U hodonínského okresního soudu v úterý dopoledne došla poškozená rodina zadostiučinění. Po 66 letech. Předsedkyně senátu Lenka Králíková přiznala Metoději Hlobílkovi (1895-1975) soudní rehabilitaci a tím se mu dostalo in memoriam morální satisfakce. „Děkujeme alespoň za tuto částečnou satisfakci. Víme, že otec nic neudělal a přitom tak dopadl,“ řekla po odchodu ze soudní síně Eliška Kolečkářová, dcera Metoděje Hlobílka. Ženě bylo v osudném roce 1951 necelých dvacet let.

Čtěte také: Soudy zrychlily, na rozsudky se ale čeká roky. Zdržují dědické spory i konkurzy

Rodina nebyla nikdy odškodněna. „Vysídlení proběhlo tak, že bylo přistaveno nákladní auto. Byl přítomen příslušník Sboru národní bezpečnosti. Rodina mohla naložit jen to, co se vešlo na auto. O ostatní majetek tak přišla,“ přiblížil jednadvacátý duben 1951 ve stavení naproti mistřínského kostela právní zástupce rodiny Lubomír Müller. Zdůraznil, že šlo o vysídlení nucené a bez jakéhokoliv právního podkladu.

Deset členů rodiny tak skončilo na samotě u Jestřebic v kroměřížském okrese.

Návrh na rehabilitaci podalo devět příbuzných, mezi kterými byly dvě dcery, pět vnoučat a dvě pravnoučata. "Otec vysídlení strašně špatně nesl. Byl z toho tak zhroucený. Kdyby něco udělal, tak ano. Když nás Němci vystěhovali, tak jsem si říkala, jsou to naši nepřátelé. Tak to musíme strpět. Ale když tady naši lidi vystěhují člověka bezúhonného…," vzpomínala Kolečkářová.

Už loni v říjnu hodonínský okresní soud rehabilitoval Hlobílkova syna, nyní 84letého Milana Hlobílka.

Statek v době vysídlení měl Metoděj spolu s bratrem v družstvu, kromě statku šlo o pozemky o rozloze asi 83 hektarů. Protože šlo o družstvo, rodina majetek nemohla získat zpět v restituci. Statek už neexistuje, na místě stojí čerpací stanice.