Nejen párky tak z Kuřimi putují do supermarketů, ale i na benzinky. Šéf společnosti Vít Steinhauser vypráví, že jejich vlajková loď – štyrský párek slibující až osmadevadesát procent masa – musí při kousnutí křupnout. Poprvé ho tady vyrobili v roce 2006.

„Nositelem chuti je u něj šťáva z masa, to je unikum tohoto výrobku,“ zdůrazňuje Steinhauser, který je obchodním ředitelem firmy. Její vedení převzal od svého otce Jaromíra, který ji založil v polovině devadesátých let.

A jak se takový párek vyrábí? Proces začíná u masa. To nepochází pouze z českých chovů. Steinex je odebírá z Německa, Belgie, Španělska a Francie. Český trh s vepřovým masem je pro ně malý.

Zdroj: Deník/Tereza Hálová

Maso putuje do bourárny, kde se o ně postarají řezníci, a následně do míchárny. Tam přibývají směsi vybrané podle různých receptur. „Používáme třeba jalapeño papričky, sýr cheddar, goudu. Zkoušeli jsme ale i sušená rajčata nebo med,“ vyjmenovává Steinahauser. Receptura debrecínského párku, dalšího ze zdejších výrobků, ve skopovém střívku pochází dokonce od jeho dědečka. Prodává se však nejméně. Je totiž ze všech nejdražší.

Hotová směs pokračuje dále někam, co Steinhauser nazývá srdcem fabriky. Jedná se o místo, kde se směs naráží do střívek, která udávají párkům a klobásám jejich tvar.

„Pokud chce zákazník výrobek použít do hot dogu, je ideální, aby neměl žádné střívko. V takovém případě směs narážíme do celofánového střívka, které sehrává pouze roli výrobního obalu a které nakonec odstraníme. Kdybyste se totiž zakousli do hot dogu, kde by byl párek se střívkem, mohlo by se vám stát, že vám párek z pečiva vyjede ven. Bez střívka se spolu s pečivem krásně láme,“ vysvětluje Steinehauser.

Smrtelná nehoda u Veverských Knínic na Brněnsku.
Tragická nehoda motorky a auta u Veverských Knínic: tři zranění, motorkář zemřel

Párky do hot dogů jsou navíc určené k dalšímu grilování na takzvaných rollerech, na kterých se mohou opékat i několik hodin. Loupaný výrobek však ani po takové době neztrácí vzhled, nepřipéká se a zachovává si svou křehkost.

Jakmile je naraženo do střívek, dochází k tepelnému opracování. Možnosti jsou různé – předehřev, dušení, uzení, vaření. Pak je na řadě chlazení. V této fázi se párky bez střívek vyloupávají z celofánových obalů. Zajímavé je, že jsou tmavě modré. Je to z toho důvodu, aby zaměstnanci hned poznali, že se některý z párků špatně vyloupl a zůstal na něm kus obalu.

Mluví o tom ředitel výroby Karel Hegner. „Celofán je výrobní obal, proto je to modrý, abychom ho barevně odlišili od běžného výrobku a mohli tak zkontrolovat kvalitu loupání. Modré barvy si člověk snadno všimne. Pokud by tak část obalu na nějakém párku zůstala, zaměstnanci by při balení takový párek vyřadili, a k zákazníkovi by se tak dostal pouze dokonale oloupaný výrobek,“ vysvětluje.

Kontrola detektorů

Kontrolní mechanismy jsou ve firmě různé. Na každé výrobní lince jsou třeba detektory kovu. Ty slouží k tomu, aby se zamezilo, že do uzenin proniknou nějaké kovové součástky z výroby. Na konci směny se také všichni zaměstnanci sejdou a ověří, že se nic nerozbilo. Spočítají zářivky a zjistí, zda sedí počty nožů a nechybí žádné náhradní díly.

Pak už následuje pouze balení, kompletace výrobních zakázek, uložení do skladu a expedice k zákazníkovi. V celém prostoru výroby je zima. Zaměstnanci tu pracují v pěti stupních Celsia a někde i méně.