Na jaře jste řekl, že současná epizoda sucha je nejhorší za posledních pět set let. Proč?
V pozorovaných datech od dob Napoleonských válek nenajdeme tak dlouhé a intenzivní suché období jako to, které trvalo od roku 2015 do letošního dubna. A pravděpodobnost tohoto jevu je menší než jednou za pět set let. Netypická byla hlavně délka, a že se prolínalo sucho meteorologické, zemědělské, hydrologické i socioekonomické.

Co se od té doby změnilo?
Přišel relativně vlhký květen a ještě vlhčí červen a červenec. Zemědělské sucho zmizelo na jižní Moravě a na většině území České republiky. Také hladina podzemních vod se dostala na standardní hodnoty. Škody ze suché epizody ale na porostech přetrvávají. Navíc je ještě prohloubily nadprůměrné srážky. Ani jeden extrém neprospívá.

Ovlivní to ekonomiku?
Zemědělci, zvláště v Čechách, předpokládají, že to stejně jako několik let před tím nebude ideální rok, ale sucho už nebolí ekonomiku jako dřív. Například ve čtyřicátých letech, kdy udeřilo, byla na zemědělství přímo závislá třetina lidí. Dnes jsou to dvě až tři procenta. Citlivost vůči suchu není tak velká, i když už jsme si sáhli na pomyslné dno.

Jak?
Naše vodárenské soustavy jsou projektované na několikaleté sucho. I přesto přišlo takové, které hrozilo reálným nedostatkem zdrojů vody. Tahle epizoda nás sice nezruinovala, ale skončila včas.

Vzešla z ní nějaká doporučení do budoucnosti?
Ano. Víme, že roste teplota, ubývá srážek z úhrnu a je větší extremita počasí. Abychom v tomhle dokázali hospodařit, musíme zvýšit schopnost půdy se s extrémy vyrovnat. Půda musí být hluboká, aby mohla absorbovat srážky a strukturní, aby voda prosákla i do hlubších vrstev. Zemědělci musí změnit hospodaření a technické postupy.

Je to náročný proces?
V zemědělství ani ne. Vyžaduje to mechanizaci a zkušenost, ale možnost změnit něco v krajině existuje. Plodiny a osevní postupy je v zemědělství možné změnit za pět let. Například slunečnice u nás před čtyřiceti lety skoro nerostly. V lesích je změna obtížnější. Na riziko rozpadu smrkových kultur upozorňovaly studie už na konci devadesátých let.

Dalo se tomu zabránit?
Ne. Začali jsme sázet větší podíl listnatých dřevin, ale příliš pomalu. Změnu klimatu, ve které smrky v nižších polohách nepřežijí, odhadovali odborníci nejdříve na rok 2030. V devadesátých letech nikdo neměl odvahu nahradit smrky na desítkách tisíc hektarů ročně, které naši předkové několik let úspěšně pěstovali. Zlom ale nastal dřív a teď jsou škody o to větší.

Pomůže sázení listnatých stromů?
Záchraně lesů ano, ale je to nákladné. Listnaté stromy produkují na jednotku času a plochu méně dřeva protože trvá déle, než vyrostou. Smrk je úžasný, má relativně nízké nároky a jeho dřevo výborné technické vlastnosti. Zatím je navíc smrkové dřevo na trhu dostupné. Listnáče rostou do mýtní doby dvakrát tak dlouho. Připravit se na to musí například i nábytkářský průmysl.

O smrkové lesy jsme tedy nadobro přišli?
O část jejich hodnoty, jako je prostor pro rekreaci nebo čištění vzduchu, ano. Vidíme rozpad lesů, který žádná generace ve dvacátém století nezažila. Musíme vyhodnotit, v jakých nadmořských výškách ještě má smysl jehličnaté porosty obnovovat. Obecně ale v boji se suchem i v lesích platí, že musíme maximálně zadržovat vodu v krajině a podle toho hospodařit.

Lze zabránit tomu, aby se sucho znovu objevilo?
Ne, přijde určitě. Je součástí klimatu ve střední Evropě. Dokonce se musíme připravit i na to, že tahle suchá epizoda nebylo to nejhorší, co nás čeká. Nevíme kdy, ale víme, že porostou teploty a zároveň bude přibývat povodní. Krajinu tedy musíme připravit jak na sucho, tak na záplavy. A to je výrazně jiná úloha, než ji připravit jen na sucho.

Řeší tuhle výzvu představitelé státu?
Myslím, že jen v horizontu jednoho, maximálně dvou volebních období. Což vychází ze zájmu společnosti. Naše diskuze je ve fázi, že když už přímo nezpochybňujeme změnu klimatu, tak zpochybňujeme, zda ji zavinil člověk. A když už obojí přijmeme, tak pochybujeme o tom, zda s tím má cenu něco dělat, a pokud ano, tak se nám do toho nechce, protože se obáváme, že to bude stát hodně peněz.

A bude?
Ano, ale bude nás to stát o to víc, čím později začneme. Trváním na dosavadních modelech, jako je silný automobilový průmysl bez zohlednění klimatických změn, můžeme jenom ztratit.

Proč v České republice lidé klimatickou hrozbu nevnímají tak vážně?
Protože zdánlivě nejsme pod velkým tlakem. U nás nehrozí zaplavení oceánem, jako třeba v Nizozemsku. Lidé vnímají povodně, sucho i tropické dny, ale musí připustit, že je to špatně.