Spáleniště dokonce cíleně vyhledává brouk krasec ohňový. „Cítí požár na vzdálenost mnoha desítek kilometrů,“ uvedl Pavel Dedek ze Správy Chráněné krajinné oblasti Pálava. Ve velkých počtech se létající krasec objevil právě po požáru u Bzence na Hodonínsku. Samičky totiž kladou vajíčka do ohořelých kmenů.

Vědci z Mendelovy univerzity v Brně nedávno potvrdili, že z hlediska ochrany přírody neobvyklá metoda řízeného vypalování porostů může významně podpořit výskyt kriticky ohrožených druhů pavouků, jako slíďáka suchopárového. Patří do Červeného seznamu v několika středoevropských zemích. Obývá skalní stepi a okraje borových lesů, preferuje mikrostanoviště vzniklé na vypálených plochách. „Vypalování poskytuje podmínky pro teplomilné druhy pavouků. Cílem je odstranění nadzemní rostlinné biomasy,“ upřesnil Tomáš Hamřík z Ústavu ekologie lesa.

Kriticky ohrožený pavouk slíďák suchopárový.
Naděje pro slíďáka: ohroženým pavoukům pomůže vypalování, zjistili vědci z Brna

Na jednorázové vypalování doporučuje navázat extenzivní pastvou ovcí. „Velkoplošné požáry však způsobují významnou úmrtnost bezobratlých živočichů, proto je nezbytné vypalovat pouze malé plochy. Vypalování je také vhodné směřovat na období holomrazů, mimo hlavní aktivitu živočichů," popsal metodu Hamřík.

V České republice je vypalování porostů zakázáno. To řízené však už patří do oficiální metodiky udržování sekundárních vřesovišť a je také uvedeno v některých plánech péče o zvláště chráněná území. Zkoumanou lokalitou brněnských vědců byla přírodní památka Pláně ležící nedaleko obce Kuřimská Nová Ves na Brněnsku.

Takto vypadal požár lesa u Bzence v roce 2012:

Pyromanagement: Vojenská cvičiště 

Přírodovědci i historikové připomínají, že oheň byl přirozenou součástí krajiny po tisíciletí. Lidé ho jako jednu z nejstarších technik pro správu pozemků využívali ke klučení lesů, udržování travních porostů či ke zvýšení kvality píce pro pastvu hospodářských zvířat. „Při dodržení zásad, jako vypalování na malých plochách, dlouho zanedbaných se spoustou stařiny, výhody vypalování výrazně převažují nad riziky. Ve srovnání se sečením je navíc mnohem levnější. Na Pálavě jsou ideálními místy k pyromanagementu třeba bývalá vojenská cvičiště,“ komentoval zoolog Dedek.

Podle odborníků se pravidelným požárům mnoho organismů přizpůsobilo. „Typickým příkladem je vřes. Oheň odstraní nadzemní biomasu a tím podporuje klíčivost jeho semen. Populace vřesu by bez této obnovy po několika letech vymizela," podotkl Hamřík.

V okolí Dobříše na Příbramsku se zhruba po sto letech podařilo zdokumentovat výskyt kočky divoké.
Návrat po sto letech. Na Příbramsku se objevila kočka divoká

Po ničivém požáru našli experti ve spáleném lese Bzenecké Doubravy ze všech živočichů nejvíc brouků, kteří doprovázeli především lokality po požáru odtěžené. V porostech oslabených požárem se pak rozšířil krasec borový, a to i mimo požářiště. Je však škůdcem napadajícím oslabené dřeviny a vyskytuje se i na čerstvě poražených borových kládách, kde znehodnocuje dřevo.

Okolí Bzence je pro vznik požárů rizikovou lokalitou. Hasiči u tamní trati zasahovali i před rokem. Ne nadarmo se území přezdívá Moravská Sahara. Původní dubový les se totiž na Bzenecku během několika staletí přeměnil v písečnou poušť. V devatenáctém století oblast zalesnili borovicí, což změnilo ráz zpustlé krajiny. Extrémní klimatické podmínky tam násobí vlastnosti vátých písků.

Řízené vypalování

Podle expertů vytváří stanoviště s rozvolněnou vegetací a obnaženým substrátem, čímž poskytuje podmínky pro teplomilné druhy pavouků. Příkladem je kriticky ohrožený slíďák suchopárový.

Výzkum prováděli vědci Mendelovy univerzity v součinnosti s Českým svazem ochránců přírody a Odborem životního prostředí Krajského úřadu Jihomoravského kraje.

Výsledky studie jsou přímo aplikovatelné v oblasti ochrany přírody a krajiny a část z nich již slouží při péči o stepní stanoviště na zkoumané lokalitě, kterou je přírodní památka Pláně ležící nedaleko obce Kuřimská Nová Ves v okresu Brno-venkov.