Klub matek začínal jako čistě dobrovolnická organizace. S partou kamarádek se chtěla věnovat hlavně dětem. „Rodina totiž vždy byla jednou z nejvyšších hodnot v mém životě,“ přibližuje své důvody založení klubu.

S postupem času se klub rozrůstal o nové maminky s dětmi, s čímž také přibývalo práce. „Postupně se z toho pro mě stal plnohodnotný pracovní úvazek. Už to nešlo dělat jen tak na koleni,“ říká s úsměvem žena.

Centrum pro rodinu a sociální péči poskytuje služby nejen rodinám s dětmi, ale také manželským párům. Za dvacet let fungování prošlo podle Ambrozkové velkou proměnou. „Jako maminky na mateřské jsme si opravdu nemyslely, že za dvacet let budeme profesionální organizací. To je obrovský posun,“ říká ředitelka.

Práce Ambrozkovou baví. Dává jí totiž smysl. „Jsem hrozně šťastná, že moje rodina je taková, jaká je, a hrozně moc bych to přála i ostatním. Nejvíc mě potěší, když mi lidé řeknou, že u nás dostali něco, co pro ně či jejich rodinu bylo v tu chvíli zásadní, co jim pomohlo,“ doplňuje.

V paměti jí uvízl případ mladého manželského páru z nedávné doby. „Manželé se účastnili jedné naší akce, kam šli s tím, že prožili krásné líbánky, ale když se vrátili domů, do všedního života, zjistili, že se neshodnou, že se pořád jen hádají a nevědí, jak spolu vycházet. Setkání jim podle jejich vlastních slov otevřelo oči. Zjistili, že se s tím dá něco dělat, že vztah je o komunikaci, vzájemném pochopení a o vnímání věcí očima druhého,“ vysvětluje smysl své práce Ambrozková.