Do nemocničního střediska Przybylovi dorazili v dubnu 1947. „Jak jsme viděli věže a dvojitý plot a mezitím ještě natažený ten drátěný, tak už to byl hrozný dojem. Byli tam samí staří lidé. V každé rodině někdo nemocný nebo postižený. Protože o ně v Německu nebyl zájem,“ sdělila pro Paměť národa Ingeborg Cäsarová, rozená Przybylová ze Šumperka.

Przybylovi
-národnost: německá
-otec: František (1888-1955)
-manželka: Emilie (1897-1979)
-dcera: Ingeborg, nar. 1936, provdaná Cäsarová
-do 1947: žili v Bohumíně (otec v roce 1945 internovaný v Ostravě)
-do 1949: odsunuti do střediska ve Svatobořicích na Hodonínsku
-do 1955: internace v Mohelnici na Šumpersku, v listopadu propuštění

S nemocnými rodiči žila ve svatobořickém středisku déle než dva roky. Vzniklo po úředním rozpuštění Starobince pro Němce na Nový rok 1947. „Nemocniční středisko bylo zřízeno se stavem okolo tisíce německy mluvících chovanců,“ připomněl historik Jan Kux.

Byl iniciátorem tamního muzea internačního tábora, které se zaměřuje hlavně na éru věznění rodinných příslušníků československých odbojářů nacisty.

Do tábora po osvobození zamířili nejdříve kolaboranti a váleční zajatci. Později se tam stěhovali nevysídlení Němci. Další instituce dostaly název Starobinec pro Němce a Nemocniční středisko Svatobořice. Právě tam musela pobývat Ingeborg s rodiči.

Právník Lubomír Müller poukazuje na to, že ve skutečnosti o nemocniční středisko nešlo. „Lidé zde zadržovaní byli zbaveni osobní svobody, aniž proti nim bylo vzneseno nějaké konkrétní obvinění, a byli vystaveni řadě represivních opatření,“ prohlásil právník.

Upozornil na nařízení s kolektivními tresty, cenzuru či oběžník ze září 1947. „Chovance varoval, že stráž bezpečnosti střílí na každého zběha, neuposlechne-li ihned její výzvy,“ přiblížil dokument Müller. Przybylovi zůstali ve Svatobořicích do srpna 1949, poté se dostali do internace s mírnějším režimem v Mohelnici.

Jejich kauzou se nyní bude zabývat Okresní soud v Hodoníně. „Má rozhodnout o tom, zda lze v daném případě vyslovit účast rodiny na soudní rehabilitaci. To by znamenalo po více než sedmdesáti letech jejich morální satisfakci,“ uvedl Müller s tím, že v řízení nejde, ani nemůže jít o peněžní náhradu.

Mluvčí soudu Petr Motyčka potvrdil veřejné jednání ve středu patnáctého ledna.