V Japonsku nedávno hrál se symfonickým orchestrem věřícím skladby klasiků světové hudby. V prefektuře Fukuoka na ostrově Kjúšú. „Rád bych se tam jednou vrátil. Byl to fantastický zážitek. Nejvíc mě Japonci dostali svou pohostinností, úslužností a respektem k lidem. Někdo tvrdí, že to je divadlo, ale mně to přišlo upřímné," říká muž, který hraje na kontrabas a ukulele.

Nad pozvánkou od manažera orchestru prý neváhal ani minutu. „Já byl nejdál ve Francii a v Itálii. Do Japonska orchestr pozvali tamní věřící. Hráli jsme mimo jiné Dvořákovu Novosvětskou symfonii. Bylo to příznačné, hrát takovou skladbu v jiné zemi s jinou kulturou. Pro mě to byl doslova nový svět," dodává hudebník.

Z mnohahodinového letu měl velké obavy. „Ale hned po startu jsem chtěl být pilot. Cestování bylo únavné, o to větší relax nás čekal po příletu. Než nás odvezli na hotel, strávili jsme část dne v relaxačním centru. Paráda. Pak následoval přesun do města Kokura," vypráví.

Na Kokuru měli Američané v srpnu 1945 původně shodit jadernou bombu „Fat Man", ale město bylo tehdy zahaleno mraky. Ničivá puma tak dopadla na Nagasaki. „V koncertním sále v Kokuře bylo nabito. Koncert měl velký úspěch, i když Japonci emoce vyjadřují zvláštním způsobem. Hodně se kontrolují a nejsou moc spontánní," říká hudebník.

Po koncertu si v následujících dnech dopřáli členové orchestru výlety po okolí. „Byl jsem se podívat do druhého největšího šintoistického chrámu. Koupali jsme se v sopečných jezírcích a samozřejmě jsme nemohli vynechat tradiční japonskou kuchyni. Jídlo je v Japonsku velký obřad a zážitek. Dokáží si ho parádně vychutnat. Jen mě mrzí, že jsem neochutnal rybu fugu. Na její úpravu má certifikát jen velmi málo lidí. Ale tolik ryb, kolik jsem snědl za týden v Japonsku, jsem snad nespořádal za celý život," dodává Reich.

Vyzkoušel si také hru na japonskou loutnu šamisen. Při návštěvě jedné z místních hospod pak zabodoval hrou na ukulele. „To byl jeden z největších zážitků celého výletu. Seděli jsme s místními hudebníky na ulici, popíjeli pivo a hráli písničky od Beatles. Paráda. Hudba prostě spojuje lidi z celého světa," usmívá se.

Podle jeho slov ho překvapil pořádek na ulicích. „Neviděl jsem tam žádné odpadky. Všude čisto. A taky se tam na ulici nekouřilo. Měli tam na několika místech na chodnících namalované takové zóny, kde se tlačila parta kuřáků. Jinak nikde. Lidé tam byli k sobě navíc strašně milí," říká.

Při návratu domů však z pohostinnosti Japonců rychle vystřízlivěl. „Při odbavování v Amsterodamu jsem málem nestihl letadlo. Už mě vyvolávali. Cizince přede mnou jsem slušně poprosil, zda mě nepustí. Až jedna paní mě česky setřela, že si tu frontu pěkně vystojím a že ona nikoho pouštět nebude. Prostě návrat do reality se vším všudy," směje se Reich.