitální penzista.

Zahanbit se nedá ani pětice soutěžících žen. Jednou z nich je Jana Sokolová ze Strakonic. „Těžké to není. Mám k této tradiční práci vztah. S přítelem jezdíme po podobných akcích a folklorních slavnostech po celé republice,“ usmívá se žena.

V soutěži nakonec končí druhá za Ludmilou Pavlíkovou. Loňské prvenství obhajuje Miroslav Šobr a mezi juniory je pak první Michal Sekerka. Po vyhlášení výsledků se na výletišti dál zpívá a vyhrává harmonika.

Nedělní dopoledne zdaleka nekončí. „Kdo vyhrál, není důležité. Tato akce je hlavně o setkání lidí, dobré náladě a pohodě. A také vzpomínkou na našeho zesnulého kamaráda Jana Kelbla, který zakládal Kloboučské bratrstvo. Sečení otav je jeho memoriálem,“ dodává za pořadatele Jiří Šarman.