„Od tý doby, co mu táta řek, že je idiot, se Mirek zapouzdřil.“ Možná takhle bude začínat Šabachova další kniha. „Knihu začnu psát třeba díky kravině, která mi straší v hlvě,“ řekl šestapadesátiletý muž. Někdy jeho fantazii rozbouří konkrétní situace, kterou si prožil na vlastní kůži.
Hřmotný spisovatel, kterým se necítí být, protože samo slovo spisovatel zavazuje, učí tvůrčí psaní na Škvoreckého akademii. „Nevyznám se v interpunkci a často píšu dokola který a který nebo potom a potom,“ kritizuje se skromný muž.
Nad texty svých studentů se Petr Šabach mnohdy červená. „Dnes mladí hodně píší o drogách a o sexu,“ vysvětlil. Talentovanější mu v psaní připadají dívky. Ideálním spisovatelem podle něj však je nevzdělaný kovboj. Tím by chtěl být.
Dále je Šabach autorem mnoha povídek a knih. U svých zfilmovaných děl se však nebaví. „Jsem nervózní za všechny. Pelíšky jsem viděl snad jen dvakrát,“ prozradil. Přitom v těchto dnech vzniká v dílně Hřebejk-Jarchovský film „U mě dobrý“. Jak jinak než podle Šabachových povídek.
„Nikdy jsem nenapsal text jen tak pro sebe. Vždycky za peníze,“ zapátral muž s hustými vlasy v paměti. Díky zajímavé maturitní slohové práci dostal nabídku napsat fejeton. „Fejetonem o sirkách jsem si vydělal na kalhoty. Mám je doma, ale už je neobleču,“ podotkl. Do první knihy se pustil v druhé půlce osmdesátých let.
Jedinečný styl humorně popsaných děsivých chvil z dob komunismu mají na svědomí jeho babičky. „Z tátovy strany byla komunistická větev. Od mámy zase masarykovci,“ řekl Šabach. Jednoduchá jedna babička byla v kontrastu s druhou, která mluvila pěti jazyky.
S nadhledem popisoval Šabach v Kunštátě scény jako vystřižené z filmu. Hon na máničky. „Běžel chlap v klobouku, za ním policajti, jak v Chaplinovi. Najednou mu ulítl klobouk a zavlály dlouhý vlasy. Bylo to jak planeta opic, jak je tam chytali do těch sítí, tak takhle to vypadalo,“ líčil známý autor, který sám byl máničkou. Často seděl v ředitelně, kde mu přeměřovali délku vlasů nebo hledali vši. Přitom dlouhé vlasy byli pro muže bohatstvím. Starali se o ně lépe než ženy.
„Napůl totalita, napůl debilita,“ okomentoval časy z nedávné minulosti sympatický pán.
Na besedě v Kunštátě Petr Šabach dokázal, že je nejen skvělým spisovatelem, ale i vypravěčem.