Pacienti se už zase mohou objednávat k operacím. Na ty naplánované jsou připravené týmy specialistů. Provoz kyjovské nemocnice se totiž v posledních dnech výrazně přiblížil režimu před vypuknutím koronavirové pandemie.

Předtím ale na téměř dva náročné měsíce zdravotníci v Nemocnici Kyjov postavili proti nebezpečné covidové vlně hráz, kterou podepřela solidarita lidí z města i okolních obcí. „Doktoři to samozřejmě měli taky těžké, ale ne tolik jako ošetřující sestry. Ty byly celou směnu v nepohodlných ochranných oděvech u lůžek pacientů a nevěděly, jestli jsou nakažené, nebo ne. Zaslouží si velký dík už za to, že z tohoto boje neutekly,“ smeká primář anesteziologicko resuscitačního oddělení Jiří Vyhnal. Právě jeho tým zajišťuje péči především pro pacienty v kritickém stavu.

Na pomoc lidem s nakažlivými chorobami se specializuje personál infekčního oddělení, které v Kyjově ročně léčí téměř tisícovku nemocných. Tentokrát se ale poprvé v dějinách nemocnice postavil epidemii koronaviru, která se rychle šířila po celém světě a vyžádala si desítky tisíc obětí.

„Nebylo to lehké, pracovat se štítem, respirátorem, na kterém je ústenka, a v obleku, v němž se potíte. Poslední dva měsíce byly ale především psychicky náročné, na druhou stranu nás jako kolektiv také hodně spojily. Sestry do toho šly, a to všechny, i když doma na ně čekaly malé děti,“ říká vrchní sestra infekčního oddělení Veronika Raštáková s tím, že je hřála i silná podpora veřejnosti.

V první linii ale nebyly na dvanáctihodinových službách jen zdravotní sestry, ale také jejich kolegové, bratři. „Určitě jsme měli strach z neznámého, z toho, jak dlouho to potrvá a jestli se nenakazíme a nepřeneseme onemocnění domů do rodin, kde s námi žijí malé děti či staří rodiče. Ale i v těžkých podmínkách, kdy jsme museli omezit kvůli ochranným oblekům i přísun tekutin, jsme s kolegyněmi zvládli poskytovat pacientům profesionální péči,“ je přesvědčený Radim Oubělický z chirurgické jednotky intenzivní péče.

Zdravotníci kyjovské nemocnice ale nepomáhali jen za branami areálu v Strážovské ulici. Pětice sester v březnu vyjížděla přímo k těm, kteří mohli být nakažení. Během jediného dne odběrový vůz udělal v průměru patnáct zastávek nejen na Kyjovsku, ale také na Hodonínsku, Vyškovsku a části Břeclavska i Blanenska. „Dispečink záchranky nám ohlásil, kde nás čeká první pacient, a sanitkou jsme vyrazili na místo. Ještě během cesty jsme pacientovi telefonovali a domluvili podrobnosti odběru. Na místě jsme si oblékly ochranné pomůcky a na zápraží domu provedly výtěr. Šlo to poměrně rychle,“ vzpomíná epidemiologická sestra Dana Kremlová.

Jedno z posledních bezpečnostních opatření, která nouzový režim přežila, je přednemocniční triáž – provizorní pracoviště při obou vrátnicích, na kterých zdravotnický personál s dobrovolníky rozděluje příchozí na zdravé a osoby s příznaky nemoci.

Jak připomněla náměstkyně pro ošetřovatelskou péči Veronika Neničková, režim v nemocnici se výrazně změnil v úterý 17. března. Musely se uměle vytvořit týmy seskládané z různých oddělení. „Výkonná síla u lůžka pacienta, tedy zdravotní sestry, to odnášela nejvíc. Současně jsme dostali za úkol vytvořit lůžka pro péči o pozitivní pacienty,“ upozorňuje Neničková.

Tento mimořádný režim se začal uvolňovat od konce dubna, kdy se obnovila chirurgická jednotka intenzivní péče. Následovalo znovuotevření ortopedického oddělení, a pak i ušní, nosní a krční a rehabilitační oddělení. Na každém oddělení jsou ale doposud vyčleněná lůžka pro případ, že by v nemocnici museli nečekaně přijmout pacienta s podezřením na covid-19.

„Když se ohlédnu za uplynulými týdny, jsem přesvědčený, že jsme nouzový režim zvládli znamenitě. Moc za to děkuji všem kolegyním a kolegům z kyjovské nemocnice – je to totiž především jejich zásluha,“ dodal ředitel Lubomír Wenzl.