Mrzí vás odchod z Národního vinařského centra?

Z lidského hlediska mě to samozřejmě zasáhlo. I když jsem profesionál, tak je to mé dítě, které jsem dvacet let budoval. Odchod nechápu. Odcházím od rozdělané práce a hlavně si myslím, že jsou za mnou výsledky vidět. Vytvořili jsme třeba unikátní systém Elwis na počítačovou registraci a hodnocení vín; dělali jsme spoustu aktivit pro podporu a propagaci našich vín. Máme nejlepší tržby v historii. Letos jsme obhájili vítězství v soutěži TOP vinařský cíl, máme rekordní návštěvnost v Salonu vín. Předložil jsem Správní radě plán činnosti pro rok 2023 včetně převzetí aktivit od Svazu vinařů. Nikdo mi žádný objektivní důvod neřekl. Jen, že to souvisí s novou vinařskou koncepcí, kterou zatím ale nikdo neviděl.

Je to čerstvé, ale už víte, co budete dělat?

Určitě bych chtěl být nějaký čas doma a odpočinout si. Věnovat se svému malému vinařství. Máme i ubytování, kde je plno věcí k dodělání. Myslím však, že se dříve či později do sféry vinařského marketingu a soutěží vín opět vrátím.

V rozhovoru si dále přečtete:

Jak si lidé hledali cestu k Salonu vín?

Jak se postupem let měnila kvalita vzorků?

Mají milovníci vína v zahraničí oblíbené moravské odrůdy?

Co by pro vinaře znamenalo případné omezení reklamy?

Jaký má být úkol Národního vinařského centra pro další roky?

Se Salonem vín jste spjatý od úplného počátku. Jak soutěž vznikala?

Na valtický zámek do tehdejšího Salonu vín jsem přišel zkraje roku 2001. Byly tam nově zrekonstruované prostory, základní nábytek, hezká myšlenka, ale to bylo zhruba vše. Vím, že první půlrok jsem fungoval na svém soukromém počítači. Rozjel jsem Salon vín úplně z nuly. Byl daný statut soutěže, oslovil jsem vinaře, vyzval jsem je k přihlášení vzorků vín. Oslovoval jsem sponzory. V prvním ročníku dokonce ani nebyla vybrána celá stovka vín, pak počet samozřejmě rostl. Byl jsem tam tři roky. Pak jsem přešel na rok a tři čtvrtě na Svaz vinařů a potom jsem se vrátil zpět už na pozici ředitele Národního vinařského centra, které se sloučilo se samostatnou organizací Národní salon vín.

Byl ze strany milovníků vín z počátku o Salon vín zájem?

Začínali jsme opravdu od nuly. Byly doby, kdy jsme na recepci prodali dvě pohlednice a jednu lahev vína. Nebylo to jednoduché. Webové stránky byly tehdy v počátcích, sociální sítě neexistovaly. Snažili jsme se Salon vín medializovat i prostřednictvím Břeclavského deníku. Nicméně z devadesáti procent k nám zavítali návštěvníci zámku, kteří viděli cedulku a šli se podívat, co to vůbec je. Až poté se milovníci vín o Salonu vín dozvěděli, začali jezdit cíleně a začali se k nám i vracet.

Kdy začali jezdit zahraniční návštěvníci?

Internet byl v plenkách. Buď k nám zamířili zahraniční návštěvníci, kteří šli na zámek, a do Salonu vín zabloudili. Nebo jsme cíleně oslovovali cestovní kanceláře. Trvalo i rok a půl, než Salon vín zařadili do svých programů.

Expozice Salonu vín ve Valticích, ilustrační foto.
Do Salonu vín se vrací turisté. Přibývá Poláků a Slováků, říká ředitel

Jak se postupně zvyšovala návštěvnost Salonu vín?

Když jsem se vrátil v roce 2005, téměř zároveň se mnou přišel i kolega Marek Babisz jako velice šikovný hlavní sommelier a manažer. Spolu jsme se to snažili pozvednout. Jednak úrovní vín, a pak i propagací. Potom se návštěvnost zvyšovala o tisíc nebo o patnáct set lidí ročně. Na začátku byla zhruba čtyři tisíce ročně, pak to bylo šest sedm tisíc, kolem roku 2010 překročila deset tisíc, až jsme dosáhli na rekordních třiadvacet tisíc.

Je potřeba během roku měnit nabídku Salonu vín?

Nejrozšířenější je volná degustace na dvě hodiny. To je čas, který se postupně ustálil jako optimální. Pak máme několik typů degustací řízených. Druhá věc je složení vín. Jednak každý rok máme stovku vín se zlatou medailí Salonu. Nad rámec této kolekce jsme dělali krátkodobé prezentace třeba vín se stříbrnou medailí, růžová vína, novošlechtěné odrůdy a tak dále.

Existuje nějaký limit i vzhledem historickým sklepením valtického zámku, kde se expozice nachází?

Je samozřejmě dána maximální kapacita degustační expozice. V exponovaných časech, v pátek odpoledne a v sobotu, se může stát, že je sklep naplněn a může to tam být méně komfortní.

Kdo je Pavel Krška?

Je mu 50 let. Má manželku, syna a dvě dcery. Žije v Pavlově na Břeclavsku.
Vystudoval Provozně ekonomickou fakultu Mendelovy univerzity v Brně.
Od roku 2005 do letošního prosince vedl Národní vinařské centrum ve Valticích, pod které spadá i Salon vín.
Jako degustátor se účastnil hodnocení mezinárodních soutěží vín po celém světě.

Postupně Národní vinařské centrum částečně přesídlilo do Centra excelence. Čím to bylo způsobené?

Souviselo to s rozšiřující se činností Národního vinařského centra. Není to jenom Salon vín. Centrum má spoustu dalších činností typu registrace vzorků na zahraniční soutěže, pořádání dalších soutěží jako Grand Prix Vinex, spolu s Vinařským fondem organizujeme hodnocení Svatomartinských vín. Tam to možná trochu začalo. Shromažďovali jsme Svatomartinská vína pro prezentační akce a to už jsou desítky palet vín. Žádný jiný skladovací prostor jsme neměli, než sál na valtickém zámku. Když jsem viděl, jak tam jezdíme s paleťákem po historických podlahách, parkovala nám auta před zámkem na trávníku, začalo mi být jasné, že takhle to dál nepůjde. Dokonce hrozilo, že nám památkáři neobnoví smlouvu. Pojal jsem vizi hledat novou budovu, kde bychom sestěhovali sklady, kanceláře, degustační prostor.

Jak složité bylo vše uskutečnit?

Když jsem s návrhem přišel na správní radu, byl jsem trochu za blázna, bylo to něco nereálného. Neměli jsme ani pozemek, ani budovu. Ale díky tehdejší ředitelce valtické vinařské školy Ivaně Machovcové jsme začali pracovat s myšlenkou použití nevyužívané školní tělocvičny. Jednal jsem s tehdejším hejtmanem Jihomoravského kraje Haškem a podepsali jsme memorandum o spolupráci na využití této budovy. Kraj si to vzal za své a budovu zrekonstruoval za své peníze. Bez toho by Národní vinařské centrum nyní už nefungovalo, nemohlo by se rozvíjet.

Předpokládám, že se oproti začátkům proměnila i kvalita vzorků v Salonu?

Tehdy to odpovídalo úrovni kvality našich vín obecně. Je zřejmé, že za dvacet let kvalita poskočila ohromným způsobem nahoru. Začíná to ve vinici, kde se vinaři snaží vypěstovat krásně vyzrálé hrozny. Pokračuje ve sklepním hospodářství, kde jsou nové moderní technologie. Je to i o umění vinařů. Vyrostla tady nová generace odborníků, kteří dělají vína na špičkové úrovni. U hodnocení je i položka choroba a vady. Na začátku se stávalo, že chorob a vad tam bývalo dost, ale dneska je to naprostá výjimka.

V roce 2020 se konala v Brně prestižní mezinárodní soutěž Concours Mondial de Bruxelles. Jak se měnilo povědomí o moravských a českých vínech v zahraničí?

Jak jsme zajišťovali vzorky vín na zahraniční soutěže, tak jsem tam začal jezdit i jako hodnotitel vín. Myslím, že poprvé v roce 2008 jsem byl na Coucours Mondial de Bruxelles. Tehdy se konal ve Španělsku. Jezdil jsem téměř každý rok. V roce 2015 jsme seděli s kamarádem Thomasem Brandlem, který je ambasadorem této soutěže, a diskutovali jsme o různých věcech. Zeptal se mě, co kdyby se soutěž konala v České republice? Já na to fajn, to je zajímavá myšlenka. Začal jsem na ní pracovat, udělal jsem oslovovací materiál, kde byly všechny informace o soutěži. Poslal jsem jej správní radě Národního vinařského centra a Vinařskému fondu. Generální ředitel soutěže přijel k nám do Brna, dívali jsme se na prostory výstaviště. Mezitím jsme jednali o zajištění financování. Dopadlo to tak, že v roce 2020 opravdu Concours Mondial de Bruxelles byl v Brně. I když to nebylo jednoduché, zrovna byla covidová doba. Ale bylo tam čtyři sta zahraničních degustátorů. Informace o našich vínech šly do celého světa.

Jaké byly ohlasy od pořadatelů?

Vynikající. Pořadatelé mi na závěr věnovali pamětní pohár s logem na památku této akce.

Je reálné, že by tato soutěž byla v Česku znovu?

Reálné to je, ale až v horizontu osmi deseti let.

Před pár lety byla česká delegace i v Jižní Koreji. Jak složitý je export moravských a českých vín do zahraničí?

Export není věc jednoduchá. V Koreji jsem byl osobně. Mělo to dvojí účel. Jednak případný export a pak přivedení korejských turistů do České republiky, což se opravdu povedlo. Zájezdy do Salonu vín před covidem a na turisticko-vinařské cíle byly poměrně velké.

Jsou nějak preferované v zahraničí naše odrůdy, například Pálava?

Když řeknete Česká republika, všichni odpoví pivo. Snažili jsme se hodně tlačit značku Morava jako vinařský region. V poslední době se export celkem rozvíjí. Jsou vinařství, která exportují značnou část své produkce. Co se týče odrůd, žádná úplně vyprofilovaná není. Je ale zřejmé, že budeme lépe konkurence schopní u odrůdy, co ve světě není. Třeba jako Pálava nebo Ryzlink vlašský. Když se bavím s vinaři, co exportují, paleta odrůd a stylů vína je poměrně široká.

V době covidu byly zrušené košty. Vinaři si pak stěžovali, že jim zůstává ve sklepech víno z minulých let. Je to stále problém?

Ano. Tlačí se sem obrovská konkurence ze zahraničí. Zbylo poměrně dost starého vína ve sklepech právě kvůli covidu, protože byly zavřené restaurace.

Za ministra Adama Vojtěcha se mluvilo o omezení reklamy na víno. Jak moc by to vinařům ublížilo v současné situaci?

To je věc, která k nám dostává zejména z Evropské unie, kde je tlak na omezování nebo dokonce zrušení reklamy na víno velký. Byl by to velký problém a musíme se tomu za každou cenu bránit. Lidé jsou svéprávní. Ať si kupují, co chtějí. Pokud vezmeme alkoholické nápoje, víno je společenský nápoj, má i pozitivní zdravotní aspekty při umírněné konzumaci. Určitě by bylo špatně, kdyby přišel nějaký zákaz reklamy.

Co by měl být podle vás v následujících letech hlavní úkol Národního vinařského centra?

Paleta aktivit na podporu našich vín je široká, ale z mého pohledu je to například export. To je důležité téma. Vytvořit síť ambasadorů našich vín v jednotlivých zemích. Vytvořit manuál pro vinaře, jak vyvážet do konkrétních zemí, na konkrétní trh. Dělat podpůrné aktivity v jednotlivých zemích, aby se lidé dozvěděli o našich vínech, proč jsou výborná, kde si je mohou ve svých zemích koupit. A samozřejmě podíl na obecné propagaci vín. Online propagace, účasti na veletrzích a podobně.