Kliknutím zvětšíteSpolu s partou nadšenců se ve skupině věnoval nejdříve především období gotiky. „Postupem času jsme se posouvali také k napoleonským válkám. Jsme konec konců poblíž místa bitvy tří císařů, takže jsme dělali francouzské dělostřelectvo. S děly jsme se pak při rekonstrukci obléhání Brna Švédy dostali až do období třicetileté války,“ vzpomíná.
Sami si vyráběli kostýmy pro své akce a kombinovali různá historická období. Vlček se však šermu věnuje také sportovně. „Dělali jsme turnaje a šermovali mezi sebou. Usilovali jsme o zlepšení, a tak jsme s kamarádem navštěvovali sportovní šerm v brněnských Židenicích. Nyní tam už působím jako vedoucí klubu,“ vypráví Vlček.
Sportovně dělá šerm už skoro patnáct let, i když mu to aktuálně koronavirus příliš nedovoluje. „V poslední době roste popularita turnajového šermu. Nyní se navíc rozvíjí organizace HEMA, která v překladu znamená Evropská historická bojová umění. Její turnaje mají celosvětový žebříček, do kterého se zapisují výsledky z celého světa,“ popisuje.
Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.
Jako dějiště takových turnajů zmiňuje Bratislavu, Trnavu, ale také Jihlavu. „Sjíždí se tam lidé z celého světa. Já sám jsem šermoval i s Mexičanem stejně jako s Poláky, Ukrajinci, Rusy, Finy, Švédy nebo s Francouzi. Vzniká tak velice zajímavá komunita,“ vyjmenovává.
Nyní se kvůli koronavirovým omezením na takových akcích nepodílí. „Vím, že na Slovensku šermovali v rouškách, ale to bylo ještě v období první vlny. Spolu s pražskou školou jsme usilovali o mistrovství republiky v historickém šermu s rapírem, ale měsíc dopředu jsme ho museli rušit. Domlouvali jsme si přitom rozhodčí, prostory i všechno ostatní. Čekáme na lepší podmínky,“ zdůrazňuje Vlček.
Nácvik samotného boje
Na turnajích pod hlavičkou HEMA využívají účastníci předepsané ochranné prostředky řídí se sepsanými pravidly. Zbraně mají určené délku nebo váhu. „Při přípravě v podstatě nacvičuji samotný boj. Kromě sportovního šermu navštěvujeme brněnskou školu Paridon. Tam se věnujeme bojovému umění podle starých mistrů, kde nacvičujeme techniky podle dochovaných knih,“ vysvětluje.
Nabyté znalosti zakomponovává do vlastního stylu boje. „Usilujeme o to, aby to fungovalo jako za starých pantátů, jak sami často říkáme. Je třeba obtížné zaútočit na druhého, abych se zároveň vyhnul jeho zásahu, který člověk dostane velice rychle. Učím se tak, jak zakrýt tělo zbraní, abych se následnému zásahu úspěšně vyvaroval,“ popisuje.
Sám má doma tolik historických zbraní, že to nespočítá. Najde mezi nimi i originály. „Jsou to třeba francouzské kordy z napoleonských válek. Jinak naše skupina spoléhá na spoustu výrobců takových zbraní. Dřív jsme měli jeden gotický meč, kterým jsme šermovali na tréningu, na vystoupeních a to bylo všechno,“ vzpomíná Vlček.
Dnes už pochopili, že jsou zbraně cvičné, jiné zase do boje, další ceremoniální a nakonec kostýmové. „Každá má jiný účel, jak to bylo v minulosti. Když jste tehdy šli do města, vzali jste si po bok lehkou zbraň a do bitvy pak těžkou, která se při boji nezlomí o první štít. Je to tak i s gotickým brněním, kdy opravdu oslovujeme výrobce, kteří dělají kalené zbroje,“ prozrazuje.
Odborníci se takové produkci věnují dlouhodobě. „Ve výsledku to funguje, dá se v tom hýbat a ochrání nás. V devadesátých letech zbroj člověka poštípala, vylezli jsme z toho a měli jsme modřiny ze zbroje samotné, ale dnes to je už na úplně jiné úrovni,“ dodává Martin Belcredi Vlček, s tím, že znalosti výrobců i požadavky nadšenců o historický šerm se posunuli výrazně kupředu.
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
