Propagátor výuky v bazénu Josef: Chodím si denně zaplavat, voda mě fascinuje

Když před čtyřiceti lety psal jazykovou příručku pro stavební fakultu brněnského Vysokého učení technického, učitele angličtiny Dušana Josefa zaujala kapitola o mostech. Rozhodl se, že začne dělat jejich modely. K nim přibyly i další stavby a jeho sbírka se rozrostla na více než pět stovek kusů.

Dlouhodobě je vystavuje ve třech sálech univerzity, některé dává také do domovů důchodců a úzce spolupracuje s nevidomými. „Když mají možnost si modely osahat, aspoň vědí, jak reálná stavba vypadá," říká osmaosmdesátiletý vitální muž.

Denně chodí plavat a propaguje metodu výuky angličtiny v pohybu. Mimo jiné v bazénu.

Jak jste si mosty oblíbil?

Před čtyřiceti lety jsem napsal učebnici stavební angličtiny na Vysokém učení technickém. Tehdy byla příručka pro všechny obory společná. Jenže geodeti se vzbouřili a nechtěli se učit například o betonu. Tak jsem napsal samostatnou učebnici. Na pozemních stavbách ale také chtěli svou. Napsal jsem proto angličtinu pro pozemní stavby a také angličtinu pro konstrukce a dopravní stavby.

Tam jste psal o mostech?

Ano, v kapitole jsem vyjmenoval deset nejznámějších mostů. Student David mi tehdy řekl, že jeho otec obnovuje v Pekle nad Zdobnicí dřevěný most, a nabídl, že mi udělá jeho model s odklápěcí střechou. Tím to začalo.

Spolupracovali s vámi studenti i dál?

Dodávali nákresy a já jsem podle nich modely dělal. Začaly se o tom dozvídat i některé instituce.

Které?

Například Muzeum silnic a dálnic ve Velkém Meziříčí. Objednali si u mě sto modelů. Dosud je mají. Ale nikdy je nevystavili.

Proč?

Místo mostů mají expozici řemesel. Z původní stovky jich tak vystavují jenom pět.

Nejde s tím nic dělat?

Je to velké trápení. Mám všechny mosty evidované v seznamu. Chci požádat o pomoc děkana a rektora vysokého učení, protože podklady k modelům mi dodávali i tehdejší studenti. Jenže modely nyní patří muzeu a na školu je jen tak převést nelze.

Komu aktuálně modely poskytujete?

Například do Moravské zemské knihovny, kde jsem měl výstavy už dříve. Tento týden jsme si vzájemně potvrdili, že o mé modely opět mají zájem. Spolupracuji i se školou pro výcvik vodicích psů pro nevidomé. Jednou za dva týdny tam pořádají posezení, kam jim vždy dovezu pár modelů, aby si je prohlédli a osahali.

S nevidomými spolupracujete i jinde?

Můj model kostela v Senetářově, bruselské Atomium a chobotnici Kaplického mají ve Středisku pro pomoc studentům se specifickými nároky na Masarykově univerzitě na Komenského náměstí. Někdy studenti chodí i ke mně na fakultu, kde mám modelů pět stovek.

Kde je tak velké množství modelů uložené?

Ve třech velkých sálech. Dříve to byly rýsovny. Ale jakmile místo rýsovacích strojů nastoupily počítače, prostory mi dala škola k dispozici.

Pracujete momentálně na nějakém modelu?

Právě jsem dokončil rozhlednu Hudlice. Je zajímavá tím, že je celá roubená. Jinak rozhledny bývají zděné nebo ocelové.

Stavíte i modely nových staveb?

Mám například AZ Tower, Sonocentrum nebo centrum Letmo.

A nějaký aktuální most?

Nedávno jsem dodělal model ocelového železničního mostu Oskar, který staví na železničním koridoru mezi Břeclaví a Vídní.

Jaký je podle vás nejkrásnější most?

Ten, který nedávno otevřeli ve Skalním mlýně v Moravském krasu. Krásný je i Ježkův most v Blansku, který je mimo provoz. Ze zahraničních mám rád akvadukty z jižní Francie.

V České republice jsou také akvadukty?

Jeden je například v Chomutově. Je to moderní obrovský most, který převádí vodu korytem. Drobnější akvadukt je v Dobřichově. Jeho model jsem dělal. Je ve zmíněném muzeu ve Velkém Meziříčí. A dělal jsem i model akvaduktu v Lednici, nikdy ale nefungoval, je to jen romantická stavba.

Nejstarší most v republice je v Písku. Jeho model jste dělal také?

Já ne, ale můj student. Pro Muzeum v Písku. Musel ho ale předělávat. Muzeum ho nepřijalo, protože nebyl v požadovaném měřítku.

Když mluvíte o studentech, učíte stále angličtinu na univerzitě?

Už ne. Ale dávám soukromé hodiny. Chodí ke mně můj bývalý student. Nyní je stavební inženýr a ve volném čase jezdí hrát golf do Skotska. Aby se domluvil, opakuji s ním angličtinu. Můj další student opravuje elektronické váhy a i on potřebuje angličtinu. A třetí je bývalý konstruktér továrny na traktory v Indonésii. Má dva vnuky ve Washingtonu a potřebuje s nimi mluvit anglicky.

Jste známý propagátor metody výuky jazyků za pohybu v bazénu. Jak vás to napadlo?

Chodil jsem plavat se studenty do bazénu za Lužánkami. Jednou jsem pozoroval závodnice, které plavaly už tři hodiny a zpívaly si dvojhlasně, aby udržely soustředěnost. Do toho hrála hudba. A mě napadlo jim místo hudby pustit anglická slovíčka.

Jaká například?

Padesát výrazů z oblasti vodárenství. Například přepad vody, filtrace a podobně. Pak jsem zařídil, aby stejné výrazy byly napsané také na výsledkové tabuli.

Aby je zároveň viděly a slyšely?

Přesně tak. Po plavání jsem je vyzkoušel. Pak jsem to aplikoval i na mé studenty, které jsem ve vodě i zkoušel. Když neuměli, potopil jsem je. (smích)

Chodíte stále plavat?

Ano. Kousek od místa, kde bydlím, máme plavání pro důchodce zadarmo. Je to takové hřbitovní plavání na místě bývalého hřbitova. Občas kolem proplave kostlivec. (smích) Chodím ještě do lázní v Rašínově ulici. A na Ponávku.

I tam učíte angličtinu v bazénu?

Oslovil jsem je, zda mohu vyvěsit tabule se slovíčky, ale nepodařilo se to. Prý by mi to lidé zničili. A navíc si tam prý chtějí odpočinout, a ne se učit.

Učení za pohybu propagujete i jinak…

Pět let jsem učil v Praze na Ústavu pro doškolování pracovníků ve stavebnictví tak, že jsem za chůze studentům vysílal přes magnetofon do sluchátek anglické výrazy. Šli za mnou a byli přitom připojení na kabelech. Měli i mikrofon, abychom mohli komunikovat. Osvědčilo se to. Později jsem začal se studenty i zpívat.

Máte i další metody?

Například jsem dříve učil tak, že jsme se studenty chodili kolem školy. Anglicky jsem pojmenovával okolní věci a oni si je zapisovali. Když jsme šli kolem podruhé, už jsem je zkoušel.

Kde všude jste učil?

Začal jsem v roce 1950 v Ostravě na obecné škole. Pak jsem tři roky učil na gymnáziu v dnešní Vídeňské. Jenže mě vyhodili.

Proč?

Protože jsem se údajně snažil krýt techtle mechtle pana ředitele. (smích) Ale v roce 1960 byl konkurz na Stavební fakultu Vysokého učení technického. Nabírali tam angličtináře. Bylo to poprvé. Do té doby byla jen ruština.

Uspěl jste?

Ano, konkurz jsem vyhrál. Na univerzitě jsem skončil po padesáti letech v roce 2010.

Učil jste také v zahraničí?

Ano. V chorvatském Splitu jsem byl pět měsíců na fakultě elektrotechniky. A naopak jsem připravoval Brňáky na výjezd do zahraničí. Například v Zetoru jsem dvacet let učil angličtinu exportéry. V Cheposu jsem učil lidi, kteří stavěli rafinerie v Iráku.

Co jste vlastně vystudoval?

Dostal jsem stipendium pro studium učitelství angličtiny do Dijonu ve Francii. A pak jsem studoval v Brně. Mám i jazykové kurzy z Anglie a USA. Na škole jsem byl také v německém Wiesbadenu. Tam teď žije jedna z mých dcer.

Kolik máte dětí?

Dvě dcery. Jedna je v Itálii v Toskánsku. A druhá ve Wiesbadenu.

Máte i vnoučata?

Ano, jeden vnuk je kytarista v Praze. Druhý pracuje ve vedení obchodního řetězce poté, co vystudoval ve Stuttgartu. Vnučka vystudovala japonštinu v Římě a získala stipendium do Japonska. Už je rok v Tokiu. Studuje tam japonštinu a korejštinu a zároveň své japonské učitele učí italštinu.

Vaše děti i vnoučata mají talent na jazyky. Dá se zdědit?

Oba mí rodiče byli dvojjazyční. Mluvili česky i německy. Tenkrát, za dob mého narození, to tak bylo. Myslím, že genetika může fungovat.

Je důležité, aby se děti učily jazyky odmala?

Ano. Vnuci mého studenta, kteří žijí ve Washingtonu, umí plynně španělsky. Mají ve školce kamarády z Mexika. Je jim pět let a mluví dobře anglicky, španělsky i česky. Všechno, co potřebují, se rychle naučí.

Ještě stále cestujete?

Jsem aktivní řidič. Všechny mosty, které jsem modeloval, jsem zároveň objel a nafotil. České i slovenské. I do Itálie a Německa jedu za dcerami autem. Moc mě ale nechtějí pouštět. Nevím proč. (smích)

Na čem nyní pracujete?

Nedávno jsem dokončil publikaci o Kelči u Hranic. Píšu její dějiny, patnáct let jsem tam žil. Kniha brzy vyjde.

Co plánujete dál?

Chystám pexesa s motivem železničních mostů. Ty nejsou moc známé, protože po nich nikdo nemůže chodit. Už jsem o nich napsal knihu.

Některá pexesa jste ale už vydal.

Mám pexesa Brněnské mosty a Jihomoravské mosty. Zakládám si na tom, aby všechny fotografie byly moje. Objedu mosty a vyfotím je. Tak, abych měl na všechny fotky autorská práva.