Jak podpořit někoho, kdo je dlouho sám v nemocniciv době zákazu návštěv?

Jednoduchý způsob? Zatelefonovat. Důležité je dát mu najevo, že na něj rodina myslí, že si na něj vzpomněla. Pokud není pacient nijak vysílený nebo nemusí hodně spát, nejlepší je volat mu alespoň jednou denně. Aby se cítil dobře, úplně stačí popovídat, co se děje doma, co dělají vnoučata.

Co když je někdo sám?

Pokud je člověk sám, je to pro něj těžší. Ale takoví lidé na to jsou už většinou zvyklí. Je to jejich styl života. Kdyžtak má většina nemocnic k dispozici psychologickou nebo duchovní službu. K tomu, kdo podmínky hospitalizace špatně snáší, zavoláme odborníka, takovým kontaktem se dá pomoct. Je to osvědčený způsob, jak se takové věci řeší.

Jak se mohou cítit lidé, které nemohou příbuzní a přátelé navštívit?

Letos už takový zákaz byl v souvislosti s chřipkovou epidemií. Je to tak v nemocnicích v podstatě každý rok přes zimu, vždycky jsou návštěvy tak dva až tři týdny zakázané. Za celou dobu jsem nepozoroval, že by to někdo brali nějak dramaticky. Běžně to ale člověk pochopí a nějak se zařídí.

Může mít zákaz návštěv vliv na psychiku pacientů?

Myslím, že ne. Když je člověk v nemocnici, samozřejmě většinou návštěvu uvítá. Na druhé straně, když si uvědomí, že by návštěva mohla ohrozit jeho zdravotní stav, popřípadě ho zhoršit, zpravidla se s její absencí vyrovná. Navíc v dnešní době plné komunikačních možností, kdy se běžně telefonuje nebo se využívají videohovory, se dá nepříjemný dopad podstatně snížit. Když není možný reálný kontakt, může fungovat alespoň takovýto způsob.

A kdyby zákaz trval déle?

Nejde o to, jak dlouho by zákaz musel trvat, ale o to, jestli je efektivní. V hypotetickém katastrofickém scénáři, kdy by lidé byli dva měsíce izolovaní v nemocnici a pak stejně skoro všichni umřeli, bude to mít na psychiku jiný dopad než když bude člověk hospitalizovaný tři týdny a pak se vrátí domů bez následků. Myslím si, že samotný zákaz návštěv nemůže mít katastrofální následky. Naše populace bere zákaz návštěv pozitivně, protože je to jednoznačně dobré preventivní opatření.

Co poradit těm, kteří se nesmí hnout z domu kvůli karanténě?

Lidé si musí v hlavě srovnat, že být čtrnáct dnů doma je v jeho zájmu. Tak by se na to lidé měli dívat. Knihy, televize a počítač jsou velmi jednoduchý způsob, jak si zkrátit čas.

JANA TOMALOVÁ

Online reportáž