Po jejich boku stojí dvě chápavé ženy. Martina a Soňa. „Pomáhám, jak můžu. Můj muž měl ve čtvrtek denní v práci a pak hned naběhl pomáhat po té katastrofě. Spal dvě hodiny. Přišla jsem ho podpořit, víc, bohužel, teď nezvládnu. Pomohla jsem alespoň finančně,“ vypráví Břeclavanka Martina Hlaváčová a u břeclavské Rena Hall se sklání nad kočárkem s šestitýdenním děvčátkem.

Je pyšná. Její sedmiletý syn Lukáš běhá v hale a pomáhá s tříděním. „Mami, utíkám pomoct nahoru, jo?“ volá na ni nadšeně.

Lukáš by chtěl být hasičem. Jako jeho táta. „Strašně chce pomáhat. Byl úplně skleslý, když jsme mu řekli, že do postižených obcí prostě nemůže jet pomáhat. Utíkal pak do pokojíčku a vybral si pokladničku. Říkal, že dá lidem aspoň penízky. Ohromnou radost měl, když jsme spolu vyrazili do obchodu a pomáhal nakládat do koše vše potřebné. A potom to sem přinesl. No, doufám, že jim tady nepřekáží,“ dívá se za chlapcem Hlaváčová.

Rodina i kamarádi

Je dojatá. Z obrovské solidarity, která se napříč republikou strhla. „Je to neskutečné. Víte, nikdo z nás neví dne ani hodiny, kdy se něco podobného může stát jemu. V Hruškách mám kamarádky, jakmile práce postoupí a budu jim moct pomoct třeba s úklidem v domácnosti, vydám se tam,“ říká žena.

Opodál stojí Soňa. I ona je manželkou dobrovolného hasiče ze Staré Břeclavi. „Nejvíc je teď potřeba plastové nádobí, hlavně hluboké talíře na guláše a polévky. Taky nářadí, lopaty, kolečka. A voda a jídlo. Naštěstí máme všeho dost a zásobování nevázne,“ zmiňuje v poklusu.

Přijít pomoci pro ni bylo samozřejmé. „Je to nutné. Jsme v tom všichni společně. Mám v Moravské Nové Vsi rodinu. Tři rodiny. Ta tragédie se dotýká nás všech a kohokoli z nás může potkat,“ zdůvodňuje.