Na pouť se připravoval dlouhé roky. Hlavně psychicky. Poslední rok sháněl materiál na cestu. „Je důležité, aby se člověk s nakoupenými věcmi seznámil dřív, než vyrazí. Přemýšlet, jak se staví zrovna tento stan, a u toho zjistit, že člověku chybí pár kolíků, to je zbytečná komplikace,“ vysvětluje.

Konkrétní poutní místo pro něho nehrálo roli. Ve chvíli, kdy se mu myšlenka rodila, ani žádné jiné neznal. „Dlouho jsem o tom všem kolem vykládal, takže už to nešlo vzít zpět. Něco takového člověk nemůže uspěchat, ale na druhou stranu musí vyrazit dřív, než mu rozum snese všechny ty logické důvody, proč je to hloupé,“ sdílí počátky svého rozhodování otec dvou dcer, zatímco už je mnoho kilometrů od domova.

Část budov v areálu bývalé textilky je zrekonstruovaná a využívaná pro průmyslové účely. Hlavní budova přádelny však na svoji opravu a využití stále čeká.
Obřanská textilka na svoji budoucnost stále čeká. Má za sebou slavnou historii

Podle svých slov nemůže Košulič pouť vzdát kvůli rodině. „Dcera mi řekla, že se jí kamarádka ptala, jestli neví o někom, kdo dělá o prázdninách něco zajímavého. A ona řekla, že já. To mě dojalo moc. Zabalit to teď nemůžu, protože bych si to tím celé pokazil,“ říká poutník. Pětačtyřicátý den na cestě byl zhruba dvě stě kilometrů za polovinou.

Probouzí se skoro vždy po sedmi a půl hodinách spánku. „Vstávám kolem šesté. Je to jedna z plánovaných věcí, co se spíš daří. Usínat a vstávat víc s přírodou,“ popisuje muž, který ve volném čase běhá i maraton. Po probuzení musí chvilku vysvětlovat tělu, že dnes se jde taky. Ranní proces opakuje každý den: mazání, lepení, balení a něco do úst. Batoh má na zádech zhruba za hodinu.

Kuřimák si chůzi občas zpestří učením španělštiny, očním cvičením nebo telefonátem s manželkou. „Co jde dělat za chůze, to dělám,“ podotýká. Většinou usíná pětačtyřicet kilometrů od místa, kde se ten den probudil.

Veronika Batelková na Masarykově univerzitě vyučuje předmět o dezinformacích a lektorovat jezdí i do zahraničí. Je předsedkyní spolku Zvol si info.
Děje se to běžně, říká o zveřejnění fotografie s primátorkou Brna odbornice

Myšlenky při cestě přichází, odchází, některá hned uletí, některá se zdrží déle. „Podobně jako v běžném životě. Změna je ale v tom, že nepřichází žádné napomenutí, že bych místo přemýšlení měl třeba pracovat. Naprostá myšlenková svoboda,“ raduje se.

Když vycházel, jen doufal, že je to dobrý nápad. Teď si je víc a víc jistý. „Uvnitř víc a víc žasnu i jásám, že se to opravdu uskutečňuje. Navenek pustnu,“ usmívá se.

Původně chtěl jít celou pouť bosý, ale kamarádi mu nápad vymluvili. „Jeden z mých dalších plánů byl dát si každý den jiné pivo, ale zjistil jsem, že zdaleka ne každý den na něj mám chuť. A zdaleka ne vždy, když chuť je, tak se najde hospoda,“ vysvětluje.

Když neumí francouzsky, má smůlu

I s jídlem to má Košulič komplikovanější v tom, že je vegetarián. „Hlady jsem zatím netrpěl. Vařič nemám, takže kombinuji restaurace a obchody,“ povídá. Právě v jednom obchodě se mu stal zatím nejhorší zážitek, když mu řekli, že když neumí francouzsky, má smůlu.

Počítání množství komárů. Ilustrační foto
Roste aktivita komárů, varují meteorologové. Nejvíce na jižní Moravě

S ostatními lidmi má ale dobré zkušenosti. „Je zajímavé, jak si někdy člověk dokáže povykládat i s někým, který mluví jiným jazykem. Když se chce, opravdu ruce, nohy a srdce stačí,“ sdílí.

Batoh bez jídla a pití váží kolem osmi kilogramů. „Kilo deváté jsem po zralé úvaze, ale ne se zrovna velkou jistotou, poslal po dobrých lidech cestou domů,“ popisuje pracovník v počítačové firmě. V kempu totiž vedle něj měli stan Brňáci, a tak jim předal solární nabíječku, filtr na vodu a dlouhé kalhoty.

V práci si domluvil sto dní volna. Předpokládá, že pouť zvládne dojít dřív. „To znamená, že bych si mohl projít i kus trasy po pobřeží zpět, a pak třeba vyzkoušet cestu stopem nebo vlakem. Když bude času méně, tak asi koupím lístky na autobus. Zatím se nebráním ničemu, jen létat už nechci,“ svěřuje se. Chce být co nejvíce šetrný k přírodě.

Silničáři začali se stavbou okružní křižovatky na silnici I/43 u Sebranic. Dělníci už pracují na provizorní cestě.
Na I/43 u Sebranic vznikne kruháč: Stavbaři budují provizorní cestu, podívejte

Poté se plánuje vrátit k normálnímu životu. „Přestanu prát v kašnách a sušit na batohu. Ale budu snad bohatší o jeden obrovský zážitek. A budu vědět, že za tři týdny se dá přejít Rakousko nebo že za měsíc dojdu do Ženevy,“ představuje si svůj návrat.

ALŽBĚTA KADLECOVÁ