Při vstupu do vyškovského zooparku v sobotu v pravé poledne zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se tu měla odehrát nějaká velká masopustní sláva. Největší vzrušení tak obstarává lama krotká, která pronásleduje asi desetiletého školáka. Je mezi nimi zdá se ale dost odolná ohrada, takže na nějaký velký rozruch to nevypadá.

To se ale od velbloudů naproti vyřítí dva malí caparti s maskami přes obličej a upalují směrem k Hanáckému statku. Vzdělávacím centrem zooparku se totiž po celý den line vůně masa a zabijačkových specialit. „Zrovna se budou plnit jitrnice,“ volá s hrncem horké vody v ruce Iveta Zastoupilová z Vyškova.

Ve staré světničce se vzápětí vrhá po vařečce a na kamnech míchá škvarky. „Máme tady guláš, škvarky z vnitřního sádla i ze sádla hřbetního, to je kvalitnější. Od rána vysvětlujeme zájemcům, jak se co zpracovává,“ dodává žena.

Stejně viděli všechno

I když zaměstnanci vyškovské atrakce respektují novelu veterinárního zákona zakazující veřejnou porážku, návštěvníci o chuť zabijačkových výrobků nepřichází. „Chceme ukázat zabijačku se vším, co k ní patří. Nemůžeme prodávat, takže je čistě ukázková. Zabijačkové pochoutky ale prodává externí firma,“ připomíná Hana Vymazalová, která má v zooparku na starosti vzdělávání.

Podle ní jde o vůbec první masopustní vlaštovku zooparku. „Akci děláme poprvé. Zkoušíme, jak to celé na Vyškovany zafunguje. Osobně jsem mile překvapená, kolik je tady lidí. Někteří přišli hlavně ráno proto, aby si vzali zabijačku domů, jiní čekali na program, který začal hodinu po poledni,“ říká organizátorka.

Odstartoval ho masopustní průvod po zooparku, který zpestřilo vystoupení žongléřů a kejklířů. To už se ale na dvoře tísní kolem kroužku dětí s nadýchanými rukávy a barevnými sukněmi desítky dalších přihlížejících.

S pásmem vztahujícím se k tradicím masopustu se totiž za okamžik představí častý návštěvník akcí zooparku – vyškovský folklorní soubor Klebetníček. Na vše pečlivě dohlíží dáma s obdivuhodnou pamětí a navrch záviděníhodným životním elánem Marie Pachtová. Spolu s dětmi se přimlouvá za bohatou úrodu a pevné zdraví pro rodinu i domácí zvířata.

Očekávání jara a oslavu konce zimy s nadšením sleduje i paní Ludmila s vnučkou. „Jsem tu už potřetí a vždycky mě návštěva dojme a zahřeje. Tak trochu tady vzpomínám na dětství, protože jsme také měli hospodářství provoněné senem nebo ředidlem, protože tatínek vždycky něco hned vedle kuchyně kutil. Vnučka se zase něco dozví nebo si něco na památku vyrobí,“ těší návštěvnici.

Masku si odnesou

Zrovna dneska to budou papírové masopustní masky. „Snažíme se dílny dělat tak, aby si děti jednotlivá řemesla skutečně osahaly. Když přijdou ke kovářovi, tak se budou dvě minuty dívat a půjdou pryč. U nás si ale leccos můžou zkusit. Měli jsme tu třeba zpracování lnu, o které byl velký zájem. Myslím, že jim v těch hlavičkách díky tomu vždycky něco zbude,“ doufá Vymazalová.