Nyní padesátiletý podnikatel ze své rodné země odjel krátce po příchodu sovětských vojsk. „Pocházím z menší vesnice. Měli jsme tam pěkný život, chovali jsme koně a ovce," vzpomíná muž.

Před začátkem války se doma už moc nezdržoval. Díky studiu na vojenském gymnáziu získal možnost odjet do zahraničí. „Jako nejlepší student jsem získal stipendium," vysvětluje, jak se dostal do České republiky. Válku v jejích nejhorších časech a nepokoje tedy přímo nezažil.

Mohammad Omar
Věk: 50 let

Země původu: Afghánistán

Firma: Ariana (směnárny, prodej tabáku a nápojů)

Životní motto: „Ať se děje, co se děje, důležité je zůstat dobrým člověkem."

První rok v Brně strávil učením se českého jazyka a přípravami na přijímací zkoušku na vysokou školu. „Nikdy nezapomenu, když jsem poprvé uslyšel češtinu. Některé koncovky mi prostě nešly na uši," směje se Omar. I čínština je podle něj lehčí.

Dnes jazyk i jeho gramatiku ovládá, přesto stále s drobnějšími chybami. Také přijímací zkoušku na Univerzitu obrany úspěšně složil a v následujících šesti letech studoval techniku pro tanky a automobily.

Poté co v roce 1990 odpromoval a získal inženýrský titul, nějakou dobu střídal zaměstnání. Mimo jiné také pracoval třeba v továrně Zetoru. „Krátce nato jsme s kamarády založili společnost a od té doby podnikáme," upřesňuje Omar.

Během skoro dvaceti let podnikali v různých oblastech. Od prodeje oblečení až po provoz restaurací. Nyní v Brně vlastní dvě směnárny a několik obchodů s tabákem a nápoji. „Nejsme velká firma. Máme asi dvacet zaměstnanců," uvádí podnikatel.

Jak se žije podnikatelům-cizincům na jihu Moravy? Články s lidmi z Japonska, Nigérie a Slovenska si přečtěte ve čtvrtečním tištěném Deníku Rovnost

S Čechy neměl Omar nikdy žádný vážnější problém. „Když jsem přijel, byla jiná doba. Nyní jsou lidé více proti cizincům. Česká společnost se ukazuje jako velmi netolerantní," reaguje na debaty lidí na internetu týkající se uprchlické krize.

Pro současnou vlnu migrantů má pochopení. „Samozřejmě nemůžu vědět, co jsou uprchlíci zač, ale mám za to, že to jsou chudáci. Utíkají před smrtí a před válkou," komentuje současné dění podnikatel.

Řešení podle něj není lehké a jasný návod neexistuje. Sám navrhuje co nejrychlejší integraci cizinců. „Měli by se hlavně naučit jazyk země, ve které jsou. Musí také dodržovat zákony a pravidla," dodává.

Z domoviny mu nejvíce chybí rodina. „Moje sestra a bratr stále žijí v Afghánistánu. Naposledy jsem je navštívil minulý rok. Líbilo by se mi, kdybych je vídal častěji," přiznává muž.

Jinak tu nic nepostrádá. Oženil se s brněnskou rodačkou a má tři děti. „Raději než pivo, mám víno. Nedávno jsem dokonce získal sommeliérský certifikát," směje se první afghánský odborník na víno.

KATEŘINA IŠTVANOVÁ