Po prvním semestru na magisterském studiu vyjela tehdy čtyřiadvacetiletá studentka Vysokého učení technické v Brně na zahraniční pobyt na Tchaj-wan. Po necelých dvou týdnech se jí ale pobyt a celý život obrátil vzhůru nohama. Na večerní projížďce na skútrech narazila do svodidel. „Spolujezdec byl na místě mrtvý. Mě odvezli do nemocnice s vážně poškozeným mozkem,“ vysvětluje nehodu dívka, která si celou událost ale nepamatuje. Pomoc zavolal kamarád, co jel za nimi.

Měsíc ležela v tchajwanské nemocnici v kómatu. Poté ji lékaři už částečně při vědomí transportovali od brněnské nemocnice. Weyrová na patnácti bodové Coma Scale, která hodnotí reakce, získala těsně po úrazu čtyři body. „Chovala jsem se trochu jako zvířátko. Sice jsem se mohla hýbat, ale hlava vůbec nefungovala,“ vzpomíná.

Při nehodě došlo k těžkému difúznímu axonálnímu poranění mozku, neboli se jí při nárazu potrhaly axony mezi neurony. „Mozek je prý poměrně nevyužitý a dokáže si k paměti hledat jiné cesty,“ neztrácí mladá dívka naději.

První týdny se sestrou skládala diagramy lidí okolo a vybarvovala mandaly. „To byl tehdy vrchol mého intelektu. Navíc jsem nikoho nepoznávala,“ smutně hodnotí Weyrová svoje začátky. Kamarádi ji navštěvovali s omalovánky a ona si zpětně dohledávala konverzace, o čem se spolu dříve bavili.

Nehoda se jí stala koncem února 2015, po letních prázdninách se chtěla více osamostatnit. Přihlásila se na brigádu. „V životopise jsem měla napsanou vysokou školu, několik programových jazyků a já nebyla schopná ani zvednout telefon a odpovědět,“ svěřuje se.

Nyní Dominika Weyrová dokončuje diplomovou práci na téma optimalizace algoritmu pro lepší provoz složitých dopravníkových pásů s pomocí routovací tabulky. Ještě před rokem si však na absolvování školy nevěřila. „Od začátku jsem uměla číst, ale nevěděla, co slova znamenají. Malou násobilku jsem ovládala pár měsíců po nehodě, ale když jsem poprvé zkoušela sčítat pod sebou, vůbec jsem nechápala, co se po mně chce,“ popisuje svůj návrat do života.

Dominika se učila z dětské knížky o přírodě, hrála pexeso se zvířaty, piškvorky a rok po nehodě se vrátila ke studiu vysoké školy. Pomoc našla v Poradenském centru Alfons, které se zaměřuje na studenty se specifickými potřebami. „Nabídli mi možnost doučování matematiky i hydromechaniky. Při hodinách jsem ale nechápala, proč vyučující na tabuli kreslí hieroglyfy,“ směje se.

Pomocnou ruku ji nabídla i sama fakulta. „Po poradě se studijním oddělením jsem si zopakovala některé předměty z bakalářského studia. Ne všechny jsem však zvládla napoprvé,“ hodnotí Weyrová svoje studijní pokroky. Podle ní jí škola moc pomáhá. Při testech dostává pětadvacet procent času navíc a odpuštěné poplatky za studium jí umožňují si studium rozvolnit podle svých potřeb. Letos by školu ráda dokončila.

BARBORA PEŠTÁLOVÁ