„Atmosféra, kterou jsem tenkrát intenzivně vnímal, mě tehdy skutečně fascinovala. Do kostela jsem chodil opravdu rád, vracel jsem se odtamtud jakoby očištěný a bez šrámů na duši," všímal si si blahodárného vlivu.

Cítil se klidnější i vyrovnanější. „Byl jsem takový povznesený nad všemi starostmi, které jsem tehdy měl. Víru mi vštěpovali rodiče od narození. Nepochyboval jsem ani zdaleka o tom, že by vše mohlo být jinak," vzpomíná Svoboda.

Křesťanská víra mu vydržela až do dospělosti. Pak však přišel zlom. Rodinu zasáhla tragická událost. „Pochybovat jsem začal až v osmadvaceti letech, kdy mi po Vánocích zemřel otec a krátce předtím strýc. Tehdy jsem si říkal, že byli ještě moc mladí na to, aby si je Bůh k sobě povolal. Věděl jsem, že se s tátou něco děje. Něco tak strašného jako smrt jsem si ale vůbec nepřipouštěl," vypráví Svoboda.

Dnes je zcela přesvědčený o tom, že Bůh neexistuje. „Poznal jsem člověka, který strávil několik měsíců ve válce a vychloubal se tím, jak střílel do malých dětí. Z toho je mi až špatně. Nerad na to vzpomínám, snažím se to vytěsnit z myšlenek," popisuje.

Právě hrůzné zkušenosti jej odklonily od víry. „Takové věci by přece Bůh nemohl dopustit, kdyby existoval. Stejně jako by nemohly zuřit války, v nichž umírá spousta nevinných lidí, a další šokující případy, které se dějí nejen ve světě, ale také u nás," myslí si Svoboda.

Přesto mu zůstaly blízké křesťanské zásady. „Mají výchovný charakter a řekl bych, že se jimi řídí všichni slušní lidé. I ateisté. Nejde přece o to, že se chováte podle určitých norem ze strachu před něčím, ale protože víte, že děláte správnou věc," je přesvědčený Svoboda.

A nelíbí se mu princip zpovědí., kdy se jde věřící vyzpovídat z jakéhokoliv hříchu.  Podle Svobody však prohřešek nejde odpustit jako mávnutím kouzelného proutku. „Když se nad tím zamyslíte, v reálném životě to tak přece vůbec nefunguje. Pokud vrah někoho zabije, nikdo už mu jeho zločin neodpáře. Ani když projde vězením, ani když se vyzpovídá," vysvětluje svůj postoj.

Podobný náhled má i na jiné hříchy. „Pokud na někom spácháte neodpustitelnou křivdu, měl byste si to s sebou nést po zbytek života. Nejde odříkat pár Otčenášů a odejít domů s čistým svědomím," zamýšlí se Svoboda.

Po nelehkých životních zkušenostech a těžkém období, kterým prochází i teď, mu podle jeho slov nezbývá než věřit sám sobě, nejbližším a v lepší budoucnost. „Pokud existuje nějaká spravedlnost, nemyslím si, že se jí v nejbližších týdnech a měsících dočkám od Boha. Ten by mi pomohl už dávno, kdyby existoval. Nezbývá než věřit v něco jiného. Teď doufám, že se mně podaří dostat se ze svízelné situace. Některé instituce jsou mi nakloněné. Třeba úřad práce," vyslovil  přání Svoboda.

DALŠÍ PŘÍBĚHY LIDÍ SPOJENÉ S VÍROU NAJDETE V STŘEDEČNÍM VYDÁNÍ DENÍKŮ ROVNOST